Kdo si myslíš, že jsem

Julia Binochetová dokonalá. Každý záchvev brady, uprený pohľad, smútok, vášeň - všetko dokonale súznie s postavou starnúcej učiteľky filozofie na vysokej škole. Náhle ju opúšťa muž. Po 20 ročnom vzťahu a dvoch deťoch. Stáva sa, čoby nie. Dej zasadený do prostredia intelektuálov, fotografov a psychológov - teda do francúzskej vyššej strednej triedy. Dáma na prahu počínajúceho starnutia má teda dostatok prostriedkov na dlhodobé vykecávanie sa u psychoterapeutky. Prezentuje jej zložité zákruty nápravy vzťahového šoku zo straty dlhodobého partnera. Riešenie sa sprvu zdá byť jednoduché - zabudnutie v náručí kvalitného milenca. Ten to ale na nejaký dlhodobý vzťah nevidí. Problémy začnú v momente, keď sa sklamaná žena pokúsi pritiahnuť si samčeka spiatky prostredníctvom vytvorenia fejkového profilu na facebooku. Vzniká iný vzťah s množstvom peripetií, zákrut, viacerých variánt i nečakaných zvratov. Dejový rámec neprekračuje nič, čo sa priamo nedotýka vzťahového prežívania. Okruh postáv je uzavretý ani v Hitchcokových filmoch, no napätie tu, na rozdiel od premakaných diel veľkého Alfréda vychádza len z jednoduchého: prijme ma? - neprijme ma? a z otázky ako dlho sa dá udržiavať intenzívny, no len virtuálny pomer. Navyše, takéto filmy, riešiace len citové trápenia hóch intelektuálskej vrstvy ma nikdy nejako neoslovovali. Pretože, ako sa aj tu ukazuje, okrem pitvania sa vo vlastných citoch a pocitoch vášne, viny či neviny, nemajú hrdinovia vlastne žiaden iný sociálny ani spoločenský problém. Všetko je zabezpečené, preto nepodstatné. Preto len podpriemer. (07.01.2022)

Klobouk dolů, Francouzi.Výtečně zkonstruovaný příběh s mnoha nečekanými a zcela překvapivými zvraty, přitom zcela uvěřitelný. Film je nabitý napětím, emocemi, přitom nevydírá, vše je vedené v uměřené střízlivosti, která ve výsledku směřuje k silnému vyznění. Sklvělé herecké výkony jako už by byly samozřejmostí. (02.01.2022)

Překvapení. Film není ani trochu povrchní, to postava se tak chová, ale každá její zdánlivě povrchní snaha má svoji hloubku ve strachu ze života v opuštěnosti a samotě, v nejistotě, zda bude alespoň v nějaké - třeba i nevlastní - podobě přijatá, či v hrůze vědomí, že přijatá není a možná už nikdy nebude. **** Nepříjemně citlivě a dobře zahrané, každé to zacukání mimických svalů, nejisté zatěkání očima, zachvění brady, taková zranitelnost a zraněnost, že při pohledu na ni musí trnout v každé holce už od třiceti výš. **** A vynikající scénář. Je tam jeden záběr, to místo v metru - nad městem visící skleněná kukaň, slepá ulička, odkud nelze pokračovat dál. Místo, kvůli němuž lze natočit film, nechat jednu postavu zemřít a druhou zírat skrze skleněnou stěnu do nedosažitelna. **** Mohl by to být konec, ale je to jen první z možných konců. Bude zoufaleji, hůř, když si Claire ani v soukromých fantaziích nepřipustí, že by mohla být milováníhodná mladším mužem, či vůbec ještě někým, a přesto si nemůže pomoci, aby na osudu neškemrala o drobky ze stolu, bez ohledu na to, co zlého může objektu své rozporuplné touhy svou potřebou a váhavostí ve skutečném životě způsobit. **** "Všechno už je zase možné", dozvídá se - a jestli ho svým strachem nechat se milovat a současně závislostí na té svůdné představě nezničila napoprvé, může v druhém kole zničit o to víc, jeho samého i s mladou rodinou. **** Vynikající analýza mechanismu nezáměrné destrukce, kde zdánlivě nepatrné kumulované vstupy mohou mít nedozírně vážné výstupy, aniž by kdokoli vlastně chtěl způsobit něco zlého. *~ (13.10.2020)

Podvratná psychologická vzťahová dráma, ktorá prvé dve tretiny hrá s otvorenými kartami a v záverečnom akte prichádza na rad zopár zvratov, z ktorých prvý odhadnete, ale tie ďalšie už asi nie. Avšak ide o zvraty, ktoré skvele pasujú do predchádzajúceho deja, rozumej nie sú samoúčelné a ich úmyslom nie je prvoplánovo šokovať. Pokiaľ je prežívanie hlavnej hrdinky uveriteľné a to aj vďaka hereckému výkonu Binoche, tak scenáristická dvojica postavila celý príbeh na menej uveriteľnom chovaní muža na druhej strane (netu a krátko na to aj telefónu), keďže asi iba málokto pristúpi na hru spoznávania bez fyzickej prítomnosti toho druhého. 70% (23.01.2024)

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)