Reklama

Reklama

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

  • Rumunsko „Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari” (více)
Trailer 3

Obsahy(1)

Velmi černá komedie o recyklaci novodobých dějin sleduje přípravy rekonstrukce skutečné události z roku 1941, kdy rumunská armáda na východní frontě spáchala etnický masakr v okupované Oděse. Název filmu je přímým citátem tehdejšího politického představitele. Mladá divadelní režisérka se snaží o věcný přístup a využívá formu tolik oblíbených rekonstrukcí vojenských střetů v podání spolků vojenské historie. Během příprav se však střetává se urputnou snahou historii zlehčit, relativizovat a poupravit. (Pilot Film)

(více)

Videa (5)

Trailer 3

Recenze (24)

POMO 

všechny recenze uživatele

Co je úplně nejvíc poslední věc, kterou chci vidět na filmovém plátně, a to i na MFF Karlovy Vary a dobrovolném výběru zrovna rumunského filmu? TOHLE. Samozvaně kreativní intouše v dlouhých záběrech přes dvě hodiny rozebírat morálnost a etiku historie své země a filozofovat nad důležitostí jejího rozpitvávání pro nové generace či připomínání generacím starším. Diváci, kterým by to mělo být "výchovně" nejvíce adresováno, na to naopak v této formě nikdy koukat nebudou. Jednu hvězdu dávám za formu - ty dlouhé záběry s doplňujícími prvky v pozadí vyžadovaly nějaký režijní planning. Jinak čirá otravnost. ()

