Domestic na kanodžo

Moje první zhlédlé anime v roce 2020 a to (pro mě) za rekordní 1 den. Sledovat jsem jej začal na základě pozitivního doporučení, leč jsem ho měl v merku už delší dobu. Zápletku tvořil milostný trojúhelník. Začnu jeho vrcholem, hlavním hrdinou Natsuem, který po většinu času anime diváka provázel a byl zkrátka někým, kdo si šel za svým a nenechal se zviklat tím, že mu bylo postupem času ochotno roztáhnout nohy hned několik hrdinek. Samozřejmě, jakožto adolescent, který teprve nedávno prodělal své poprvé, ho dokázaly občas ovládnout myšlenky na nepravosti, které byly ale záhy zastřeny rozumem a hlavně čistým citem k jedné jediné, a to od začátku. Takže se rozhodně nekonal žádný Makoto, který by na jeho místě radostně šermoval údem a rozséval sémě na všechny strany. Levým cípem trojúhelníku a iniciátorkou Natsuova poprvé je asociální Rui, která se nevyzná ve vlastních pocitech a dokazuje, jak se dospívající dívka lehce může emočně upnou na někoho, kdo ji připravil o nevinnost. Zároveň je ale tou, co si zachovává osobnost a nehodlá se svého cíle vzdát. A pak je tu pravý cíp a zakázaný objekt hrdinovy touhy - nedospěle jednající Hina, ve vztahu k hrdinovi jako učitel x žák. V té jsem měl osobně ten největší problém se vyznat, její myšlenkové pochody a změny názorů nedávaly moc smysl. Trojúhelník svede dohromady těžce absurdní situace, kdy se z nich vlivem sňatku jejich rodičů stane rodina žijící pod jednou střechou. A o zábavu je postaráno! Hrozně se mi líbilo, s jakou přirozeností dokázalo pracovat ústřední drama. V ničem nepřehánělo a vyhrocené situace se děly bez zbytečně vyumělkovaných záběrů. Často jsem si musel překvapením zaklít, takže o zvraty nebyla nouze. Erotický podtext pracující se sebepoznáním zase nepůsobil jako pěst na oko a ukázal vyloženě jen to nejnutnější. Co mi vadilo, byl velký pokles kvality zhruba v polovině série. Zbytečné a nedostatečně prokreslené vedlejší postavy doprovázely nudnější, vedlejší dějové linky a já jen doufal, že se příběh co nejdřív vrátí k hlavním postavám a dořeší jejich osudy. K čemuž taky nedošlo kvůli skoro až uřízlému konci a pokračování už jen v manze. Jinak jsem ale vesměs spokojen. Dostal jsem příjemné, slušně napsané drama s celkem zajímavými charaktery, ústřední zápletkou a uspokojivým vývojem děje (až teda na ten konec). Něco takového jsem neměl tu čest vidět od staršího Kuzu no Honkai, které hodně blízce Domestic na Kanojo připomíná. Prostě klasická soap opera, která se zaobírá mezilidskými vztahy bez opičáren okolo - moje gusto, jehož je mezi těmi všemi řadovými rom-comy bohužel pomálu. 70% (24.02.2020)

Po dlouhé době jsem se odhodlal toto dokoukat do konce, protože jsem věděl, jak to skončí, tak jsem neměl potřebu to shlédnout hnedka. Prvně jsem se s tím příběhem setkal v manze, která samozřejmě má mnohem delší příběh, než to co je obsáhlé v těchto 12-ti dílech. Drží se to své předlohy a je to o velice komplikovaných vztazích jednotlivých postav. Svým stylem mi to hodně připomíná takový lehčí odvar "Kimi to iru machi", kdy tohle nemá takový dospělý nádech jako ono druhé zmiňované anime. Všiml jsem si, že lidi zmiňují zakázanou lásku mezi sourozenci, jenže problém právě v tomhle je, že zaprvé nejsou pokrevní sourozenci a ještě k tomu se stali sourozenci teprve nedávno, takže je tu vidět ona nesmyslná kritika, kdy se vlastně jedná o dva naprosto cizí lidi, kteří mají své vlastní komplikované okolnosti. Tenhle počin se hodně zaměřuje na sociální tématiku a má hlubší myšlenku, kterou asi jen tak mnoho lidí neuvidí, protože to hnedka kategorizují jako školskou mnohaúhelníkovou romantiku. Větší mínus bych pouze viděl v podání hlavní postavy Natsua, který je svým ufňukaným a jednoduchým chováním velice iritující. Po animační stránce velice pěkné a po hudební taktéž. (26.07.2020)

