Reklama

Reklama

Pro Samu

Dokumentární
Velká Británie, 2019, 95 min

Novinářce Waad Al-Khateab se narodí dcera Sama. Je to šťastná událost, i když k ní dojde v troskách syrského Aleppa, kde Waad a její manžel Hamza provozují jednu z posledních klinik. Vzhledem k tomu, že smrt je všudypřítomná a každá vteřina v těžce zkoušeném městě může být zároveň ta poslední, rozhodne se Waad natočit pro svou dceru osobní deník, který zachycuje život v drastických kulisách války a zároveň slouží jako intimní vzkaz matky dceři. Film Pro Samu, který z deníkových záznamů vznikl, je bezprostřední, vášnivou a neúprosnou obžalobou, úpěnlivou prosbou, aby svět nikdy neodvracel pohled před utrpením, i emotivním příběhem o lásce k dítěti a rodnému městu, které se proměnilo v peklo. (Artcam Films)

(více)

Videa (2)

Trailer 3

Recenze (33)

marhoul 

všechny recenze uživatele

Rozplakala by se i samotná Válka. Hrůzy natočeny z pohledu revolucionářky v Aleppu, která je touto dobou ve Velké Británii. Realistické záběry na mrtvé děti, umírající, raněné, vše probíhá za neustálého bombardování a ostřelovaní, přičemž autorka je ženou lékaře, rovněž revolucionáře, který za pomoci dalších dobrovolníků raněné zachraňuje v provizorně vytvořené nemocnici, která je ale rusáky také aktivně bombardována. Nic pro slabé žaludky, skutečně krvavé slzy. Paradoxně asi nejvíce diváky zasáhla resuscitace novorozence po akutním kajzru raněné maminky, chápu, že se na to snadno nedívá, ale tyhle momenty zdravotníci zažívají naneštěstí docela často i v krajinách civilizovaných, mírových, dětičky se v drtivé většině nadechnou a rozpláčou a ono je to vždycky krásné. A ano, také se to neobejde bez tření, masáže srdíčka, odsávání a ano, taky to tak dlouho trvá. A ano, každý je u takové situace na infarkt a opravdu by se obešli, no ale i toto je součást novorozenecké řehole. Se mnou více zamávaly reálné záběry na zrovna umírající děti předškolního věku, na křičící matku jiného mrtvého děťátka, která si ho odnáší z nemocnice v náručí, protože je to její dítě. JEJÍ DÍTĚ. Naprosto strašné! Z této stránky nelze jinak, než film řádně oplakat. Pak tady máme ale hledisko politické a dokumentární. Člověku se až ekluje cosi takového hodnotit, protože je to v podstatě časosběr, který autorka pět let natáčela a je v něm mnoho bolesti, nicméně je natočen pouze z pohledu jejího (pochopitelně) a z pohledu revolucionářského manžela, tedy tendenčně, kdy nám několik momentů vrtá hlavou a nemusíme být zrovna Jakub Szántó nebo Michal Kubal. Předně popravení „civilisté“, všichni ve vojenských uniformách v úvodu, dále bordel, kterým slaví revolucionáři svržení Assada, který je pochopitelně diktátor a válečný zločinec, to je bez debaty, ovšem z partičky revolucionářů taky nekoukalo zrovna nic pěkného. Dále se lékař- revolucionář i s celou rodinkou a kámoši může z obléhaného Aleppa courat do Turecka za rodinou a zpátky, aniž by mu to kdokoli zatrhl, byť cesta zpět dramatická byla, ale zase, roční dítě v klokánce s sebou, tak nevím… Samozřejmě nálety na civilisty a nemocnice odsuzuji na max., tohle je prasárna nejvyššího kalibru, zvěrstvo, a rusáci na ty nemocnice těch bomb naházeli cíleně až rozum couvá, ale film mi připadá hrubě jednostranný. Banda, co to tam vedla, nebyli žádní beránci, ale uznávám, zůstat v ruinách Aleppa do poslední možné chvíle je síla, ošetřit kvanta lidí v takových podmínkách rovněž. Žít v tomhle, muselo být nepředstavitelné a obávám se, že jednodušší bude postavit Aleppo nové na zelené louce, kterou tam vlastně nemají, čili na poušti, jako Las Vegas. Dokument podprahově tlačí na západní civilizaci, že než toto, tak raději k vám. Do míru. Pochopitelně. Ale co takhle si udělat pořádek tam? Západní civilizace to s vámi zkusila a moc to nefunguje. Osobně jsem si prošla několika fázemi od nejlidštějšího přátelského sluníčka alias otevřené náruče, přes shovívavou toleranci až do ryze realistické ostražitosti, kdy chápu, že arabský svět je i křesťanský, že lidem je třeba pomoci, že část jich určitě mírumilovných je a za nic nemohou, děti už vůbec