Rudí prezidenti
Režie:
Roman VávraScénář:
Miloš DoležalHrají:
Klement Gottwald (a.z.), Petr Stach (vypravěč), Edvard Beneš (a.z.), Jan Masaryk (a.z.), Aleš ProcházkaObsahy(1)
Monstrprocesy, popravy, likvidace domnělých i skutečných nepřátel komunistické moci. Doba, kdy prezidentský úřad vykonával Klement Gottwald je spojena s brutálním uplatňováním tzv. teorie o zostřování třídního boje. Sám prezident neváhal obětovat své nejbližší přátele a spolupracovníky. Strach ze sovětského vůdce J. V. Stalina ho zároveň hnal stále víc do náruče alkoholu a do postupné izolace. První dělnický prezident v dokumentu scenáristy Miloše Doležala a režiséra Romana Vávry. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Prasák jeden odpornej. Nechutnej ožungr. Vrah. Tenhle dokument mě teda hýbnul žlučí! Musím ale uznat, že se tvůrcům podařilo nasbírat neskutečně nabitej materiál, tolik informací a zajímavostí, archivních záběrů a fotek jsem dlouho na ploše padesáti minut neviděl. Parádní práce! Snad jen malá výtka. Krom jeho alkoholismu mohlo být zmíněno, že to byl také syfilitik. ()
Je to zmatené a bez návaznosti. Neexistuje tam něco jako časová osa, jedno jméno střídá druhé, stejně tak události a do toho jsou bez nějakého většího popisu vynášeny kategorické soudy o tom jak byl kdo zlý a kdo hodný. Vůbec tam není popsáno čím byl nebo je komunismus nebezpečný a proč uspěli ve volbách atd. Hlas komentátora se tam moc nehodí a tragické to je zejména když něco čte v první osobě. Snad jen ty dobové záběry a projevy bez dodatečného komentáře jsou zajímavé. ()
Opravdu velmi zdařilý životopisný dokument, mapující stěžejní okamžiky kariéry prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, od jejího počátku ve třicátých letech až po tragická padesátá léta, která se nesla ve znamení vykonstruovaných politických procesů, jímž padli za oběť i Klémovy nejbližší spolupracovníci. Velmi kladně hodnotím i ten fakt, že se po více než sedmsedáti letech podařilo dochovat velké množství archivních materiálů, o nichž se možná ani úplně nevědělo. Zaujala mě kupříkladu scéna z Gottwaldovy inaugurace, a záběr na Gottwaldovu maminku, poslouchající jeho projev z rádia, a takových obrazů tam bylo pochopitelně mnohem více. První díl byl opravdu velmi podařený a laťka je nastavena vskutku velmi vysoko, už nyní se těším na další díly. ()
Pohľad na žiaľ ešte živého Gottwalda je od žalúdka odporný. Z jeho smradľavého dychu by sa opil celý regiment a aj v archívnych záberoch z neho sála tá opilecká charizma, čo by vynikajúci nástroj na výplach žalúdka. I čiernozub Urválek je riadne dávidlo. Marcové dni roku 1953 boli ale krásne. Čo môže byť lepšie, keď v priebehu 10 dní zdochne Stalin aj Gottwald? Gottwald bol teda Stalinovi verný až za hrob, Chvalabohu. Hrob je to najkrajšie spojenie s ich menami. ()
Zdařilý a objektivní dokument. Nevnucuje divákovi současné pojetí dějin. Popisuje události, které dokládá dobovými snímky. Snad bych se více zabýval psychologickou stránkou Gottwalda. Je to opravdu tak snadné, aby strach způsobil, že v pudu sebezáchovy člověk podepíše rozsudky smrti kdysi svých nejlepších přátel? Chlast je pak laciné řešení... ()
Reklama