The Wind

Ženské (melo)drama s hrstkou starosvětsky decentních hororových prvků. Čekat hororový zážitek by ale byla chyba, The Wind je spíše o postupném odkrývání tragické události a jejím psychologickém vlivu na hlavní postavu. Hezká filmařina: širokoúhlá pustá prérie, neustále znějící zvuk větru, slušný herecký výkon Caitlin Gerard. Čtyři ale nedám, ja ty flashbackové skládačky úplně nemusím, více mě baví směřování vpřed. [Sitges FF] (13.10.2018)

Minimalistické počátky osidlování divokého západu z pohledu ženy, kterou v době manželovy nepřítomnosti straší démon z prérie. Psychologicky vystavěnému hororu sluší nelineární vyprávění, přeskakující překvapivě přehledně mezi několika časovými rovinami, v nichž se postupně systematicky odkrývají tragédie dvou spřátelených manželských párů. Nadprůměrní herci i nadprůměrná režie, úspěšně se snažící budovat napětí a tajemno, aniž by přitom upadala do rutiny nebo ukazovala příliš mnoho. Spíš jde o sice psychologické drama než o horor, ale chytře a schopně realizované. Vtipné je, že film točící se kolem ženských hrdinek, který režírovaly a napsaly také ženy, je v podstatě o tom, jak to ty hrdinky nemají v hlavě v pořádku. (13.10.2018)

Po formální stránce nemá "The Wind" chybu a herecké výkony jsou také více než slušné, přičemž Caitlin Gerard své kolegy ještě o mnoho předčí (a jak by ne, má pro to také zdaleka největší prostor). Temné psychologické drama ve westernových kulisách, které je ovšem čistokrevným hororem, jak si pozorný divák, pro kterého není zvolený nelineární způsob vyprávění příliš komplikovaný jistě uvědomí - nevysvětlitelné děsivé úkazy začínají daleko dříve, než se na scéně objeví druhý manželský pár. Milovník hororů postavených především na postupném budování tísnivé atmosféry si tu rozhodně přijde na své a fanoušci přímočařejšího strašení se nějaké té lekačky také dočkají, tak či onak tenhle "Vítr" dokazuje, jak nečekaně hrůzyplným místem může být i zdánlivě přehledná a otevřená prérie. Po "Čarodějnici" (2015) je tu další ponurý historizující snímek, který si ty poctivé 4* rozhodně zaslouží. (22.04.2019)

Tak co myslíte, byli ti démoni opravdu venku v prérii, a nebo jen v hlavě nebohé Lizzy, které parádně šplouchalo na maják? Já mám samozřejmě jasno, i když komunikace s divákem byla ze strany pí rejžové místy poněkud krkolomná, protože jí trochu ujela ruka s flashbacky (ale samozřejmě chápu, že přesně to byl její záměr). A jasno mám i v tom, že tenhle film mi perfektně sednul. Pomalé zádumčivé tempo, zneklidňující atmosféra, klidná pečlivá kamera s dlouhými záběry (estetika nadřazena akčnosti), málo žvanění a o to více působivých obrazů. Nálepky western i horror sedí, ale nečekejte kdovíjakou hrůzárnu, děs je v tomhle filmu jen jemný a většinou nezřetelný, skrytý. O to víc zamrazí několik málo slušných lekaček. Nejhezčí záběr: Stín jezdce na koni (odjíždějící reverend) vrhaný zapadajícím Sluncem, se zvolna sune po zlatavě ozářeném dřevěném domě, zatímco v popředí zadumaně stojí prostě krásná Caitlin Gerard s prostým krásným účesem a v prostých krásných šatech. Maňifik. (16.03.2020)

Podle žánrové definice to žádný western není, nýbrž jde o mysteriózní drama s prvky hororu. Tedy hlavně jde o poněkud halucinogenní záležitost plnou flashbacků, kdy se nejen hlavní postava - Lizzy, ale i divák začíná pomalu ztrácet. Začátek příběhu je vysvětlen na konci, i když není zcela jasné, do jaké míry je to práce vyšinuté Lizzy (asi zřejmě všechno) a jak se na tom podílí démonická bytost, kterou kromě Lizzy ovšem nikdo neviděl. Přišlo mi to jako obří kopice puzzle, jejichž skládání je složité, protože část dílků chybí. Asi na to musí mít člověk náladu, která mi chyběla. Dobrý vizuál, místy temná atmosféra, solidní hudba, obstojné herecké výkony. Jinak až příliš zamotaná surrealistická fantasmagorie, kdy režisérka rezignovala na jakékoliv mantinely a směřování k divákovi. (05.07.2023)