Sonáta pro zrzku

Týjo - oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Nebo to musela být nějaká jiná zrzka z Uherského Hradiště (až na to koupaliště - to je v Moravském Písku, ale i tam jsme se hodně nakoupali:-), která na ZŠ hrála na klavír a v soukromí svého pokojíčku se mlátila do hlavy, proč zrovna ona se musela narodit zrzavá a ještě ke všemu pihatá. Nééé - kecám... já nehrála na základce fotbal a už vůbec jsem neměla absolutní sluch a nebyla jsem klavírní talent s ambicemi na konzervatoř. Nakonec i teď po dlouhé době ráda otevřu klavír a hrábnu do klávesnice a ráda z velké nostalgie ty 3 hvězdičky dám a Petře s léty odstupu vzkazuji: "Neboj, oni všichni ti posměváčkové nakonec pochopí, že zrzky jsou nej!":-) (21.07.2011)

Tenkrát doba vyloženě přála takovým filmům pro děti mládež. Dnešní doba je úplně jiná, těžko říct jestli je lepší nebo horší. O tom by se dala vést sáhodlouhá diskuze. Jedno vím jistě, takovový a jemu podobný film se už dnes nenatočí. Malé připomenutí není na škodu. Na tu Petru toho bylo trochu moc. Z filmu jsem si taky pamatovala jenom to scénu s tím chlápkem na skútru, ale nevěděla jsem, že je z tohoto příběhu. Asi to pro mě byla nějaká zásadní scéna nebo jsem si z ní vzala jisté ponaučení. (01.08.2012)

Ještě, že to dneska dávali na CS filmu, dobré připomenutí. Viděl jsem to několikrát, ale hodnotím až dnes. Problémy dětského kolektivu a řešení problémů se v 80 letech objevovaly v těchto filmech často. Petra volí dilema mezi hrou na klavír ( to je spíš mámy koníček ) a fotbalem, kde je výbornou brankářkou týmu 10-letých kluků ač jí už je 15. Do toho přichází i první láska. Jen ten Jiří Zahajský si nebyl nějak podobný, než mi došlo, že pouze dabuje pana Tomíčka. (19.03.2011)

Příběh malé klavíristky Petry o její cestě za přijímacími zkouškami na konzervatoř. Z vod průměru dětského filmu ho vytáhl jak Griegův "Svatební pochod na Troldhaugenu" tak i tematika, která se mě bytostně týkala. I ten závěr je nakonec docela zajímavý, ale uznávám, že je to hodnocení celkem osobní. (19.09.2005)

Holka, která v té době hraje na klavír (stejně jako já), hraje fotbal (stejně jako já), no uznejte, takřka ideální kombinace. A poznámky typu 17-ti letá hraje 11-ti letou beru jako bláboly. Co takoví Muži v offsidu, kde otec Jindřich Plachta je o 2 a půl měsíce mladší, než je jeho filmový syn Eman Fiala. A těchto skutečných absurdit ve filmu je daleko víc a nemám potřebu je řešit. K dalším poznámkám typu zrzavá holka má tmamovlasé rodiče - když už se filmařům podařilo najít ideální představitelku hlavní role, najít herce či herečku přírodně zrzavé, není asi tak snadný. Film má jistě i svoje slabiny, ale pro děti (dříve narozené) to byl zábavný kousek o holce, která hrála fotbal, a to se počítá, pánové ! A co se týče Stanislavy Coufalové o pár let později, je to snad jediná feťačka na světě, který je mi doopravdy líto. Howgh! (05.08.2011)