Ze začátku mi Domestic na kanojo přišlo docela koukatelné (animace a hudba jsou skvělé) a Natsuovo chování pochopitelné, ale časem se celá ta věc začala nějak topit hlouběji a hlouběji do bahna jako Artex, až skončila ve škatulce "crap". Namísto, aby se tvůrci zaměřili na co nejhlubší rozpitvání emočního rozpoložení postav, které by k vážné notě seriálu podle mě docela sedělo, kupí na sebe občas hodně absurdní a nereálné situace. Nakonec ale nevím, jestli by to seriál zachránilo, když žádná z postav nemá ani základní sebekontrolu a podle mě se určité chování zkrátka nedá donekonečna ospravedlňovat láskou. Prostě smůla, nejsme zvířátka a moje sympatie si tedy (obzvlášť takhle creepy a crappy) (ne)incestní vztahy asi nikdy nevyslouží. Natsuo se na konci chová už jen jako obyčejný ufňukaný zmetek (jediná vlastnost, která na mě dělala dojem, je asi jeho ambice stát se spisovatelem) a mně tak začal připadat ten harém, co se kolem něj utvořil, čím dál víc nepochopitelný. Rui mi byla daleko víc sympatická a připadala mi ryzejší než Hina, ale vlastně ve výsledku nefandím ani jedné. Moje oblíbená postava nakonec bude asi Marie z kavárny l'Amant (a to myslím naprosto neironicky). Druhou hvězdu dávám výhradně za to, že jsem se občas docela dost zasmála (ačkoliv nevím, jestli to byl úplně záměr tvůrců) a za moc krásný opening. (24.04.2021)

Takovéto příběhy píše sám život. Ano, anime pracuje s klasickými fetiši na učitelku a nevlastní sestru, ale celý onen nápad s tím, že crush hlavní postavy i první holka, se kterou se vyspí, se stanou členkami jeho rodiny, je i vcelku zajímavý. Animace je opravdu pěkná a jednotlivé charaktery jsou realistické a můžete se s nimi ztotožnit. Když mi to kamarád doporučoval, původně jsem doufal, že jde opravdu jen o jednu minisérii, ale bohužel musím čekat na pokračování... stejně jsem to nevydržel a musel jsem kouknout jak manga skončí. Prostě jednoduchá vztahovka, které Japonci skutečně umí. 75% (24.12.2020)

Šílený pazneht a slaboučký pokus o "vážnější" přednes tématu sourozenecké lásky. Bystřejšímu divákovi totiž není možné, aby unikl částečně skrývaný záměr autora a jeho vilnějších představ, které by nejraději naservíroval pokud možno konvenčním a společensky přijatelným způsobem. Drama o zakázaném ovoci v lásce bylo jistojistě lépe přednesené v Kuzu no Honkai, oproti kterému zde máme velmi chabý scénář, mizerné postavy (Ano, i zoufalka Rui, která se tu image snaží zamaskovat se vší možnou i nemožnou silou) a s koncem se blížícím čím dál hloupější obraty v ději. Osobně nechápu očekávání tvůrců vyždímat emoce anebo alespoň i minimum politování vůči komplikovanějšímu osudu kohokoliv z onoho fuj tajblúhelníku, když se chovají tak naivně a stupidně. Co nějaká prozřetelnost? Anebo minimalizace rizika? U učitelky, která to má výslovně zakázané z výkonu povolání, vskutku by člověk očekával vyšší dávku opatrnosti, sestřička si neustále nechce nic přiznat a tváří se jak Yoda, zatímco panáček je jednoduchoučký ťulpas. K uzoufání. (14.01.2019)