Donbas

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene. (16.06.2022)

Přiznám se, že jsem to čekal lepší. Na záběry z Donbassu jsem totiž byl hodně zvědavý. Nakonec ale u těch záběrů bohužel zůstalo. Je totiž úplně jedno, jaký je v tomto případě příběh, když ho tamní konflikt převyšuje. Navíc celá ta filmařská technika je tak strašně neosobní, že to vypadá, jak kdybyste koukali na dokument z válečné zóny. Film absolutně bez emocí, ale tím nechci říct, že není zajímavý. Vypovídající je dost. (13.08.2019)

Já vím, že Loznica je umělec, který nebere na diváky ohled, ale tohle vlastně bylo dost o ničem. Žádný příběh, jen série samostatných scén z území, kde všichni bojují proti ukrajinským fašistům, dokud tomu buď sami nezačnou věřit, nebo nezemřou kulkou od někoho, o kom si mysleli, že je na téže straně jako oni. Vlastně nejlepší byl předtitulkový prolog, kde bylo krásně ukázáno, jak vznikají reportáže z válečného území pro média (50%). (27.04.2022)

Nejvíc, nejhlouběji a intenzivně. Když se tomu trošku otevřu, vleze mi to dovnitř a dost podvratně mi to natrhne pár orgánů. Loznica točí chaotické zvěrstvo a lidskou krutost, balí ji absurditou, namáčí v hlouposti. A furt je tam ten režisérův prst a slova "tady se to děje...teď, tak jak daleko jsi?". Aktuální, kousavé, depresivní, vožralé, varující, naléhavé. Věnováno OAMP. A já vím, ta svatba ohromně bolí a křičí o nůžky k sestřihu, ale zároveň ční a zůstává v hlavě, nůžky ponechány zabodnuté v srdci. (05.07.2018)

,,PODÍVEJTE, JAK TU ŽIJEME.…“ /// Místa a města, kde se čas zastavil. A teď do nich navíc přišla válka… Novodobej středověk předvedenej místy až dokumentárním způsobem. Napadaj mě takový ty myšlenky, jako proč tam nejde světový strážce míru udělat pořádek…. Ale pak si říkám, nakolik je tohle všechno filmová propaganda? Zajímal mě pohled na problémy týhle oblasti. Dostal jsem málo. Třeba ta debilní svatba – ty vole, sice ano, takhle tam asi žijete, ale jinak je to úplně vo hovně! Výpovědní hodnotu upozaďujou věci, kterým nerozumím nebo mě neberou… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spasí mě prej jen Čurila Plenkovič. 2.) Chystám se do Novoruska. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.10.2019)