Démanty noci

Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě. (02.07.2011)

Strhující film, který je dobré vidět vícekrát, protože až při dalších shlédnutích si jej člověk opravdu vychutná. Po mém soudu jedno z mála filmových děl, které se vyrovná literární předloze. Poněkud matoucí je slovo "filmového historika" na DVD FEXu. Nejen že Pavel Taussig nepochybně nečetl Lustigovu předlohu, protože interpretuje závěr zcala opačně, než jak má ve skutečnosti vyznít, ale navíc celé jeho slovo působí poněkud rychlokvašným dojmem. (23.09.2006)

Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc. (07.09.2007)

Obrazová výpověď o stavu - býti loven. Sebou, okolnostmi i jinými. Předobraz katastrofy Holocaustu a snahy uniknout jí a zůstat svobodný. Psychicky náročný film o psychologii cizí, zároveň něčím tak blízké dvojice utíkajících. První obraz plynule snímající překotný běh je bravůrní a tep zvyšuje natolik, že po zbytek filmu divák pozbývá dechu. (27.11.2008)

Psychologické rozpoloženie deja si každý vyloží po svojom. Každopádne dej, príbeh a zápletka ako taká, vlastne ani nie je. Jedná sa len o kamerou prerozprávaný a zachytený útek dvoch mladíkov, ktorý utiekli z vlakového transportu, ktorý ich mal deportovať do koncentračného tábora. Dej je prakticky nemý, tých pár slov, čo vo filme padne, ale len zhutňuje stiesnenú a beznádejnú atmosféru. Záver je čistý psychoteror, každú plynúcu minútu som sa čím ďalej, tým viac tešil na komédiu, ktorú som mal po tomto filme nachystanú. 75%. (04.05.2009)