Naše doba

Pohlcující zážitek, který vám nikdo jiný než Reygadas v současnosti nedopřeje. Excelentní autentické výkony Reygadasovy rodiny a jeho samotného. Filmová transcendence do vztahové krize, která je plná manipulace a zákeřnosti i citlivých a intimních projevů. Neskutečné jsou symbolické výjevy v podobě býků. Člověk se v těchto chvílích pohybuje zcela mimo veškeré běžné vnímání světa, přenesou se na vás všechny pocity ústředních postav a většina z nich rozhodně není příjemná. Geniální kousek současného umění a potvrzení toho, že Reygadas je ve světě filmu naprostým unikátem, skutečným následovníkem největších mistrů filmového plátna. (14.07.2019)

Co toto mělo být? Celé to začne jako dokument, krásné záběry.... asi po hodině se cosi začne dít, milostný trojůhelník prokládaný obrazovými experimenty a občas podbarvený náhodně a zcela nesmyslně zvolenou hudbou, dlouhými záběry vhodnými k přemýšlení, zda se vám chce nadále něco takového sledovat. A poslední scéna se zápasícími býky nakonec ztrýzněnému divákovi po třech hodinách napoví, jaký závěr si z toho všeho má udělat. Dvě hvězdy za úvod a kameru. (28.06.2019)

Opojné esteticky i tematicky. Začátek jako mexické American Honey se po dvaceti minutách změní v křehkou i bolestivou analýzu toxického manželství, které si v sobě ale stále ukrývá určitou pokoru a láskyplnost. O ústupcích, které děláme, aniž bychom znali jejich skutečnou hodnotu. O pravdách, které často dokáže odhalit jen ten nejnevinnější pozorovatel. O magii, která se skrývá v každodennosti. O době, která může být kohokoliv z nás. 95 % (07.11.2021)

Naše doba sice nabízí až odporně dlouhou stopáž, ale řeknu vám, dalo se. První polovina se rozjížděla poměrně pomalu a v náznacích připravovala prostor pro pořádně divné a pořádně zvrhlé rodinné drama. Druhá už mě i přes přirozený odpor k téhle mačistické onanii neuvěřitelně vtáhla. Řeknu vám, že možná ani z Ramba nestříká tolik potlačovaného testosteronu. Závěrečná býčí alegorie vše uvádí na pravou míru a dává zřejmou nápovědu k řešení tohodle neotřelého filmového románu. (01.07.2019)

Nový film Carlose Reygadase nepojednává pouze o spirituálním, duchovním formátu a narativním utlumením, jako v předešlých filmech. Není to jestřábí oko, které sleduje chod země, které detailně prozkoumává dotek přírody, zvířat, západu a východu slunce a člověk je až na druhém místě. Reygadas jde do hloubky postav a především manželského vztahu, který se rozpadá a budoucnost připomíná blížící se galaxii Andromeda k naší soustavě a jejího drtivého následku. Nejzásadnější rovinou zde tvoří samotný způsob pohledu kamery, v němž se zračí jak tiché pozorování, tak ponor do subjektivity. Cítíme úzkost z pohledu Juana nesmírně blízko. Začátek pozorování v řece s dětmi je meditativní. Široký formát tvoří dotek absolutna. Každým filmem Carlose Reygadase přichází poselství. (03.03.2019)