Režie:
Patrik UlrichScénář:
Patrik UlrichKamera:
Tomáš SaicHudba:
Patrik UlrichHrají:
Juraj Jakubisko, F. A. Brabec, Deana Horváthová-Jakubisková, Miro Smolák, Ruy Okamura, Patrik Ulrich (vypravěč)Obsahy(1)
V roce 2018, kdy Juraj Jakubisko slavil osmdesáté narozeniny, se jeho studenti z Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku v čele s režisérem a skladatelem Patrikem Ulrichem rozhodli vzdát mu hold třicetiminutovým dokumentem. Ten se věnuje třem stěžejním umělcovým činnostem: filmu, výtvarnému umění a pedagogickému působení. O Jakubiskově filmové tvorbě toho bylo napsáno i natočeno již vcelku dost, nejzajímavější část snímku tak tvoří unikátní náhled do Jakubiskova světa výtvarného. Protagonista nám například ukáže stránky svého kresleného deníku. V dokumentu promluví Jakubiskovi spolupracovníci včetně jeho manželky Deany a kameramana F. A. Brabce. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Viděno v rámci Bystřického filmového jara, spojeno s diskuzí s Patrickem Ulrichem. ()
První grácie Juraje Jakubiska ukazuje jako filmaře, který si svoje vize a scénáře zapisoval do notesu podobně jako František Vláčil, dokonce i hudební složku si vytvořil a nakreslil pomocí své fantazie. Mazec. Druhá grácie Juraje představuje jako výtvarníka a malíře a to jsem doslova čučel jaké obrazy, nákresy a skice Jakubisko tvořil a stále tvoří. Bez problému srovnatelné třeba s Dalím nebo Caravaggiem. Takhle část mě přišla nejzajímavější. Poslední třetí grácie mistra předvádí jako pedagoga a je smutné poslouchat, jak jsou nynější posluchači úplní nýmandi. Vědomí tohoto faktu je opravdu nesmutnější a když jsou studenti zabíráni ve třídě jak znuděně koukají, bylo mi na blití. Holt i slovenská kinematografie je dávno v řiti a těžko se najde podobná osobnost jakou je Juraj Jakubisko. Alespoň že jsou takoví žáci, jakým je Patrik Ulrich (mimochodem k tomuto dokumentu složil i výbornou hudbu), jenž tenhle snímek natočil a přiblížil tak výrazné Jakubiskovo umění. ()
Jak v januári, tak isto v jeseni. Je s nami, nablízko. Pán fareb a rozviatych fantázií. ()
Tři grácie ke shlédnutí na youtube https://www.youtube.com/watch?v=9rzx-uFgT8E&t=675s ()
Nahlédnutí na Juraje Jakubiska, jeho tvorbu filmařskou, malířskou a výuku.(50%) ()
Jakubisko nepatří mezi mé nej tvůrce, ale jeho výpověď o životě a tvorbě mě zaujala. Je to mystik. Dokument se mi líbil zvláště po výtvarné a hudební stránce. Oceňuji, že se nejednalo o klasický životopis, ale o zachycení mistra při obyčejných dnech v soukromí i práci. Je to jeden z mála českých tvůrců, který je v zahraničí považován - pěkně vybrané filmové ukázky. Viděla jsem film na Festivalu v Pelhřimově, i přesto, že tam bylo málo diváků jsem ráda, že je takové filmy vůbec možné někde vidět. Tvůrce má však lepší dokumenty, např. Obrazy, pohádky a sny. Tohle je spíše vzácný materiál, ale abych dala plný počet, musel by být formálně umělečtější a výtvarnější a potřeboval by jinou kameru - tohle byla spíše reportážní forma + pár rozhovorů v ateliéru. Nechápu, proč tvůrce skládá hudbu jenom pro své projekty, mohl by se svou hudbou živit. ()
Velice zajímavý dokument. Líbí se mi originální rozdělení do tří částí, tří schopností Juraje Jakubiska v podobě tří grácií. Skvěle vybrané ukázky. Překrásná hudba. Jakubisko zde upozorňuje také na přístup některých dnešních studentů k filmové tvorbě, z čehož mě dost mrazí v zádech. A doufám, že se přeci jen mezi nimi jednou najdou tak výjimečně kreativní osobnosti jako je Juraj Jakubisko. Zaujal mě nápad, kdy Jakubisko vyslovuje své přání k narozeninám a přitom mluví se svým odrazem v zrcadle. "Film je ako farba." "Úspěchem každého filmu není filmová kamera, ale myšlenka a hlavně nápad." To jsou dvě hesla, která podle mě naprosto vystihují celý dokument. ()
Tvůrce má ve svém portfoliu mnohem lepší dokumenty - paradoxně o jiných - mnohem méně zajímavých osobnostech. Asi to s Jakubiskem nebylo jednoduché - možná, že se měl dokument věnovat pouze výtvarné tvorbě - protože ta filmová byla již zpracována. Nejzajímavější je dle mého Grácie o malování - jeho pedagogická aktivita nebyla dokumentaristicky dotažená do konce - ani kameramansky.. 70% protentokrát. Ubližuje tomu asi také fakt, že Jakubisko je dnes brán velmi kontroverzně a jeho pozdní období komplikuje přítomnost zlodějky a alkoholičky Deany, neúspěšné filmy jako Poct Coitum a do jisté míry i kýč Bathory, a také jistá nekompatibilita se zdejším filmařsko-společenským světem. ()
Dokument zpracovaný s grácií. Především dobrá hudba a originální tryptychový formát. Oceňuji scenárástickou kompozici, že v každé části hovoří jiný protagonista - s tématem spojený. Pan Jakubisko je také dobrý vypravěč a divák se nenudí. ()
Z nepochopitelného důvodu zcela neznámý dokument, který musí milovníky tohoto tvůrce minimálně zaujmout, ba dokonce nadchnout. Trochu zase jiný pohled na Jakubiska vítám. Hezká doku esej obohacená o barvité ukázky, hezkou komponovanou hudbu i osobnosti, které zajímavě vyprávějí. ()