Tunel

Vcelku slušně natočený i zahraný tunelový katastrofák opírající se o tísnivou atmosféru mocně podporovanou všudypřítomným kouřem. To se mi líbilo. Nevadil mi ani ten klasický kýč s rodinnou krizí, která se vyřeší až díky katastrofě. Vlastně si ani nevzpomenu na podobný film, kde by něco takového nebylo. Problém jsem měl s naléhavostí a emocemi. Byť se tu lidé dusili a umírali, pořád se mi zdálo, že se vlastně nic tak strašného neděje. Ne že by to šlo úplně mimo mě, ale pod kůži se mi to zažrat nedokázalo. Na city se hraje až v závěru a to tak že tvrdě, ale to už mě díky chybějícímu vztahu k postavám nemohlo dojmout. Ale za podívání to stojí. 65% (07.10.2020)

Vcelku průměrný snímek využívá klišé, kdy sledujeme problém rozbité rodiny na pozadí katastrofické události. Steinovi (T. Harr, co vypadá jako nefalšovaný viking) se po úmrtí manželky nedaří najít společnou řeč s dospívající dcerou Elise. Vše se ještě komplikuje tím, že si našel novou přítelkyni Ingrid. Elise se s novou macechou nehodlá smířit. A pak přijde zatěžkávací zkouška v podobě katastrofy v jednom z tunelů. Nejnapínavější mi přišel moment, kdy Stein zjistí, že dcera je v tunelu. V rámci žánru slušně udělané, Norsko mám rád, takže přidávám bod, který ale nakonec musím strhnout za ty větráky. Mně tenhle kalkul tentokrát nebavil. Oddechovka na jedno podívání. Záběry na norskou krajinu neměly chybu. (20.09.2020)

Norsko, země plná chladu, sněhu, a taky chladnokrevných charakterů. Ale taky plná hor, a tunelů, které skrze tyto hory vedou a usnadňují setkání se svými blízkými. Ale jen do okamžiku, než se v jednom z takových tunelů převrátí kamion vezoucí hořlaviny, a z tunelu se stane smrtonosná past pro všechny ... V první polovině filmu jsem uvažoval o maximálním hodnocení - skvělé záběry zasněžené přírody, sympatičtí (na norské poměry) herci, takové to ticho před bouří naznačující, že se velmi brzy začne něco dít. Brilantní. Jenže - pak se skutečně něco začalo dít, a celé se to zvrtlo. Jako že chápu, že v podobné situaci by se asi taky člověk nechoval úplně logicky, ale chodit furt sem a tam, chvilku se schovávat před kouřem v autobuse, a za chvíli zas courat po tunelu. Jít se schovat do úkrytu a pak zase zpátky - proboha proč. A když už se tam tak courám, nebylo by lepší se courat směrem k východu? Nebo zkusit sednout do jakéhokoliv vozítka, a zkusit vycouvat? Ne? Jsem rád, že jsem tento film viděl (minimálně první polovinu), ale znovu si jej už nepustím (a v autobuse jedoucím Norskými horami už vůbec ne).. (27.01.2023)

Finsku se říká země tisíce jezer a přesně tak by se Norsku mohlo říkat země tisíce tunelů ( respektive 1100 ) a občas tam dochází k nehodám, čímž je inspirovaný i tento katastrofický film. Uchvátil mne námět, norská zimní příroda, technický systém správy tunelů, ale ten film samotný zahynul na způsobu vyprávění. Čekal jsem něco strhujícího ale ne něco ve stylu leklé ryby. (28.01.2023)

Další katastrofický snímek o smrtelné pasti v silničním tunelu používající tradiční dějovou šablonu, tentokrát z norské kinematografie. Opět vše začíná představování postav a jejich rodinných problémů a následnou nehodou. Zpočátku se děj hodně přibližuje americkému snímku ´Denní světlo´(1996), čímž pozici Sylvestera Stallona jakoby přebírala Elise, kterou si zahrála Ylva Fuglerud, coby dcera jednoho ze záchranářů. Netrvá ale dlouho a nakonec si to jde svou cestou. O napětí není nouze, dojde i k emočním scénám a po vizuální stránce není co vytknout. Značně však skřípe scénář. Bylo by to sice na delší stopáž, ale spousta věci tu prostě chybí. Není pořádně rozvinuto dění v centrále operačního střediska. Jedna telefonující operátorka a její šéf, který se jen přijde podívat na situaci a jedna jeho tiskovka je prostě málo. Zuří vánice, takže některá auta mají problém se k tunelu dostat, ale je o tom pouze malinká zmínka. V tunelu je situace každou vteřinou horší, ale záchranné složky nic nedělají a jen na něco čekají. Důvod ale není řádně vysvětlen. Mezi záchranáři je jedna krapet zápornější postava,  s jehož charakterem se výrazněji nepracuje. Celý příběh o zachraňování? No, jak se to vezme. Do tunelu vjede pouze jeden záchranář a to ještě jenom proto, že je tam i jeho dcera. Ano, výše zmíněná Elise. Snaží se zachránit ji s dalšími lidmi kolem ní a dvě malé děti. A to je vše. Samotné zakončení je také poněkud podivné. Norští filmoví tvůrci tímto snímkem ukázali, že něco takového po vizuální stránce natočit umí také, čímž Hollywoodu mohou konkurovat bez mrknutí oka, ale bohužel za ne zcela povedeného scénáře. Protože se děj odehrává těsně před vánočními svátky, stejně jako ´Smrtonosná past´ (1988) by se i tento snímek mohl považovat za vánoční. Výrazným katastrofickým snímkem se však nestane. (29.12.2020)