Kafarnaum

V Libanonu máme fungující státní zřízení, spravedlivé a naslouchající soudy, nestrannou policii, rozvinutou charitu a nějaká vyšší třída  třá vykořisťujících zmrdů šejků tu vůbec , ale vůbec neexistuje. To mě Alláhu poser.. Jestli on náhodou není problém i  v tom vašem posraným systému paní Labaki, co říkáte?  Ale chápu, že  předestřít myšlenku o politice jednoho nebo žádného dítěte ( nebo možná i kastraci pro neposlušné?) je politicky mnohem průchodnější než tepat do bigotního systému nábožensky pomatených, zkorumpovaných  či jinak narušených zmrdů, kterým je blaho jejich národa, jemuž obvykle vládnou rukou Alláhovou,  jinak zcela u prdele.  Na stranu druhou  hodně nepříjemná připomínka toho,  jak v pokryteckém světě žijeme.  Ty špinavé ulice, bída, hlad, žebráci, to všechno je skutečné. Stejně jako sny, láska a lidskost, které se neohraničují rasou či náboženstvím.  A teď jak tohle ohodnotit? Hm, podobná dilemata, už mám vlastně vyřešená, morálně v mnoha ohledech odpad, citově za pět. Tři. (19.08.2022)

Další výpověď o tom, jací lidé žijí na Blízkém východě - prý v kolébce naší civilizace. Každopádně se za těch cca 7000 let daleko nepohnuli, tak proč je nevzít k nám a něco je zde nenaučit, o vzdělání přece všichni hrozně usilují. Možná kdyby tam ženy neuměly jen rodit, tak by tam logicky nemuselo být tolik chudých lidí a hlavně dětí. "Zain" to svým rodičům řekl dobře a za svůj herecký (ale díky perfektní autentičnosti možná spíš neherecký) výkon zasluhuje 70%. (23.11.2019)

Nekompromisní pohled do života nejchudších částí Libanonu (a vlastně nejen něho). Vyčítat N. Labaki prvoplánovost v citovém vydírání kvůli tomu, že točí film o tvrdém životě malých dětí není na místě. Protože jak je to jednou o dětech, vždy je to o emocích. A když je to autentické, což v tomto případě je, je to o to silnější. Hořkosladké drama plynule přechází z problémů chlapce z početné rodiny na problémy ilegální imigrantky a i přes to, že se dvě hodiny občas opravdu zdály až moc, zvlášt v kombinaci s tíživou atmosférou snímku, nakonec (a tady přicháží SPOILER!) všechno víceméně dobře dopadne. A divák odchází alespoň trochu vyklidněn. (09.10.2019)

Išiel som do kina na film peknej libanonskej režisérky Nadine Labaki, ktorá ale rozpráva o nepekných veciach, ktoré sa dejú medzi nami, len bohužiaľ, zatvárame pred nimi oči, ksichtíme sa, že sa nás to vôbec netýka, a pritom takýchto osudov sa dá počítať na státisíce, až milióny. Ocitol som sa na Blízkom východe, konkrétne v Libanone. Zain je 12. ročný chlapec. Má mnohopočetnú rodinu, keď ani jeden z rodičov nepracuje, a tak sa o obživu musia starať sami deti, ktoré musia pracovať, aby všetci mali peniaze na stravu. Raz bude mať toto nešťastné chlapča všetkého plné zuby, a utečie, stretáva etiópsku utečenkyňu, mladú ženu Rahil, ktorá má syna Jonasa. Ostane pri nich... _ Capharnaüm je prirovnávaný k 8 oscarovému Milionárovi z chatrče, ktorý je vedľa neho iba takým „chudobným príbuzným” , Labaki ide na koreň veci absolútne nekompromisným spôsobom, ktorý je miestami až neúnosný, čo Boyle nikdy nepraktizuje. Ručná kamera Christophera Aouna podtrháva celkovú surovú atmosféru, čiže máte pocit, že ste priamo v epicentre diania. Strhujúca, mimoriadna a excelentná výpoveď jedného z mnohých slumov na Svete, v akých podmienkach tu žijú ľudia ? To si nedokážem ani predstaviť, nieto ešte tu i jestvovať ! ? Pozrel som si výnimočný snímok, pri ktorom sa mi neustále tlačili slzy, ktoré som nedokázal udržať suché. Silný zážitok ! (27.02.2019)

Kulturní, ohleduplný a civilizovaný člověk si dvakrát rozmyslí, jestli si může dovolit do tohoto čím dál tím více zkurvenějšího světa nasmrkat si nějakého toho dárce orgánů, protože má tak nějak přirozenou potřebu o něj pak pečovat, zajistit mu alespoň trochu solidní životní standard, bezpečí a vzdělání minimálně do doby, než mu odejde játro nebo bude potřebovat kostní dřeň. To bezohledná zdivočelá spodina, v tomto případě navíc vypláchlá patologickou infekcí s názvem islám, prcá nové šváby jako na běžícím pásu, protože je to pro ně prostě zboží a mají v piči, jak budou žít. Kdyby něco, vždycky si můžou nasekat další. A tak je prostě vrhnou od malička krimošit do slamu za hranicí bídy, aby se podíleli na, s každým krkem upadající, sockodomácnosti a jednou je kulantně zpeněžili jako jedenáctileté nevěsty nebo hrdiny ISIS. A takový slam je samosebou to nejlepší životní vzdělání, nakonec, pokud se dožijí, vyrostou z toho jen další zdivočelé socky, které záhy začnou prcat nové šváby jako na běžícím pásu. Docela Tojflkrajs, co? Nejhorší na tom je, že to pak přeplave Středozemní moře, zařadí se to po bok našich již existujících parazitů, a všichni svorně budou produkovat další nevzdělané a necivilizované animální zmrdy, jen s tím rozdílem, že tady je budeme „humanitárně a humanisticky“ a s náležitou zdravotní péči, aby vydrželi, živit štědrými podporami, dokud nás Mižigarovi a Ibn Hasanovi prostě nevysemení. Poselství filmu je jasně a blahodárně vyjádřeno: Tyhle tasemnice by měly plošně a pod hrdelními tresty okamžitě dostat zákaz reprodukce s povolením pouze v případě, že nade vši pochybnost prokáží, že budou schopny svým výtrusům zajistit alespoň minimální vzdělání, patřičnou kulturní výchovu a jakýs takýs životní standard. Překvapivě silný matroš, kterému bych zase vytknul akorát to přehnané ždímání emocí z otylých Evropanek a Američanek, už jen tím, že z celé té bandy škaredých a nesympatických malých cigošů opět vybrali do hlavní role bílou ovci a vítěze Kid Bejrút 2019. (09.01.2020)