Maják

Zklamání. Eggers se utopil v líbivých a tajemných obrazech, které možná lahodí oku a budí napjatá očekávání, ale naneštěstí vedou odněkud nikam. A to až do takového extrému, že si z nich mám chuť výplachnout mozek kořalkou. Pečlivě budovaná a nezaměnitelná atmosféra (z rukou bezesporu talentovaného režiséra) tentokrát ústí do sebemrskačského prázdna, ve kterém by se ztratil i sám Lovecraft. Čarodějnici miluju, Maják mě ale svým nabubřelým artem umořil k divácké rozčarovanosti. (24.12.2019)

♫ Jednou plác mě přes rameno Dafuck zvanej Prd, mám pro tebe, hochu, kšeftík, ač topornej seš zmrd. Objednal jsem samohonku, jedem na maják, tam jen budem čumět do mlhy a klopit ten dryják. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Teď u stolu, dva vypatlanci, jen tak sedíme, v deliriu pičoviny přes pysky cedíme. Kde asi tak má ryba kundu, jó to bych věděl rád, už nechci ho těm mořskejm pannám furt mezi kozy cpát. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Prej Melvil prcal keporkaka, Dafuck přehání, mám však bouli v rozkroku, v pravačce cukání. Honění a denaturák má každej arťák rád, no není divu, že všem záhy šplouchá na maják. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Homopýr zvanej Patyzón sem tam skákne pro uhlí, no všichni kromě hnědopichů už nudou vytuhli. Na pobřeží místo ženskejch mávaj makrely, a tak zase, kurva, skončíš v něčí prdeli. / A proto výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. ♫ V černobílém, kosočtverečném formátu natočené pičoidní žvanění a halušky dvou vychlastaných dementů, jednoho skvělého herce a jednoho slizkého koženého neumětela. Nekrotizující delirium tremens, hodné doporučování těm nejhorším nepřátelům, které byste nejraději otrávili xmrti. Bobo Vaječňák vypustil zatím svůj nežluklejší úser, jímž zaslouženě rozšířil dosavadní trio nejbestiálnějších audiovizuálních zabijáků světa - Aronofský – Vontrýr – Refn - na kvarteto. (02.01.2020)

Robert Eggers po the Witch natočil další dobový, nedivácký a psychologicky náročný počin, který je tentokrát v černobílém a čtvercovém formátu a působí jako by vznikl v roce 1910, což mě zpočátku odpuzovalo, ale nakonec jsem se do děje ponořil a vychutnal si noční můru dohnanou k šílenství. Willem Dafoe i Robert Pattinson odvádí skvělé herecké výkony, dialogy jsou působivé, atmosféra houstne a dojde i na pár znepokojivých výjevů ( umlácení racka, pohřbení zaživa, masturbace nad mořskou pannou či finální scéna, která je velmi syrová). Tady se dá pochopit 10 hvězd i 0, takže záleží na Vás, ale já jsem se nečekaně nenudil. 7/10. (08.01.2020)

Dosť možno najoriginálnejší film uplynulého roka. Eggers opäť režíruje spôsobom, že máme dojem, že sme našli niekde pod skalou filmový pás nakrútený v dobe, kedy sa príbeh odohráva. Pattinson predvádza zrejme najlepší výkon kariéry, Dafoe je, ani to netreba písať, opäť geniálny. Zabudnete, že sledujete týchto hercov a vnímate už len postavy. Na konečný verdikt ale treba vidieť film v kine, čo sa našťastie začiatkom januára na Slovensku uskutoční, človek občas dostane vianočný darček s oneskorením. Ono s týmito arachaickými eng titulami toho divákovi dosť unikne. K absolútnej spokojnosti mi chýbal nejaký ten twist, ale všetko sa ozrejmí asi až po tom druhom pozretí a tentokrát na veľkom plátne. Každopádne má to dosť spoločného s Prometheom a gréckou mytológiou a dosť možno iba v spojení s tým film doceníte. (30.12.2019)

Velmi zábavná ujetost, kde na mně v první řadě fungoval neotřelý vizuál (neotřelý tím, že kopíruje postupy a techniky, které filmaři opustili už před desítkami let) a v řadě druhé je fenomenální opora v perfektní herce, na kterých tenhle film stojí a padá. Místy je to dílo šílené (skoro jako kdyby se ze Švankmajera stal sexuální zvrhlík), evidentně v některých věcech inspirované lovecraftem (ovšem ne v postavách, ty v jeho povídkách šílí až na samém konci příběhu, zde šílí postupně a vzestupně). Zkrátka moc povedená jednohubka i díky nepřepalení stopážii (dovedu si představit, že jiná tvůrci by z toho vykřesali existenciální filosofování na dvě a půl hodiny). (11.05.2020)