Poslední večery na Zemi

Sny jsou zapomenuté vzpomínky. Nečekejte romantický film, ale slow-motion záběry poetickou meditaci, která rozezní po čase. Čas s prostorem zde nabírá úplně jiný filmový spád na který Bi Gan vkládá všechnu svou vnitřní melancholii. "Kdykoliv jsem ji viděl, věděl jsem, že jsem znovu upadl do snu. A jakmile víte, že sníte, je to jako byste byli mimo vlastní tělo". (18.11.2019)

Snímek se rozpouští do abstraktní neo-noirové básně. Příběh se režisérovi nezdá důležitý. Vše je zde jako ve snu stejně významné a sen je nenucený a přirozený. Nedivím se Čínským zamilovaným párům, které byly nalákáni na romantickou komedii, že film nepochopily, nelíbil se jim a ztráceli se v něm. 38 miliónů dolarů ale zaplatili. Je to film pro ty , kdož nevědí co udělat se třema hodinama života. (21.08.2019)

Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm (05.06.2019)

Posledné večery na Zemi predstavujú pre mňa zážitok spojený so sledovaním prvého filmu Wong Kar Waia. Vtedy som sa na jeho poetiku ešte nedokázal naladiť, pripadal mi trochu nudný, ale stále dostatočne zaujímavý, aby som pokračoval v objavovaní jeho tvorby a opätovnom pozeraní jednotlivých filmov. No a podobne to budem mať asi aj s Gan Biom, pretože popravde čo si o tomto filme myslieť, na prvýkrát netuším. Na druhú stranu som bol schopný ho precítiť a nechať sa príjemne unášať obrazmi a hudbou. Jeden zo zádrheľov môže tkvieť v tom, že som ho celý videl v 2D, čiže inak, ako to mal režisér s divákmi v pláne. (17.06.2019)

Dlouho jsem zvažoval, zda na to jít do kina, protože jsem k tomu cítil dost nedůvěru. Nakonec jsem se ale přece jen nechal nalákat trailerem - a především textem distributora, který je napsaný tak zajímavě, že jsem takový film prostě musel vidět (navíc ty zmínky o Kar-wai Wongovi a Tarkovském!) - "hypnotický romantizující neo noir... je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti...". Takový film si přece člověk nemůže nechat ujít. Ovšem pořád jsem přemýšlel, odkud mi je ten text povědomý, až mi to došlo - loni mě k filmu Záhada Silver Lake (též od Film Europe) nalákal pro změnu text slibující "...halucinogenní výlet po Los Angeles... meandrující neo-noir... hypnotický a zábavný thriller..." (btw. Záhada Silver Lake mě otrávila skoro stejně jako Poslední večery na Zemi) - a tak jsem si uvědomil, že za á mají ve Film Europe někoho, kdo má evidentně v oblibě slova hypnotický a neo noir, a za bé že dobře napsaná anotace (nebo zručně sestříhaný trailer) ještě neznamená dobrý film. Ačkoli jsem se hodně snažil jít tomu filmu naproti a otevřít se mu, příšerně mě to nebavilo sledovat - a vlastně jsem vůbec nechápal, proč bych na to měl koukat, přišlo mi to tak strašně nanicovaté - a nekonečné (ten pocit pravděpodobně ještě umocnila ta 50 minutová scéna bez jediného střihu), že závěrečné titulky byly skutečně vysvobozením. Dobře mi tak - aspoň už vím, že až mě zas bude Film Europe lákat na nějaký "hypnotický neo noir", můžu s klidem zůstat doma. Vůbec se nedivím lidem, kteří u toho v kině usnuli. (05.01.2020)