RUSSELL 

všechny recenze uživatele

Hlavní myšlenkou filmu je zdůraznění, že je důležité připomínat stinná období a události národních dějin v celé jejich obludnosti – v kontrastu s opačným názorovým proudem, který se tyto hlasy snaží mírnit a zlehčovat. Toto je sama o sobě velmi důležitá a záslužná věc a proti této agitaci nic moc nemám. Bohužel mě to ale díky té – místy silně otravné – antidivácké formě z velké části nudilo. Film mě obohatil akorát některými střípky z dialogů, které obsahovaly pro mě zajímavé poznatky či filozofické myšlenky, ale nenalezl jsem tam nic tak zásadního, aby pro mne mělo velký význam, že jsem tento film viděl. Jako celek to je úmorně natahované a příliš složité. Vnímat někoho, jak x minut čte v rumunštině dlouhý úryvek z knihy, je pro mé udržení pozornosti opravdu nadlidský výkon. Film si své diváky určitě najde, mě si ale bohužel nezískal. I přes silné téma neobsahuje žádnou pasáž, která by mě vyloženě chytila pod krkem – nepovedlo se to ani slibovanému „epickému“ finále. Takže za sebe říkám: „Je mi jedno, že se zapíšu do dějin jako barbar, kterému se tento film nelíbil.“ BTW: Oficiální světové premiéry na KVIFF ze zúčastnil i sám režisér Radu Jude, který divákům před projekcí sdělil, že tento film věnuje Tomio Okamurovi, což vám o tvůrčím záměru režiséra leccos napoví. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný film o vyrovnávání se s minulostí a o schopnosti dialogu názorově & hodnotově opozičních stran; o aktivismu a jeho korekci skrze diskuzi; o nutnosti mluvit "přes ploty" (jak by řekl Fedor Gál). Prostřednictvím provokativní historické rekonstrukce masakru v Oděse chce mladá divadelní režisérka vyvolat debatu o podílu Rumunska na holocaustu a o neschopnosti se s touto potlačovanou/popíranou zkušeností na národní úrovni nějak smysluplně vypořádat. Namísto nacionalisticky-konzervativní zvyklosti pouze oslavovat hrdinství rumunských vojáků, která je jí v průběhu zkoušek vnucována ze strany představitele pořádajícího města, se pustila do podrobného studia dobových událostí ve snaze demýtizovat rumunského vůdce Antonesca, poukázat na zvěrstva, která inicioval a která běžní Rumuni bez většího váhání páchali - a přitom mít každý detail své hry perfektně zdokladovaný. V zajímavých a obsáhlých debatách se však setkává s historickým relativismem, neochotou reflektovat svoji minulost, avyzaseismem, hluboce zakořeněným antisemitismem a rasismem... Zkoušená a nakonec i inscenovaná hra se sice týká rumunské historie, film samotný však má mnohem větší přesah. Problém reflexe vlastní minulostí je univerzální. Když teď - kdy píšu tyto řádky - např. vyhlédnu z okna, vidím Vídeňskou ulici, po níž se v květnu 1945 táhla od brněnského Mendlova náměstí na Rajhrad a Pohořelice několikakilometrová kolona tisícovek účastníků tzv. brněnského pochodu smrti, tj. události z období divokého poválečného odsunu německého obyvatelstva, která je stále předmětem vzrušených debat (v nichž se zvlášť agresivně angažují hlavně brněnští komunisté) souvisejících právě s národní sebereflexí. Tyto debaty mají v lecčems blízko k těm, které jsme mohli vidět v tomto filmu. Radu Jude natočil skvělý film v módu Truffautovy Americké noci a se skvělou Ioanou Iacob v hlavní roli. Formálně originální, spojující různé druhy uměleckého vyjádření (literaturu, film, fotografii, divadlo...). Film ale není pro každého: Kdo není schopen chvíli soustředěně poslouchat/číst pár stránek z knihy Isaaca Babela, trpělivě naslouchat argumentům všech stran, nebo si bez těkání prohlížet dobové fotografie, pro toho budou 2 hodiny 20 minut asi docela nesnesitelné. Mně utekly strašně rychle. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Pozoru hodný 43letý rumunský režisér Radu Jude natočil nepříjemně ostrou satiru - a zároveň fascinující podívanou s názvuky Americké noci (ale po svém) - o našich obranných mechanismech před nepříjemnými pravdami. Snímek o mladé režisérce chystající v rámci oslav veřejné divadelní představení o oděském masakru Židů z rukou Rumunů nese univerzální sdělení, které se vám zažere pod kůži... Světovou premiéru měl u nás, na KVIF 2018. *** Následující komentář obsahuje SPOILERY, ač možná u tohohle typu filmu to ani nevadí: Podvratnost jako princip, jímž se obyčejným lidem pokoušejí ti empatičtější, svědomitější a odvážnější jedinci poodhalit nečernobílost dějin psaných hrdiny, a to i pokud jde o ty vlastní, v touze po společnosti spojené pochopením a reflexí, po očistné katarzi, či přirozeně alespoň po tom, aby se svým vědomím nezůstali izolovaní, ale mohli je sdílet a sdílením si ulevit. *** Snímek, sám několikaúrovňově podvratný, zaznamenává všemožné obranné reakce před nepříjemnými pravdami, které problematizují zažitou skutečnost, od těch bezprostředních a bezelstných lidových, až po ty nejvíce se vykrucující akademické, politické a PR-ové, a mrazí z nich ze všech stejně. Hlavní hrdinka, režisérka s kvalitním humanitně-filosofickým základem, čelí bagatelizacím a zlehčováním historických faktů, překrucováním argumentačních řetězců a vzpírání se dialogu, a protože se nepodvoluje, obrany pořadatelů oslav, kde má předvést své divadelní vystoupení z historické vojenské minulosti Rumunska, stejně jako angažovaných neherců, postupně stále zřetelněji přecházejí v osobní útoky ad hominem, počínaje oslovováním přes zpochybňování jejích režijních kompetencí, po sexismy a šovinismy, až po finální výhrůžky mocenským zásahem. *** Dokonce ani kolegové, kteří stojí při ní, a ani ona sama, nakonec nepřistupují k tématu vyvraždění 380 000 Židů Rumuny tak vážně a upřímně, jak si na začátku představovala, ve štábu kolují zlehčující vtípky, někdy hodně přes čáru, jak se psychika brání být s holou děsivou pravdou v plném kontaktu. *** Během vystoupení nakonec režisérce připraví největší překvapení reakce diváků, mrazivá a bohužel pochopitelná. Ať už řečem podněcujícím k zločinům proti lidskosti tleskají z roztržitosti, hlouposti, lhostejnosti nebo ze zvyku, protože vlastně nedávají pozor nebo proto, že tleskají druzí, nijak na tom nesejde, v tom všem má původ největší masové zlo, a právě z toho nedostatku pozornosti a soucitu nejvíc mrazí... *** V rozpačitém závěrečném vyznění, kdy ani režisérčiny kamarádky se na vystoupení nedostanou včas, jako by na tom zase tolik nesešlo, a kdy i v samotné režisérce už ve chvíli, kdy ještě dohořívají kulisy a figuríny oběšených Židů se pohupují na oprátkách, nezůstává ani stopy po původním tvůrčím zápalu, s nímž se do krve hádala o pravdu a nutnost reflexe, a teď už je myslí jinde, u další práce, Čechovovy povídky, kterou pozítří pojede režírovat zas jinam, jako správná grantová umělkyně, a ještě si domlouvá schůzky na pivo a u vína, než zvedne kotvy, vnímám nejsilnější moment ironie a hořkosti Judeho snímku... Mohlo to být ještě vyhrocenější, debaty mohly mít mnohem větší grády, ale právě ta civilnost, uměřenost, nedůslednost, smířlivost a přelétavý zájem i samotné režisérky nejvíc prozrazují, co si Jude přál zachytit: v celém snímku nezbývá nikdo konzistentní, kdo by doopravdy dbal. (Kino Pilotů 2020, jediná projekce, dva lidé v sále plus promítač. 2. srpna, v den, kdy si připomínáme evropský romský holokaust)*~ ()

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Název zaujme na první pohled a Radu Jude se tak znovu vrací do rumunské historie, z níž si umí vyzobat pěkně nelichotivé momenty. Tenhle snímek v zemi svého vzniku určitě rozpoutá kontroverzi, neboť vzpomínat na temné kapitoly minulosti se chce málokomu. Jen si představte, kdyby nám chtěl někdo podrobit zdrcující kritice husity a jejich nepěkné aktivity. Jenže rumunská armáda pro našince takový zvuk nemá, a tak není pochyb o tom, že český divák spoustu narážek a historických rozborů nedocení. Přesto je zjevné, že se jedná o chytrý film, který má mezinárodní přesah minimálně v tom, že lidé se prostě nemění a co se stalo před sedmdesáti lety, může se klidně opakovat i dnes – když mase řeknete, komu má tleskat, tak to dělat bude. Tahle znepokojivá satirická linka bohužel není dostatečně protlačena, a tak pro nás, kteří netrávíme noci nad knihami o historii Balkánů či pogromů, ty dvě a půl hodiny nakonec zas tak silně nevyzní. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (2)

  • Celosvětová premiéra proběhla 2. července 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. (Varan)
  • Natáčelo se v Bukurešti v Rumunsku. (Varan)

Související novinky

53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi

53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi

08.07.2018

53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých…

Reklama

Reklama