Maják

The Lighthouse je nepochybně pozoruhodný zážitek. Film sestavený z černobílých záběrů v klasickém poměru stran, plný magického realismu přecházející v naturalismus. I jeho jazyk je odlišný, scénář se inspiroval jazykem skutečných námořníků z 19. století a nedokončenou povídkou E. A. Poea. Výsledek stojí rozhodně za pozornost, k diskusi nicméně zůstává, zda by čistý naturalismus nebyl vhodnější formou. (19.03.2022)

Vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivé a nehorázně působivé psychologické drama s hororovými prvky, inspirované námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (08.10.2019)

Skvěle nasnímaný černobílý obraz ve čtvercovém formátu 1,19:1 evokuje jinou dobu, jako by hypnotický The Lighthouse vznikl mimo veškerý čas a prostor. Willem Dafoe a Robert Pattinson předvádí grandiózní herectví a vzájemně se předhánějí v tom, kdo si střihne zběsilejší obraz šílence. Rozklíčování symboliky scén a pointy snímku nabízí všemožné paralely sahající až do dob antiky, ale nechci nic prozrazovat, The Lighthouse je rozhodně filmem, který si každý musí vyložit po svém. Jde o velmi povedený artový horor, jemuž to osamocení a bezvýchodnost zcela věříte, jen teda u Roberta Eggerse stále ještě čekám na nějaký element, který mě při sledování jeho filmu naprosto sundá, což se zde nestalo. Každopádně uznávám jeho skvělé režijní schopnosti a unikátní vize, na jeho další režijní počiny budu velmi zvědavý. The Lighthouse v každém případě doporučuji vidět na velkém plátně a pokud možno s velmi kvalitně přeloženými titulky. [Sitges 2019] (06.10.2019)

Robert Eggers zde dokonale vysvětlil, odkud se vzalo úsloví, že někomu šplouchá na maják. Tohle bylo opravdu intenzivní halucinogenní představení s úžasnou bouřlivou atmosférou, kde se divák jednak dozví, kolik dřiny může taková práce na majáku zahrnovat, nebo kolik minimálně dříve obvykle zahrnovala. Nehledě na to, že se může poměrně brzy stát, že člověk v takovém prostřední podlehne paranoie, alkoholismu a nakonec i šílenství. Skvělý herecký galakoncert, ve kterém Pattinson boří zažité mýty o tom, že je odporná toporná píča pocházející z té trapné nechutnosti o svítících upírech. Tohle úplně není tip filmů, které bych vyhledával a následně u nich proháněl mých 20 čísel. Přesto jsem se ty necelé 2 hodiny nijak zásadně nenudil a netrpěl. [74 %] (07.01.2022)

Mám rád komorné veci a film Maják spadá presne do tejto kategórie. Je to zručne natočené, umelecky podané, má to atmosféru i fantastické herecké výkony. Pattinsonovi sa ospravedlňujem, nikdy by som nebol povedal, že raz z neho bude pán herec, no posledné roky to skutočne dokazuje. Je tu však veľké ALE. Keďže sme na izolovanom mieste nenájdeme tu veľký, silný príbeh a čo je horšie ani scény, ktoré vám zastavia dych. Je to o psychickom rozpoložení dvoch chlapov, ktorí sa musia vystáť na malom priestore. Tušil som, že tu režisér zamieša i nejakú úchyláreň a to z môjho pohľadu kvalite snímku tiež nepomáha. To som skôr nútený počúvať manželkine poznámky- "Čo to zas pozeráš za blbosť?" U mňa celkom fajn, ale hranica priemeru ostala neprekonaná. 60%. (25.12.2020)