Maják

Seňor Eggers si po "The Witch" zrejme myslel, že je veľký umelec a rozhodol sa utopiť vo vodách okolo majáku, tak ako asi aj nadšení diváci, ktorý zhliadli túto pseudo-artovú trápnosť v kine. Uznávam, že zvukovo je to pôsobivé a atmosférické, ale osobne ma v tom nič iné nezaujalo. Vizuál nechytil, herecké výkony otravné (len som čakal, či si nakoniec aj zatrtkajú), dej vlastne žiadny... Nejaký rok starý, majákovo spriaznený "The Vanishing" s Gerardom Butlerom tiež nebol nejaký zázrak, ale oproti tomuto to bola pecka. Ledva za dva. (20.12.2019)

Neviem čo reálne povedať, ale asi som čakal niečo silnejšie. "The Lighthouse" rozhodne nie je zlý film. To by som klamal. Myslím si, že je fascinujúci, je silný, má v sebe dobrú atmosféru, zvuková stránka fenomenálna, a ten čiernobiely vizuál tomu asi ešte aj pridáva. Plus aj rozlíšenie 4:3 má niečo do seba. Pôsobí to ako starý film, hoci to vyšlo tento rok. Je to podobná depresia ako bolo aj "The Witch", no myslím si, že "The Witch" bolo o niečo silnejšie. Najmä už len z toho titulu, že tam pôsobila ťažká doba a silná depresia na celú rodinu a cítili sme tam medzi nimi to puto. Tu máme dvoch pracovníkov majáku na ostrove. A možno tá ponorka je silnejšia, no nemyslím si, že emocionálne je to tak silné. Robert Pattinson je miestami počas filmu skutočne desivý. Je vidno, že jeho myseľ prepadáva postupne do veľkého šialenstvá a nedá sa to zastaviť. A je to len horšie a horšie. Je tu veľké množstvo dialógov a niektoré ma fascinujú, iné zase nie. Pôsobí to veľmi artovo. A nechápte ma zle. "The Witch" bolo tiež artové, ale naratív pôsobil jednoznačnejšie a dalo sa to jednoduchšie sledovať. Lebo sledovať túto dvojicu mi už občas liezlo trochu na nervy. Prečo? Pretože som mal pocit, že aj keď atmosféra stúpa a dejú sa stále hrozivejšie veci, čakal som už len na to, kedy film skončí a dostaneme sa z tohto ostrova. Na jednej strane je super, že som sa skrz film dostal priamo medzi nich. No na druhú stranu som chcel odtiaľ už von. A nie pre tie správne dôvody. Niektoré scénky na mňa pôsobia, že tomu moc nepridávajú. Ako napríklad aj morská víla. Jediné čo mi tam skutočne dáva nejaký význam je zabitie čajky. Je to silné, má to skvelé momentky a je to skutočne poriadna psychologická tortúra pre našich dvoch hrdinov. No napriek tomu, že som film videl rád, chcel som, aby skončil minimálne o 20 minút skôr. Ale platí, že pre všetkých fanúšikov depresívnych a klaustrofobických filmov toto vysoko odporúčam vidieť. Myslím, že to zožerú zaživa. Hodnotenie: B+ (22.12.2019)

Film, po kterém i těžkotonážní The Witch působí skutečně jako lehký film na nedělní odpoledne, jak jsem si kdysi dělal legraci v komentáři k ní. Leč ačkoli je celá stopáž prošpikovaná nejrůznějšími odkazy na všechno možné, já se v souladu s Occamovou břitvou přidržím toho nejjednoduššího, tedy že dlouhé odloučení, chlast a už tak mírně narušené osobnosti udělaly své. Čímžto úsloví "šplouchat na maják" dostává jiný rozměr. Ovšem děkuji evoluci, že v reálu přece jen vyvinula lidi povětšinou psychicky odolnější, jinak bychom se dávno sežrali navzájem. Možná i proto nedokážu nad námi lidmi udělat ten definitivní kříž, který nám už vyřezala či vytesala spousta umělců. Herci a kamera vynikající. (03.06.2023)

Tohle je o nerdovské formě, skvělých hercích a režisérově nebojácnosti v experimentování a ambici udělat něco dosud neviděné. Úžasně vtahující, až děsivá zvuková stopa s hlubokým hučením majáku. Vymazlená černobílá 4:3 kompozice a lá horory ze začátku minulého století. Deprimující ponorková atmosféra odlehlého, mlžného, větrného a uvnitř vlhkého a smradlavého místa. A konflikt dvou mužských povah, kterému všechny tyto okolnosti vůbec nehrajou do karet. Jejich ožralecké kecy zas tolik podnětné nejsou, ale dobře charakterizují postavy a místo doby. (08.01.2020)

Maják je baladické drama o vině a trestu. Maják je dekadentní báseň, v níž Eggers po vzoru básníků konce 19. století hledá novou definici krásy. Zlověstné mraky, električtí hadi, zuřící moře a maják stojící jako poslední útočiště před světem, který zešílel. Maják je penis, pevnost, vězení, tajemství. Skutečnost a sny se prolnou, halucinace se spojí s dávnou mytologií. Šerosvitná kamera, souboj světel a stínů, mrazivá a místy vskutku strašidelná hudba, hluk a křik mořských ptáků. Život končí, rozklad ale není smrt, nýbrž další život. Vše spěje k očekávanému poslednímu záběru, jehož symboliku si může vyložit divák po svém. Čarodějnice mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ovšem něco zcela jiného. Pro okrajové publikum. (30.01.2020)