Pan Tomšík

30% — Nepříliš povedená a dosti nudná adaptace románu Karla Čapka. Spousta neherců, kteří byli nakonec předabováni skutečnými herci (proč?). Trochu mi to připomnělo některé filmy režiséra Tomáše Svobody — polopatistické s chybějící gradací scén. A i pointa celého příběhu byla podána ... divně (nevypointovaně). Technické chyby při realizaci (příliš viditelná nosná lana) by pak byly to nejmenší. Film tak nechtěně funguje nejlépe jako zdroj doprovodného materiálu do dokumentárního filmu o životě a osudu Jiřího Hrzána. (25.09.2020)

Otřesně zfilmovaná povídka Karla Čapka. Netváří se to ani jako televizní film, nýbrž jako studentský, jak je to amatérsky natočené. Hlavní postava, Jiří Herzán, vůbec nelítá. Jeho lety jsou ve skutečnosti zpomalené skoky na trampolíně a jen tak občas zamává rukama. Asi tak nějak jako o několik let mával rukama Létající Čestmír, akorát že u něj to skutečně vypadalo tak, že létá. K tomu všemu hraje otřesná hudba, která asi má dodat dramatickou atmosféru, jenže naopak zvýrazňuje tento bizardnost amatérského počinu o lítajícím muži. Ačkoliv je film už téměř 50 let starý, tak musím říct, že tohle je absolutní propadák. A nejvíce to kazí právě Jiří Herzán v hlavní roli. Už jsem ho viděl ve spoustě filmů. S výjimkou hudebního profesora v LUCIE, POSTRACH ULICE, kde zazářil, hrával takové průměrné role. Jenže tohle je absolutní propadák bez emocí, citů. Přijde mi jakoby přišel před kameru, zamával rukama, zaskákal si na trampolíně, občas prohodil naučenou větu a tím to pro něj končí. Karel Čapek se musí obracet v hrobě. Příště doporučuji spíše ke shlédnutí kreslený osmiminutový film MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTAT z roku 1980. [1. hodnocení, 1. komentář, -%] (20.03.2019)

dneska jsem se dozvěděla,že člověk,kterého roky znám a téměř denně vídám,hrál menší roli ve filmu Tomáše Škrdlanta....tak jsem to zkoukla,je mi líto,pro mne to je jen nepříliš povedené zpracování Čapkovy povídky - neznám ji,budu si ji muset najít a přečíst...Jiří Hrzán je bohužel tak nějak "podobně stejný" jako v jiných filmech.....dva body za černobílou (20.03.2019)

Trošku bizardní povídka z pera Karla Čapka, v černobílém zpracování v reáliích na počátku normalizace. Jo, i takové perličky občas nenápadně vyndá ČT z archivu, tentokrát konkrétně z dílny pražského Krátkého filmu. Hlavní parketou Tomáše Šrkdlanta byla vždycky dokumentární tvorba a některé záběry ze začátku dokumentární žánr hodně připomínají. Celkově mě upoutalo poměrně originální zpracování s netypickým střihem a kamerou, ve kterém jsem osobně ještě občas cítil silný nádech trendů nové vlny 60. let, skoro by se dalo říci, že se jedná o naprosto ojedinělý undergroundový snímek. Formálně i obsahově... i když obsah s naivní fantasy zápletkou místy ve mně vyvolával rozpaky, některé pointy a podané situace vyplývající z této zápletky nebyly vůbec k zahození. Hrzán předvádí svůj standard, vlastně scénář (narozdíl od filmu Hlídač) mu víc asi ani nedovolil, zajímavé bylo spíše obsazení neherců ve většině vedlejších rolí. 60% (21.03.2019)

Nadávejte si, jak chcete, já jsem okouzlena kamerou. Když o tři roky později Antonioni nechal prostoupit kameru mřížemi, byl z toho poprask. Ano, je to skvěle natočené, ale Škrdlant nechává projít kameru rovnou tramvají. A co je víc? Světoběžník Ort-Šnep zkrátka strčí Tovoliho do kapsy. Film má svoji kouzelnou poetiku, kterou nedokáže pokazit ani Stivínova rušivá improvizace. Kromě kamery asi dlouho nezapomenu na Hálkova kompletně osrstěná záda. (24.06.2022)