ne, ovšem je tady mnoho „ale“. Jsou to „ale“ ze zkušeností, kdy se dostávám do fáze, že bych je všechny lifrovala zpět. Co z toho, že dospělí přicházejí v míru a děkují svým bohům za azyl, když se jejich potomstvo radikalizuje, nepřizpůsobuje se západní kultuře, kdy aktuálně zaraženě kroutíme hlavou, protože jiným lidem byla uříznuta na ulici, kdy nás zaráží mentalita, která má ke středověku daleko, kdy si uvědomujeme, že přeskočit může každému a taky může vraždit, ale na toto jejich primitivní počínání ve jménu jejich boha jsme prostě přecitlivělí, protože oni zapadnout nechtějí. Oni si tady chtějí vybudovat to svoje, co si na východě zplundrovali, včetně světového kulturního bohatství… Řešení není. Kdyby bylo, už by bylo. Jenomže není. Sýrii si zničili, nasraný pomstychtivý Turek už zvedá závoru a my se třesme. Ale ačkoli jsem na jehlách, nikdy mě podobná nervozita nedožene k volbě extrému, či populistických seskupení alias Klaus mladší a jeho banda tragických podporovatelů natož nacistů, kteří jednoduchým lidem drnkají zrovna na tuhle strunku. Tito lidé chtějí jen k veslu, nevyřeší nikdy nic, pouze dřístají. Čili k volbám s hlavou na krku, je třeba volit státníky schopné a zodpovědné! Každopádně je dobré sledovat dokumenty z těchto oblastí, ovšem je také dobré udělat si svůj názor a nenechat se zaslepit otřesnou válečnou brutalitou, což se zvláště v tomto případě může snadno stát. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Výpovedná sila dokumentu je neodškriepiteľná. Už len preto lebo ideme na miesta a vidíme pocity obyvateľov jedného mesta, ktoré nám boli sprostredkované len cez média. Citlivý prístup Waad Al-Kateab, ktorá sníma svoju rodinu a priateľov a snaží sa podať svedectvo pre svoju dcérku Samu, má množstvo silných momentov. Najsilnejšie sú tie úsmevy ľudí, ktorý bojovali aj napriek výbuchom a smrti, ktorá ich obklopovala. Tie momenty šťastia boli pre mňa katarzné. Je neuveriteľné, že sa toto dialo a deje. Dá sa o tom písať asi veľa. Každopádne odporúčam. Dáva to možnosť pozerať sa na veci inak. Čo je pre niekoho, ako som ja, ktorého dianie vo svete až tak nezaujíma, dôležité. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu. ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Pre mňa veľmi smutný film. "For Sama" si určite udržím ešte nejaký čas v pamäti, minimálne pre fakt, že pôsobí veľmi skutočne. Máme čas spoznať priateľov Waad, sledujeme ich život a ich snahu prežiť a vybojovať slobodu. Viem si predstaviť, že režim v Sýrii musel byť príšerný. Je desivé, že sa cielene likvidovali nemocnice a zhadzovali sa bomby, kým sa vyhubilo aj posledné semienko nádeje na to, že niečo môže ich odpor priniesť. Niektoré myšlienky, ktoré sa tu vyslovia moc hodnotiť nejdem. Pretože si nie som úplne istý, či je to pravda. Možno z pohľadu toho, ako to vnímali oni. Ale myslím, že sýrsky režim a ISIS sú oboje zlo. Pretože ani v jednom prípade nevznikne nič pozitívne. Naši hlavní hrdinovia sú podľa mňa dobrí a viem prečo ten film vznikol. Dokonca si aj myslím, že je dosť potrebné, aby ho ľudia videli. Pretože to môže dať aj predstavu o tom, aká je skutočne situácia v krajine, v ktorej sa skoro úplne zlikvidoval život. Aleppo je z tých záberov podľa mňa absolútna ruina. Neviem, či sa vôbec dá mesto opätovne vybudovať. To by sa muselo urobiť úplne od začiatku. Je to proste mŕtve mesto. Hádam sa ukáže časom, že to skutočne za tie obete stálo. Za celý film som nevidel v rukách rebelov ani jednu jedinú zbraň a pôsobilo to ako keby Rusko útočilo na civilistov. Jediný vážnejší problém, čo mám s filmom je fakt, že miestami trošku skáče. A snažím sa potom orientovať čo sa asi deje a ako to plynie. Lebo je to trošku nejasné. Ale inak som veľmi spokojný. Silný film. Hodnotenie: A ()

Galerie (17)

Zajímavosti (2)

  • Natáčanie trvalo autorke viac než 5 rokov a za ten čas stihla natočiť až 500 hodín záznamu. (MikaelSVK)
  • Po odchode z Aleppa, žila Waad Al-Kateab s rodinou v susednom Turecku a neskôr sa spoločne presunuli do Veľkej Británie. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama