Bez věcí nad věcí

"To ti někdo odebral lebeční kost a nasral ti tam?" Aj takéto kúsky rozosmejú v príjemnej komédii. Trochu nevyváženej z hľadiska humoru, ale stále príjemný zjav s malou dávkou romantiky s šerednou Nemkou a veľkou dávkou priateľstva. Páčila sa mi myšlienka konzum vs sloboda, kde asi zahrala aj propaganda zelených, ale tu s nimi súhlasím. Asi sme naozaj príliš zamestnaní materiálnymi vecami, ktoré z nás robia otrokov. (28.11.2019)

Ujíždím si na filmech, který spouští debatu a nutí mě přemýšlet. A 100 věcí má velký potenciál rozpoutat velmi vášnivou debatu. Celkem mě překvapuje, že film nemá vyšší hodnocení. Protože zanést takhle dobrý - navíc z reálného života vypůjčený - nápad do celkem kvalitní komedie, je podle mě skvělá věc. Jasně, ta věc s appkou je trochu přes čáru, ale nějak to začít a skončit muselo. 4,5* (02.11.2020)

Hlavnou témou je súčasný materialistický svet, v ktorom sme si zvykli mať všetko a napriek tomu nám stále niečo chýba. Možnosti, ktoré nám dnešná doba ponúka je takmer nekonečno, no akosi sa v tom všetkom začíname strácať. Ak dosiahneme stanovený cieľ, po chvíľke naplnenia a hrdosti prichádza pocit prázdna a ďalšia potreba niečo dosiahnuť, či vlastniť. Sme zmätení so všetkých tých možností, ktoré nám prinášajú len zanedbateľne krátke uspokojenie. Hlavnými postavami sú dvaja muži po 30-ke. Za aplikáciu, ktorú vymysleli je im ponúknutá obrovská suma. Zároveň v stave mierneho opojenia uzavrú pred všetkými kamarátmi nebezpečnú stávku. Na 100 dní sa vzdajú všetkého, čo vlastnia. Každý jeden deň si môžu jednu vec vybrať, ktorá im bude vrátená. Kto prehrá, stráca nárok na svoju časť zisku a prenechá ju svojim kamarátom. Príbeh sa v podstate vyvíja tak, ako divák tuší. Čím menej toho človek má, tým je život jednoduchší a prichádza prílev slobody. Odrazu sú vnímané aj maličkosti, ktoré sú však paradoxne v živote veľakrát dôležitejšie ako tie, naoko, “veľké” veci. Obaja herci hrajú veľmi sympaticky, divák sa dobre zabáva a nenásilným spôsobom si pripomína skutočné hodnoty, na ktorých záleží. (23.09.2019)

Ona to není až taková řachanda, jak to může vypadat na první pohled, jistě vtipných momentů se ve filmu najde dost, ale právě ta pointa, že konzum je dneska náboženství společnosti, to mě zahrálo na citlivou strunu a já si říkám co je věc proti zážitku ovšem vrcholem je, když vidím v naší zemi nespokojenost u lidí, co maj od bydlení přes dvě auta a x značkových věcí všechno, úplně všechno a stejně neumí být šťastný a toho se film dotýká opravdu velmi citlivě s nadhledem, ale přitom úderně. Jo Němci, ty jsou spolu s Polákama v současné době kinemetografický vrchol světa. (16.07.2019)

Florian David Fitz je mým oblíbencem už od Deníku doktorky, ale když se chopí scénáře, nemívá vždy šťastnou ruku. O to smutnější, že má nápady, ale nedokáže je dotáhnout. V tomhle filmu šlo právě jen o ten nápad a snad úvodní čtvrthodinku, než celý snímek začal haprovat. ____ Nápad na život bez všech věcí, kdy si každý den smí člověk vzít zpátky jen jednu jedinou, zapadl téměř okamžitě, nebyl vůbec rozvinutý, a oba „kamarádi“ ani nedodržovali pravidla. ___ O materialismus ale stejně moc nešlo. Nastoupil zcela zbytečný a nudný milostný románek. Postupně se ukázalo, že jeden z kamarádů je dětinský ubrečenec, zatímco druhý je sebestředný podrazák, takže bylo po diváckých sympatiích. Jediné, co se mi na jejich vztahu líbilo byla cynicky pravdivá věta: „Nejsme nejlepší přátelé, my se jenom dlouho známe.“ Nějak se do toho zamotala babička, která furt lezla na štafle. Taky nějaká variace na Zuckerberga, docela dost sprostá, protože ze skutečné žijící osoby udělala kreaturu, aniž by to mělo oporu v realitě. A jeden kýčovitý dřevěný panáček. SHRNUTÍ: Ta jediná věc, kterou jste si měli vzít, měla být kniha Jak psát scénáře, pro začátečníky. (11.02.2020)