Kafarnaum

Poslední film Nadine Labaki už ze synopse hrozil rizikem obvyklého misery porna pro západní publikum, jehož hrany se několikrát rozhodně dotkne a to zejména ve scénách zabírající černošského bumbrlíčka potácejícího se zmateně po Bejrútu s umazanou papulou od sunaru. Co však režisérku vykupuje je její libanonská příslušnost díky které působí film po celou svoji stopáž autenticky (dle všeho byla spousta záběrů natáčena guerillově), chaos a špína ulice jsou hmatatelné a hlavně nejsme obtěžovány arogantními vizemi idylických nadějí a vykoupení, jež podobným tématům přisuzují západní tvůrci, aby se sami pozvedli na duchu. Cafarnaúm po celou dobu zůstává v Bejrůtu a pokud zobrazované problémy srovnává v rámci globalismu, nedělá to slovy, ale rozmisťováním západním popkulturních fenoménů po scéně, ať se již jedná o bezzubého bratrance Spider-Mana, plyšové mimoně v dětských postýlkách za zdmi slumu či mikimauze usmívajícího se na bezútěšnou situaci jedné ztroskotané rodiny. Nejvíce se však místo působení autorky projeví v samotném syžetu, který zásadně odporuje klasickému západnímu vnímání rodiny jako pevného kruhu, jež musí zdolávat příkoří okolí v pevném objetí. Zde je rodina ten největší nepřítel, slabošsky bránící v rozletu, ambicích a budoucnosti, nepřítel od kterého je třeba se odpojit na prvním místě. Právě problematický aspekt tradiční rodiny a jejího posledního slova v rozhodování o svých potomcích (se kterým Labaki jako žena v arabském světě nejspíše také měla zkušenosti) je zde poměrně originálním motivem, jež může v zemích prvního světa vypadat extrémně, nepatřičně, odvážně či skandálně, ale z hlediska společenského rozvoje daných zemí je třeba o něm mluvit. PS: Zain Alrafeea je dětský Robert De Niro. (25.05.2019)

Pútavý príbeh, ktorý dokáže silne pohnúť emóciami. Takéto filmy, naplnené ľudskosťou, rozhodne môžem. Postavu približne 12-ročného chlapca Zaina (Zain Alrafeea) som si zamiloval za jeho odhodlanie a takú až dospelú zodpovednosť. Bol hádam jedinou rozumnou bytosťou v danom svete, ktorý sa našincovi môže javiť ako úplne iný vesmír. Nahliadnutie do tohto sveta s odlišnou kultúrou a spôsobom života. kde sa sa bežní ľudia musia ťažko pretĺkať životom, je pre nášho diváka určite zaujímavé a poučné. Hlavne pre takého, čo neustále frfle, ako sa u nás zle žije. Okrem Zaina sú vo filme aj ďalšie veľmi sympatické postavy, ako Rahill (Yordanos Shifera) s jej rozkošným synčekom Yonasom, Zainova sestra Sahar (Haita Izam), či jeho nová kamarátka. Snáď len tá trendová roztrasená kamera tam nemusela byť. (24.09.2021)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)

„CHCI, ABY MĚ DOSPĚLÍ POSLOUCHALI. CHCI, ABY DOSPĚLÍ, CO SE NEDOKÁŽOU STARAT O DĚTI, ŽÁDNÉ NEMĚLI...“ /// CAPERNAUM těží z mnohaletýho průzkumu mezi uprchlíky a zanedbanými, opuštěnými nebo uvězněnými dětmi. Má vyvolat mezi diváky pobouření, že se ještě dneska můžou dětem dít takovýhle věci. To podporuje autentická kamera a herecký výkony. Jakoby snad ani nehráli. Prostě žijou další svůj den. A že má takových dnů za sebou nepočítaně představitel Zaina, Zain Al Rafeea je bez jakýchkoliv debat. Jde o skutečnýho syrského uprchlíka, který žil v Libanonu a dnes je norským občanem. Jestli vám někdy připadal život jako hromada sraček, tak si k nim přidejte ještě jednou tolik a možná pochopíte, co prožívají děti v jiných koutech světa. CAPERNAUM vypráví jen o několika nešťastnících, ale jich útrapy a snahu o přežití předvádí hodně realisticky. A každému okamžitě dojde, že jim podobných jsou miliony. A pochopíte, proč se většina snaží odejít za lepším životem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Žiju v mnohočlenný rodině, kde dostat první krámy, znamená mít svatbu. 2.) Rád mrknu na důvody, proč k nám plave celá Afrika. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.09.2019)

Nemyslím si, že je to "misery porn" alebo nejaký gýč(tým je Piata loď, ktorá má podobnú tému) aj keď je pravda, že hudba to zbytočne miestami patetizuje. Nadine Labaki sa darí tak dobre demaskovať absurditu života v chudobe až sa musíte smiať a ani postavy nemajú napriek svojej situácií často ku smiechu ďaleko(zrkadlo v okne na susedovu telku atď.). Áno je to často smiech cez slzy, ale vďaka tomu to nie je len prvoplánové vrstvenie mizérie a film dosť často ukazuje všedné nedramatické situácie, ktoré pôsobia odťažito, vďaka čomu to nie je len neustále žmýkanie emócií. Film má navyše originálnu myšlienku, v preľudnených krajinách, kde sa rodia tisícky detí do dedičnej chudoby, z ktorej nemajú šancu sa vymaniť, vyzýva režisérka rodičov k zodpovednosti! (26.02.2019)