Poslední večery na Zemi

Prislo to takmer na konci festivalu v Cannes, ale to cakanie sa oplatilo. Najsilnejsim zazitkom, ktory prekonava ostatne, je film, ktory naplno vyuziva ten najsilnejsi filmovy prostriedok - samotny obraz, je strhujucou vizualnou noir lovestory basnou. Tajomno a krasa obrazu v kazdom zabere, uhrancive prelinanie reality a snovej magie, kde sa pritomnost strieda s minulostou, ci mozno iba fikciou a velmi strohy, ale o to viac zapamatania hodny hudobny motiv. A potom pride zaverecnych cca 50min (ktore su iba v 3D) a ktore predstavuju ciru kinematigraficku slast. [Cannes 2018] (16.05.2018)

Určitě se jedná o zajímavý film, to chci říct hnedka na začátku. Moje pocity z něj ale jsou poněkud rozporuplné. Ze začátku to vypadalo hodně slušně a i když některé scény mi připomněli několik jiných filmů (rozhovor ve vězní vzdáleně připomene Paříž, Texas a celková atmosféra filmu, včetně nejmíň dvou scén, působila jako nějaký ne úplně špatný pokus o Nostalgii) a jelikož se celý ten film dělí na dvě poloviny, tak se tahle nálada drží celé první poloviny. V určité chvíli pak atmosféra zeslábne, ovšem zajímavých a povedených scén je tu dost. Taky to předá pár zajímavých myšlenek a spíš mě to bavilo než nudilo, přesto bych o hypnotické a snové atmosféře fakt nemluvil. Snovou atmosféru podle mě zvládá (a to perfektně) vytvářet jiný asijský režisér - Apichatpong Weerasethakul. Tady mi to bůhvíjak snové nepřišlo, ale rozhodně tím nechci říct, že to nebylo poutavé, naopak. Zajímavě se zde vyvíjí i pátrání hlavního hrdiny po ztracené lásce a i když tempo filmu je pomalé, nedá se říct, že by se tam nic nedělo, opět je to naopak, neustále se něco děje, jen záběry jsou dlouhé. Záběry se dělí na tři kategorie - současnost, minulost, sen. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval, ale pak už jsem to dokázal rozlišit. Ono se to tady totiž vše míchá dohromady, ale rozhodně ne nahodile, naopak, má to přesně danou návaznost. Z některých vět, co ve filmu zazní, slyšíme o rozdílech mezi realitou a filmem/snem a tak je to dané i v předělu polovin - první polovina končí záběrem na hlavního hrdinu, sedícího v sedačce v kině, nasazujíce si 3D brýle a náhle střih a vidíme název filmu, což značí, že co jsme viděli teď, byla realita. Teď začne sen, což je celá druhá polovina, která je jenom jedním, hodinu a něco dlouhým záběrem, ve kterém se hlavní postav se svojí ztracenou láskou konečně setká a snaží se vyřešit jednu věc s tím spojenou (nechci spoilerovat). Tady to sice vypadalo víc snově, ale oslovila mě jenom scéna s duchem, pak už to začalo být poněkud nudné. Přesto se nám zde vyvíjel příběh o něco dál, závěr měl pěkný a pokud jsem pochopil to úplně poslední, co kamera zabírá, tak SPOILER to dopadlo dobře jak ve snu, tak i v realitě, protože kamera zabírá dvě hořící prskavky vedle sebe KONEC SPOILERU. Poetickým bych to taky tolik nenazýval, ale to spíš bude tím, že mě atmosféra neoslovila tolik, jak asi měla. Žánr mysteriózní zde své opodstatnění má, avšak podle traileru a hlavně podle komentářů mluvící o podmanivé atmosféře, jsem si to představoval mnohem víc mysteriózní. Každopádně i tak jsem rád, že jsem to mohl vidět - já chvíli plánoval, že bych na to do kina zašel, ale vzhledem k pro mě neznámému jménu režiséra jsem si nebyl jistý, na co bych vlastně šel a nechtěl jsem vyhazovat peníze za film, u kterého bych mohl usnout a nic z něj následně nemít, jen znuděný pocit. Pravda, do kina bych na to nešel ani teď, ale to nepopírá fakt, že stojí za to se na ten film podívat. 3* (25.12.2019)

"Usnul jsem v kině a když jsem se probudil, nikdo tam už nebyl a všude byla tma." Gan Bi je vzácný případ mladého, neobroušeného talentu, který stále dokáže věrně znázornit mladistvý odpor, melancholii, fatálnost a potřebu útěku téměř pozbyté cynismu typického pro sebelepší otřískané artové filmaře (zejména evropské). Proto jsou jeho postavy kombinací dospělé únavy s dětskou naivitou a tedy naplnění docházejí jen skrze logiku snu oproti pro ně daleko sureálnější a nepochopitelnější realitě. Ten film je totiž vlastně akt odporu vůči bdění, tolik pochopitelný pro mladého citlivého tvůrce žijícího v technokratické despocii. Sic se to celé může zdát jako příliš okatá cinefilská lázeň (přímé citace Tarkovského a stejný dějový koncept jako Lynchův Mullholand Drive), vše je odpuštěno v druhé polovině, která je realizací snu tolik povědomou, že se před ní nedá obrnit. A kvůli ní by se film měl povinně promítat od tří ráno. Mimochodem pokud během sledování budete mít na patře ten film, který vám to ještě mohlo připomínat, ale nemůžete si vzpomenout, tak je to Trierova prvotina Element of Crime, která též v neonoiru okatě projevovala lásku k Tarkovskému a natočil jí osmadvacetiletý hejsek fascinovaný objevováním limitů pohybu kamery. (03.09.2019)

Bez diskuze jeden z nejzamotanějších a nejnepřehlednějších filmů, jaký jsem měl čest zhlédnout. Do situace, kdy Tvé sny, touhy, minulost a přítomnost splynou v jedno, se dostat fakt nechceš...film, ve kterém (skoro) nikdo není veselý či, nedej přírodo, přirozeně šťastný, film, ve kterém přímá dějová linie neexistuje, divák si jí musí sestavit sám, ač se to ze začátku zdá nemožné, opravdu se vyplatí vše vstřebat a vydržet až do konce...do toho konce bez střihu v jednom záběru, trvající několik desítek minut...i když možná při titulcích nakonec sníš celé jablko s jádrem, o originálním filmovém zážitku není potřeba nikterak špekulovat. (17.10.2021)

Brutální facka od abstraktního artu a řádná kopa otravnosti a nudy. Zpočátku to vypadá na příběh s pátráním, ale nějak se to vykolejí do typu zábavy a nulové satisfakce ala Stalker a když dojde k onomu proklamovanému závěrečnému bloku bez střihu, můžete to sice obdivovat, ale pokud se zamyslíte, co jste těch 50 minut sledovali, obdiv vychladne. Několikaminutový záběr deště ze Stalkera tu dostal novou výzvu od pětiminutového pojídání jablka; pokud nenávidíte čínská přísloví a moudrosti, tady jsou tímhle způsobem vyjadřování napsané všechny dialogy; a ještě bych řekl, že tento film rozechvěje srdce fanouškům kapely Venga Boys, které bych teda na projekci artu nečekal. (15.06.2019)