poster

Vězení

  • Švédsko

    Fängelse

  • anglický

    Prison

  • anglický

    The Devil's Wanton

Drama

Švédsko, 1949, 98 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Producenti:

Lorens Marmstedt

Scénografie:

P.A. Lundgren
(další profese)
  • tomtomtoma
    ****

    Život je krutý oblouk mezi narozením a smrtí. Život na zemi je peklo, protože člověk jdoucí za tím, co chce, nekouká na druhé. Největší peklo si dělá člověk sám sobě, i třeba tím, že vědomě přijme roli trpitele. Je to film o strachu, lidské krutosti i lidské něhy, pokládá otázky a nachází kruté odpovědi, tak jako jsou lidé krutí sami k sobě. Někdy člověk ani nechce pomoc od nikoho dostat se ze svého vězení. Protože si snad ani nic jiného nedokáže představit a pokud je v zajetí psychiky, kdy si o sobě myslíme to nejhorší, odmítáme podanou ruku za záchranou a odháníme vše dobré a spokojíme se zlem, protože nám to připadá jako menší zlo.(26.6.2009)

  • LeoH
    ****

    Přetlak myšlenek se tady ještě projevuje netypickou ukecaností a možná až příliš rafinovaným prolínáním vyprávěcích rovin, ale nešť, na Bergmanovi mě vždycky nejvíc baví nakukování do duší ve snových pasážích a těmi tenhle jeho raný sociálně existenciální film v nefilmu o všedních podobách pekla na zemi nešetří.(20.12.2015)

  • lupuscanis
    ***

    INGMAR BERGMAN, VĚZENÍ (1949). Po životě je pouze smrt. Víc vědět nepotřebuješ. Sentimentální či vyděšení lidé se mohou obrátit na víru, znudění a lhostejní mohou spáchat sebevraždu... ____ Nikdo mne nevaroval, že první film, který Bergman natočil podle vlastního scénáře, bude film, který se 'nedá natočit'. ____ Vítejte v hravém světě Bergmanova probouzejícího se génia. Film příznačně otevírá zvuk filmového 'gongu' (dobová klapka). A stejný gong, film také uzavírá. Že by film ve filmu? Snad. Ještě jeden pokus: Film, příběh a sen, které plynou vedle sebe, a tu a tam přechází jeden ve druhý. Mé věčně utlačované pedantní já se právě chystá zařvat, že to vlastně bylo několik filmů, několik příběhů a sny že byly také minimálně dva, a že ne vždy si mohlo být zcela jisto, ve které z oněch vrstev reality se právě nacházelo. Při tom celých 80 minut vše šlapalo jako hodinky. ____ Film o filmu ve fimu (vášniví naratologové si už dosaďí sami...), v němž Bůh mlčí, vzal si dovolenou, nebo něco na ten způsob, a předal žezlo Ďáblovi. Nějak zvlášť to nejspíš nepoznáte, slovy jedné z postav: dál chodíte do kostela. Pár změn by tu bylo: třeba po smrti už prostě není nic. A taky tu párkrát umře naděje. Jenom nečeká ve frontě jako poslední... Asi vám v hlavě zbydou otázky, nad kterými rukou nemávnete. A skoro žádné odpovědi. Takovéhle filmy se přeci 'točit nedají'. Protože: co pak s těmi nenechavými otázkami? Na koho byste se s nimi chtěli obracet, že.. ?!? Na Ďábla? ____ Post Scriptum: Namísto bergmanovsky výmluvně mlčících tváří: ještě spousta dialogů, na úkor obrazů. Ale jinak tu vše již v zárodcích naleznete. ___ Zatím ještě bez Svena Nykvista. Jejich první spolupráce datována Večerem kejklířů (1953)(18.10.2008)

  • Sarkastic
    ****

    Zvláštní, myšlenkově bohatý a zároveň poněkud těžkopádný film. Vězení nabízí velmi zajímavé filosofování o smrti, sebevraždě a ďáblovi, slušně propracovanou psychologii duševně nevyrovnaných postav, poněkud cynický humor, sociálně-kritické téma se „společnicí“ a jejími „ochraniteli“, více než působivou hru světla a stínu v symbolistickém balení (Birgittiny vidiny/sen) a jako bonus vtipnou grotesku. Tyto prvky však vytváří poněkud nevyrovnaný celek, který pohromadě příliš nefunguje, pouze části samy o sobě. Navíc pokládá otázky, na které už nenabízí odpověď. Velmi podnětný snímek, kterému však díky výše jmenovaným negativům dávám pouze slabší 4*. "Člověk musí chtít spáchat sebevraždu, když o tom chvíli přemýšlí."(16.10.2013)

  • anais
    ****

    text obsahuje spoilery --- Příběh má tři úrovně. Mladá prostitutka otěhotní se zákazníkem. Ten však dítě nechce, tak ho s pomocí své sestry po porodu utopí. Dívka od nich uteče a uchýlí se k mladému spisovateli, který je právě po rozchodu. Z toho důvodu hodně pije a chce se zabít. Starost o dívku mu však pomůže na vlastní problémy zapomenout. Dívka se však znovu uvrhne do spárů svého bývalého a odmítne se ke spisovateli vrátit. Mladík svou snahu vzdá a vrátí se ke své bývalé. Mezitím dívka nedokáže ubránit návalům lítosti nad ztrátou dítěte. Zajímavá je scéna její smrti - sice uchopí do ruky nůž, ale kamera ji v tu chvíli přestane sledovat. Po chvíli dopadne neposkvrněný nůž na zem. Dívka po chvíli stejně zemřw. Jako by ji Bergman nechtěl nechat zemřít vlastní rukou. Celý film je orámovaný příběhem režiséra, natáčejícího romantický kýč. Režisér hledá téma pro svůj příští film, a přitahuje ho idea "pekla našeho světa". Na konci dochází k závěru, že podobný film natočit nedokáže. Celé je to paralelou samotného Bergmana a reflexí dívčina příběhu. Jedna z úvodních scén, jakoby evokovala budoucí Scény z maželského života - dívka vypraví spisovateli o tom, že je spokojená se svou současnou existencí, s povoláním prostitutky. Tedy podobně jako manželský pár z Bergmanova slavného seriálu žije v iluze, jejíž zaslepené protahování jen prohloubí následné utrpení.(3.4.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace