Komisařka

Askoldov film ma nesmierne prekvapil jednou vecou - prácou s genderom. Na "pozadí" (ktoré je bližšie, než sa zdá) občianskej vojny, prebiehajúcej revolúcie a bratovražedných konfliktov rozpracováva prerod silnej ženskej hrdinky v niekoľkých etapách. Stavia ju do ťažkej situácie, v ktorej už voľba neexistuje a strháva z nej masku mužnosti - armádnu uniformu. Dokáže sa však neúprosná komisárka zmeniť späť na obyčajnú ženu? Alebo je to len dočasný klam?Symbolické tri mesiace na koni a tehotenstvo už nemožno prerušiť; kariéra v armáde a ženskosť sa vytráca. Kruh, z ktorého niet úniku. Zručná práca s obrazom a zvukom, množstvo metafor a "básnických" prirovnaní (mužský pohlavný úd - kanón v boji za život a mier) skrz premyslenú montáž, alegorické obrazy (deti hrajúce sa na prenasledovanie Židov). Inteligentný a vo svojej dobe nesmierne nebezpečný film. Niečo podobné by sa už dnes nenatočilo. 80% (02.12.2014)

Ak by dokázala Komisárka o niečo viac vtiahnuť diváka do deja, nemal by som jej čo vyčítať. Jeden z najzaujímavejších a najoriginálnejších pôrodov vo filme, kde sledujeme spomienky/možno sčasti halucinácie hlavnej hrdinky. Pri pôrode tak žena, ktorá dáva život, spomína na smrť. Je to ten typ antivojnového filmu, ktorý ma presvedčuje o názore, že žiadna vojna nie je ospravedlniteľná a to tu nemusíme ani vidieť explicitné násilie, Askoldov si vystačí s pár zábermi ženy, kojacej svoje dieťa v dome a počúvať pritom okolité bombardovanie. (17.07.2015)

Snad nejnešťastnější století ruských dějin, nedávno minulé století dvacáté, je motivem i východiskem filmu-ohlasu pozdního chruščovovského "oteplení". Občanská válka, která bezprostředně navázala na neméně bolestnou a tragickou velkou válku, v tomto sériovém komplexu vin a propadů individuálních i skupinových, zaujímá jedno z nejtragičtějších míst. Byla to doba, která deformovala charaktery i osobnosti, bylo to nesmlouvavé období dominance nízkých pudů a vysokých, vznešených cílů. Doba nástupu bolševického režimu je zúžena do mikrokosmu typického ruského maloměsta a pluku Rudé armáfy, fakticky vedeného již ne mladou, ale stále atraktivní komisařkou, která nečekaným těhotenstvím v sobě proti své vůli nečekaně objevuje ženu. Chvíle mateřského štěstí, konfrontovaného s rodinnou atmosférou židovského krejčího, který poskytuje proti své vůli těhotné dívce-ženě potřebné zázemí, jsou dočasné. Doba je příliš krvavá, nejistota neúnosně sžíravá, komisařčina touha podílet se na pokračující revoluci nade vše silná. Působivá konfrontace ženství a ideologických schémat vyvolala v době počínající brežněvovské stagnace vůči Askoldovovu filmu vyhrocenou reakci, jež z KOMISAŘKY na dlouhá léta udělala trezorové dílo. Čas však filmu neublížil; chtělo by se dokonce říci, že významně zvýšil jeho atraktivnost, a to nejen pro současného světového filmového diváka. (23.10.2010)

Komisařka je větší tvrďák než Arnold a Sly dohromady a fakt mě bavil ten její terminátorskej obličej bez známky emocí na začátku filmu. (Žid Jefim Magazinnikov je pak jako mladý John Connor z T2, takový vtipálek, a jeho žena je taková Sarah Connor, věcná a rozumná. Konec srandy) Příběh je bezesporu dobrý, i historické umístění je zajímavé a dobře zvolené, různé drobnosti jsou zvládnuté, celkově velmi podařený film, který mě ale nakonec bohužel vyloženě nenadchnul a podruhé se na to asi hned tak nepodívám. Celkově je to hoodně netypický film, to jsem fakt nečekal, především množství metafor a alegorických scén. Příjemné překvapení. Když je žena těhotná a pak má dítě, tak pro ní velení armádě už holt není priorita:D PS: Konec jsem moc nepochopil, posledních cca 5 minut..nevím nevím.. (28.05.2008)

Film sovětského režiséra Alexandra Askoldova, který byl promítán až o dvacet jedna let později, je ukázkou změny postoje a charakteru v souvislosti s aktivní zkušeností s jiným pojetím života. Komisařka Rudé armády, Klavdia Vavilová, se kvůli nenadálé situaci, v tomto případě kvůli neočekávanému těhotenství, ocitá po nějakou dobu u početné židovské rodiny, jejichž hodnotám začne pomalu přivykat. Toto střetnutí je z obou stran bráno negativně a dochází k sociálnímu napětí, které místo očekávaného vyvrcholení končí naopak porozuměním mezi oběma stranami.   Civilní život a starost o děti a běžné záležitosti rodiny komisařce dlouhá léta navyklé na službu ve vojenském prostředí mění životní hodnoty a ve vztahu k okolí (kontrast mezi záběry na život lidí ve městě a vzpomínky na bojové aktivity ve jménu revoluce) začíná měnit své priority. Zlomovým bodem této adaptace je porod a s ním spojený nový impulz a taktéž nový smysl života. Tato situace nemá ale dlouhého trvání, jelikož komisařka Klavdia Vavilová je vystavena ze strany svých spolubojovníků z armády informaci, že na město se blíží opoziční armáda občanské války, tedy bělogvardějci. Nastává tak niterní rozhodování vzniklé situace a zvážení svého nadcházejícího jednání. Po příchodu bílé armády je ale jasné, že dítě si Klavdia nebude moci nechat, a při svém stále převládajícím přesvědčení se rozhodne bojovat a zůstat u Rudé armády.    Mateřská láska spojená s péčí o své vlastní dítě je zastíněna smyslem pro předcházející návyk a hodnotově racionální jednání s vidinou vyšších cílů, které občanská válka pro komisařku představuje. Motivace Klavdie Vavilové tak směřuje k její tradiční roli spojené s Rudou armádou a vidinou lepšího společenského uspořádání, jehož bude součástí. (24.10.2022)