Dobrá práce

Denis Lavant je přesně tím typem osoby, která vzbuzuje odpor i obdiv zároveň, a to je prosím kompliment... jeho výskyt ve všech těch podivných filmech, které odměňuji nízkým hodnocením, je zárukou, že na ně, díky nějaké té uhrančivé lavantovině, prostě nezapomenu... A stejně, jako mně v hlavě uvíznul akordeonový průvod z Holy Motors, nedostanu z ní ani neskutečně hypnotickou taneční kreaci, ač kapku vytrženou z kontextu obrazových memoárů stárnoucího žoldáka, s luxusními záběry mužských těl, krásné krajiny a super hudebním podkresem , ale bohužel, i s fůrou času na honění vlastních myšlenek... Ani tak nepůjdu pod tři hvězdy. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s největšími francouzskými filmy. (12.09.2015)

Obecně mám zkušenost, že pokud filmař nedokáže obrazem a scénami říct, co potřebuje, a musí si vypomáhat vypravěčem nebo hrdinovým vnitřním hlasem, film za moc nestojí. A to je případ tohohle kousku. Nuda, nuda, svalnatí chlapíci, nuda, nudná hudba, intošské vsuvky s baletem, nuda. Naprosto chápu, že to bylo úspěšné na festivalech, přesně takhle jsem si festivalové filmy představoval. K dokonalosti by snad jen musel ten velitel s tím mladým klukem jet do hor do stanu a jíst pudink. (25.12.2020)

Bylo to až moc minimalistický. Nedovedl jsem se na to naladit. Půl druhé hodiny záběrů na těla vojáků plus sem tam taneček navozující pocit erotiky a macho nálady v armádním kolektivu. Meh. Pnutí, který má v Galoupovi jakože probíhat, jsem rozumově vnímal, ale necítil, a ty baletní a jinak symbolický scény mi nepřišly originální ani tak propracovaný, abych ocenil třeba choreografii nebo prostě cokoliv. Takže půl hvězdy za pěkný chlapy, druhou půl za hudbu Benjamina Brittena. Největší zklamání letošních Mezipater. (16.12.2020)

Herecky zajímavé, koneckonců i tematicky zajímavé, nemluvě o tom, že i forma tohoto příběhu je celkem jedinečná, hlavně v tom, že by se o něm skoro dalo mluvit jako o filmu beze slov, filmu, který vypráví obrazem a daří se mu to. Přesto jsem se pro film nedokázal nadchnout a lze jen obdivovat jednotlivé obrazy. (03.04.2016)

Čístota filmového materiálu. Poctivý realismus (skutečně "Dobrá práce"), poezie vizuální stránky, ale způobem přirozeně komponovaných záběrů. Efekty nestylizované obrazy. Střihová skladba sama na sebe neupozorňuje, jako by to film nebyl, důraz je kladen na samotný svět, realitu dění. Hudební komentář a voice over. Některé hudební momenty silné. Imtimní. Všednost. Kamera Agnés Godard (ne od Jeana-Luca, ale neméně slavná). Tancující (skotačící) Lavant v závěru. (05.08.2009)