Starfish

Po smrti svojej najlepšej kamarátky je Aubrey (Virginia Gardner) v smútku a je pre ňu ťažké vyrovnať sa so smrťou tak blízkej osoby. Snaží sa nájsť upokojenie na mieste, kde spolu zvykli tráviť čas. Jedného rána sa ale svet z ničoho nič zmení a Aubrey zostáva poslednou osobou na planéte. Alebo je všetko inak? - Ani neviem, ako napísať obsah tak, aby neprezradil o čo ide. Nedá sa povedať, že by som bol z tohto hororu, ktorý je zatienený drámou a desivosť má v ňom len mizivú úlohu, sklamaný. Skôr som sklamaný z toho, že si tak prefektný námet zobral na starosť debutant, pretože mám pocit nepopísatelne premárneného potenciálu. Myslím si, že keby sa tento námet dostal do rúk zručného a hlavne skúseného hororového režiséra, výsledok by rozbil všetky komerčné nezmysly s podobnou tematikou, ktoré v posledných rokoch vznikli. Mal som celý čas pocit, že netuším, kam režisér dejom smeruje, ale na konci sa mi rozsvietilo keď som videl, komu je film venovaný. To už mohol režisér rovno natočiť nejaký krátky tribute na Facebook a bolo by to rozumnejšie. Každopádne ma bavilo pozerať sa hlavne na vynikajúcu Virginiu Gardner, ktorá mi výrazovo aj herecky strašne pripomína Virginiu Madsen v mladom veku, čo je len dobre. Asi by som hororovým nadšencom tento snímok skôr neodporúčal, lebo je tu málo dialógov, je to dosť dlhé a tempo je miestami neznesitelne pomalé, ale zase je to fakt poctivá indie záležitosť na ktorej je vidieť ten začiatočnícky zápal, takže si radšej vyberte sami. + herec z The Windmill Massacre + herečka z Tell Me How I Die a Monster Party (31.05.2019)

Jé, zase si tu někdo hraje na umělce. Zbytečně dlouhé scény a záběry, první půl hodina totální nuda, pak se konečně něco stane, něco se děje tak 10 minut a pak zase totální nuda. A pak se dozvíme, že SPOILER se to celé odehrává v hlavě Aubrey, takže to celé vlastně nikam nevedlo. KONEC SPOILERU. Já teda nevím, takový nápad podat apokalypsu se mi celkem líbil, ale ve finále vlastně tyhle nápady a všechno to, co tam bylo rozehrané, vlastně bylo úplně zbytečné. Úplně nejlepší by bylo ten film neoznačovat jako sci-fi a horor, protože na sci-fi si to jenom hraje a horor to už vůbec není. Je to jenom neskutečně utahané smiřování se se smrtí, které rozehraje celkem zajímavý děj, aby pak následně vrazilo divákovi kudlu do zad. Nemá to atmosféru, je to chladné a bezemoční, nic se tam neděje. Zklamání a ztráta času. 1* (02.07.2019)

Masturbácia pod dekou a trik s odseknutým ksichtom, to má byť niečo nové alebo hororové? V tomto filme sa skoro vôbec nerozpráva. Jedna herečka, len vysielačka alebo kazeťák a sem tam chlapík bez ksichtu, s ktorým si tiež veľmi nepokecáš. úsporná hudba sa nemusela radšej vôbec objavovať, pretože sem tam pripomínala akoby pokazenú hru na Atari v roku 1984. Aby nuda bola dokonale zavŕšená, každých 10 minút vidíte siahodlhé zábery na ležiace dievča so zatvorenými očami. (14.06.2019)

Film, který jen mate tělem. Podobně jako u Fontány se velkohubě snaží dát nějaký přesah bolesti z odchodu milovaného člověka. Nic proti, taková bolest je veliká, ale zažívá ji asi víc lidí ve světě, jenže ti o tom netočí hlubokomyslné filmy, pro které si konec ukradnu z 2001: Vesmírná odysea. Ubíjejících 26 minut se díváme na holku, o které nic nevíme - kde dělá, jestli dělá, co rodiče, co sourozenci, prostě je jen v domě své kamarádky, která nedávno zemřela, a zde sedí a čumí. dokonce mám pocit, že ani nejí, i když jednou ji bylo vidět, jak vylučuje. A zjevuje se jí tam chlap bez půlky xichtu. V půlce najednou dojde ke zlomu, venku zima, zničená auta a domy, nějaký druh strašidla a tajuplný hlas ve vysílačce. Fajn, konečně se to rozjede, ale ono ne, opět se vrátíme do domu a jede se další kolo. Btw, docela mě překvapuje, že to režíroval chlap, na takový jistý umělecký, sebestředný narcismus typu umění pro umění a pro ně samotné dělají především ženské režisérky. Mno, a ten konec mne taky nějak nedojal. Nemusím mít všechno vysvětlené polopatě, ale aspoň nějaký náznak toho, co tím chtěl básník říci, nějakou nápomocnou ruku divákovi bych čekal. Tady záleží na nás, jak si co vysvětlíme sami (bez hledání ve fórech na IMDB), a vysvětlit si to celé můžeme mnoha způsoby, včetně Lost faktoru. Což znamená, že sám tvůrce netuší, co chtěl říct. Ale musí s tím opruzovat diváky a ještě je klamat možností, že zde najdou sci-fi a horor. (02.07.2019)

Nikoli bezchybný, ale svou originalitou a debutantským přetlakem nápadů sympatický počin koncipovaný jako audiovizuální paralela k formátu mixtape. Při tom s kořeny v ranku žánrově se tvářících surreálních metafor nitra svých postav – typu Donnie Darko či Pi – a stejně jako zmíněné klasiky současně vyšinutý i intimní, a díky tomu emocionálně pohlcující a divácky fascinující. (29.12.2019)