Kafarnaum
-
Cafarnaúm
-
کفرناحوم
-
Capharnaüm
-
Capernaum
-
Kafarnaum
-
Capernaum
-
Capernaum
-
Capernaum
-
Capernaum
Drama
Libanon / Francie / USA, 2018, 120 min
Režie:
Nadine LabakiScénář:
Nadine Labaki, Jihad Hojeily, Michelle KeserwanyKamera:
Christopher AounHudba:
Khaled MouzanarHrají:
Zain Alrafeea, Yordanos Shifera, Boluwatife Treasure Bankole, Kawthar Al Haddad, Fadi Kamel Youssef, Haita Izam, Alaa Chouchnieh, Nadine LabakiProducenti:
Michel Merkt, Khaled MouzanarStřih:
Konstantin Bock, Laure GardetteScénografie:
Hussein Baydoun79%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech
od:
|
21.02.2019 Film Europe |
|---|---|
V kinech
od:
|
21.02.2019 Film Europe |
V kinech
od:
|
17.10.2018 Gaumont Distribution |
V kinech
od:
|
14.12.2018 Sony Pictures Classics |
Matty
Je mi z toho filmu smutno. Ne kvůli jeho obsahu, který jde do takové krajnosti, že pozbývá přesvědčivosti, ale kvůli tomu, nač Nadine Labaki mrhá svým talentem. Předkládá úmorné dvě hodiny záběrů smutných (často plačících) tváří citově i jinak strádajících postav (často dětí). Jde v zásadě jen o vršení důkazních materiálů, osvětlujících, proč se dvanáctiletý Zain rozhodl zažalovat rodiče za to, že jej počali. Doufám, že nešlo o záměr, ale film pohybující se celou dobu na hraně poverty/misery porn (ve scénách podkreslených sentimentální hudbou tu hranu překračuje) vyznívá tak, že chudí lidé, jejichž motivace nejsou nijak objasněny, by si děti vůbec neměli pořizovat. Systém, reprezentovaný ve filmu justicí a policií, totiž podle všeho funguje, a spoluvina vyšší třídy není vůbec zohledněna. Závěrečná „mrtvolka“ má sice zřejmě odkazovat k Nikdo mne nemá rád, ale Truffaut dospívání v nelehkých podmínkách nezbavil veškeré radosti a nenatočil film tak strašlivě didaktický a jednostrunný, v podstatě nikam se nevyvíjející, jenom nás ubíjející bídou, osamělostí a utrpením a dalšími a dalšími nešťastnými zvraty osudu. 40%(4.2.2019)
mcb
Plně se ztotožňuji s komentářem uživatele KlárkaS.(22.2.2019)
frantababaf
Film plný smutku, který paradoxně končí úsměvem. Bohužel mě nepřesvědčil o své autentičnosti a akorát mi zas připomněl jak nadupaná, co se syrových emocí týče, byla Cuarónova Roma. Na můj vkus tu je až moc střihů, režisérka by mohla občas zastavit a nechat scénu jen tak žít svým vlastním životem. Rodiče hlavního hrdiny jsou přestřeleně nesympatická dvojka ubrečených trotlů, kteří se jen litují a omlouvají svoji neschopnost společenským předurčením. Oni se nebudou měnit, ať se změní systém, kterému ničím nepřispívají. Mladý představitel hlavního hrdiny hraje výborně, ale jeho postava jako by byla psána na tělo spíš dospělému člověku. Používá jazyk, jaký dítě jeho věku a vzdělání znát nemůže a ještě k tomu užívá nereálně často sarkasmus. Nejlepším prvkem tohoto filmu tak zůstává vtipný stařičký spider-man (pardon, vlastně brouk-man). 65%(21.2.2019)
KlárkaS
Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3”(22.2.2019)