Svědkové Putinovi

Na tento dokument som narazil náhodou a hneď ma zaujal. Nie som fanúšik Putina a jeho režimu, no tá jeho zvláštna, tajomná osobnosť ma vtiahla natoľko, že som nemohol odisť od Tv. Dokument mapuje cely prvý rok nového milénia a poukazuje na odstúpenie Borisa Jelcina a nástup Vladimíra Putina. Nič nie je biele ani čierne, ale to ako sa Putin dostal do prezidentského paláca bolo dosť zvláštne. Ja som si myslel, že bol normálne demokraticky zvolený, čo aj nakoniec bol, no to celkove pozadie pred voľbami a po voľbách bolo dosť neobvykle. Najviac ma zaujala pasáž filmu, kde režisér predstavoval Putinových tvorcov úspešnej kampane a hlavne ich ďalší osud po voľbách. Niektoré scény boli dosť patetické, no vzhľadom na rok nakrúcania sa to dá odpustiť, keďže dotvárajú kolorit tej doby. (05.06.2019)

Vtírají se otázky, proč Manskij čekal skoro dvacet let s uveřejněním takového materiálu? Podle svých slov předpokládal, že nemoc se časem vyléčí sama, ovšem když se tak nestalo, rozhodl se jednat. Pro nás se každopádně jedná o vhodné načasování, neboť některé paralely s praktikami našeho současného prezidenta jsou do očí bijící. Našince, který se detailně neorientuje v politice Matičky Rusi potěší i Manského komentář, který leccos objasňuje. Na druhou stranu se jedná o dokument, který od začátku své protiputinovské ladění neskrývá, a tak se o nikterak šokující příspěvek k tématu nejedná - přesvědčení na obou stranách spektra se nezmění. Za vidění to však rozhodně stojí. (01.07.2018)

„Dúfam, že sa mi niekedy podarí vrátiť sa k normálnemu životu... a dúfam, že niekedy budem mať nejakú osobnú budúcnosť, že sa budem venovať nejakej inej činnosti a budem žiť ako normálny človek.“ Už len kvôli týmto slovám malo význam urobiť po 20 rokoch tento dokument. „Život monarchu je dosť zložitý... a môžem povedať, že ich osud ma neláka. Niečo také by som nechcel napodobovať. Je to ťažký život, plný obmedzení. Tí ľudia už nepatria sami sebe. To je ich osud. Navždy. V tom zmysle život a osud zvolenej hlavy štátu je podľa mňa lepší, lebo poskytuje možnosť a šancu vykonávať tú najvýznamnejšiu činnosť - službu vlasti -  s maximálnym nasadením – ale zároveň poskytuje možnosť žiť normálny život po skončení pracovných povinností, po ukončení funkčného obdobia. A človek si je stále vedomý, že to obdobie raz skončí a on bude musieť žiť život normálneho človeka. A preto musí jednať tak, aby sa nemusel za predchádzajúce roky hanbiť, aby sa vo svojom novom postavení mohol ľuďom smelo pozrieť do očí. Človek si musí byť vedomý toho, že bude žiť ako normálny občan a všetkému tomu, čo so štátom a spoločnosťou dnes urobí, bude musieť za pár rokov ako radový občan čeliť. A to je dostatočne vážny dôvod pre to, aby sa nad tým zamyslel, než prijme nejaké rozhodnutie a nepodliehal monarchistickým tendenciám, keď to rozhodnutie prijíma." ___ Staré zábery s novým komentárom. Za obvyklých okolností by som bol k takémuto spojeniu nedôverčivý, keby sa nejednalo o uznávaného dokumentaristu Manského a skutočnosti potvrdzované aj inými prameňmi. Premyslená kampaň samozrejme z Putina nerobí nejakého zloducha, iba schopného politika, ale osobná výpoveď človeka, ktorý sa na tvorbe jeho kultu podieľal, má veľa do seba (a ktorý, podobne ako väčšina strojcov Putinovho triumfu, prešla po nejakom čase do opozície alebo zomrela). Sen o skvelom nástupcovi, ktorého si Jeľcin vybral z dvadsiatky zvažovaných kandidátov a potom sa už zariadilo, aby suverénne vyhral, sa začal rozplývať ešte omnoho skôr, než uplynulo prvé volebné obdobie. Nebudem na rozdiel od niektorých tvrdiť, že bolo od začiatku jasné, k čomu Putin smeruje, skôr si myslím, že sa iba prejavil starý známy fakt, že moc - a to hlavne veľká, neobmedzovaná a predlžovaná - korumpuje. A takmer nikdy nedospeje k ničomu dobrému... (25.04.2022)

Vitalij Manskij nám celkem přehledně předkládá, co se dělo v Moskvě na konci Jelcinovy a začátku Putinovy éry. Jenže nějaký větší přesah si musí divák leda domyslet. Také mi přišlo pozoruhodné, že režisér roli všech postav kolem Putina okomentoval, jen o Sergeji a Nikitovi Michalkových neřekl ani popel. Za vidění to každopádně stálo, obzvlášť když si uvědomíme zjevné paralely se situací u nás (70%). (05.06.2019)

Poslední den roku 1999, Rusové slaví podobně důležitý svátek, jako jsou naše Vánoce, končí letopočty začínající jedničkou, všude je plno nadšení. Ideální příležitost provést tvrdé změny na úrovni, která se dotkne každého obyvatele. Boris Jelcin skládá svou funkci a v rámci pečlivě promyšlené strategie dává Vladimíru Putinovi celé tři měsíce ve funkci "zastupujícího prezidenta" na to, aby se připravil na březnové volby, které Putin při své, pro Česko dnes velmi známé, "nekampani" vyhrává. Režisér Vitalij Manskij podrobně sleduje celý první rok jeho vlády, kdy vše krok po kroku začíná být (slovy Jelcina) narudlé. Situace připomíná Farmu zvířat, změny se dějí postupně a jsou vždy obhajovány blahem společnosti a zlepšením "pro všechny". Vrací se sovětská hymna, Putinovi někdejší příznivci přecházejí do opozice, přičemž těm zásadním se v následujících měsících "náhodou" přihodí nějaká tragédie, média postupem času přestávají hrát jinou než propagandistickou roli. Manskému se díky práci na několika podobných projektech i častému využívání menší skryté kamery daří proniknout do zásadních situací - má v tom taky velkou praxi ze svého předchozího snímku ze Severní Koreje V paprscích slunce. Věřím, že snímek uspěje u (nejen) českých distributorů, ve dnech jmenování vlády s podporou komunistů je zásadní, aby podobné snímky nacházely své diváky a otevíraly diskuze. (30.06.2018)