poster

Pohár

  • Bhútán

    Phörpa

  • Slovensko

    Pohár

  • USA

    The Cup

Komedie / Sportovní

Bhútán / Austrálie, 1999, 93 min

Režie:

Khyentse Norbu

Scénář:

Khyentse Norbu

Kamera:

Paul J. Warren

Producenti:

Raymond Steiner

Střih:

John Scott

Scénografie:

Raymond Steiner
(další profese)
  • Malarkey
    ****

    Zase až tak komediální to není...ještě když si uvědomím, že to je neskutečně přísná realita, kterou Tibetští mniši prožívají. Nicméně každý je strůjcem svého osudu a v tomhle filmu to ti mniši ukázali naplno. Koukalo se na to hrozně hezky, se zájmem. Nenapadlo by mě, že právě Tibetani tak šíleným způsobem podlehli fotbalu, ale já jim fandil. Celý film jsem jim neskutečně fandil. Všecko jsem prožíval s nimi a doufal, že to všecko dopadne dobře a scénárista ve výsledku divákovi nenaloží. Pohár je pro mě naprosto neobvyklým filmem, se kterým se každý den nesetkávám, a zaslouží si pozornost především těch, kteří fotbal mají rádi, a často ho v televizi sledují. V tu chvíli totiž pochopíte, jak moc si vážíte toho, že si v televizi můžete pustit prakticky jakýkoliv zápas, který si namanete, a největším problémem je maximálně tak manželka a nevypitá basa piv.(4.12.2010)

  • Dudek
    ***

    Velice zajímavý bhútánský příspěvek, který sleduje splynutí dvou odlišných prvků, budhistického duchovního života a fenoménu fotbalového mistrovství světa, přičemž nereflektuje ani jeden z těchto světů. Snímek, který překvapí jak svou hloubkou, tak i čistou a vyspělou filmařinou. Je překvapivé na kolik se tu pracuje se sledováním televize jako s jistým druhém rituálu.(4.7.2013)

  • Radek99
    ****

    Film o tom, kde jsou hranice globální kultury a jak to vypadá v místech za popkulturní oponou. Anebo také cesta proti proudu času (anebo možná mimo čas). Asi nejde jen o fotbal samotný, i když jeho ,,misionářskou" vyvolenost dokážu logicky pochopit, jeho nenavázanost na jazyk a univerzálně akceptovatelná pravidla ho přímo předurčují do role popkulturního pionýra. Pro západního diváka je zvláštní reflektovat svět, ve kterém téměř neexistují média a kde televize není součástí běžného denního života, ale z jejího sledování se stává jakýsi pohanský rituál. Zvláště když je tahle reflexe zprostředkována právě televizí:-) Silný akcent jsem cítil i z politického podtextu filmu - zoufalé situaci v okupovaném Tibetu a jeho smutném nejenom buddhistickém exodu. Bezesporu vynikající a obohacující film, který nejednomu divákovi může zrelativizovat jeho pevně zakořeněný smysluplný svět a odpovědět na otázku, jestli příchod fotbalu, televize a dalších globálních věrozvěstů pomůže zvětšit harmonii koloběhu života třeba tibetských mnichů...(28.4.2007)

  • Aky
    ****

    Zajímavý film, který na pozadí atmosféry kolem mistrovství světa ve fotbale dovoluje nahlédnout do podivného světa exilového tibetského kláštera v Indii. Izolace a staletími prověřené tradice v konfrontaci s technikou "vůdčí" civilizace jsou zde podávány velmi civilně, zdánlivě nedramaticky, srozumitelně - a hlavně smířilivě.(27.11.2010)

  • Matty
    ****

    „Když můžeme problém řešit, tak to udělejme a pokud jej řešit nemůžeme, má smysl být nešťastný?“ Na začátku si skupinka mnichů čutá se symbolem konzumní společnosti – plechovkou coca-coly –, následuje pěkná prolínačka na sochu Buddhy, rovněž symbolu, ke kterému mnozí vzhlížejí. A o těchto dvou věcech celý Pohár je – o poznávání kapitalistických poměrů, o uplatňování metody cukru, nejen metody biče a také o obyčejné lásce k tomu výstřednímu běhání za jakousí kulatou věcí. Není to žádný Shaolin Soccer, ti mniši vědí, že nikdy nebudou blafovat jako Beckham, což jejich snu, jejich skromnému přání, přidává na dojemnosti. Je to film smutný skutečností, že komerce má moc ovládnout skutečně každého, zároveň však plný naděje a s nebývalým optimismem popírající oblíbenou větu všech slabětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství a jistě potěší nejen všechny (všechny dva) milovníky Bhútanské kinematografie a osoby vyznávající (ochů „to nejde“. Jde to, všechno jde, když se chce, jen se toho nesmí chtít mnoho. Politických otázek se dotýká pouze okrajově (trpký závěrečný titulek „a rýže v Tibetu je stále čínská“), věrný buddhistické filozofii upřednostňuje mírumilovné soupeření na fotbalovém hřišti. Jde o extrémně asketický film, není v něm mnoho humoru, není v něm mnoho napětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství. 75%(14.10.2007)

  • - Jedná se o první bhútánský film, který se dočkal mezinárodní distribuce. (Cheeker)

  • - Film je založen na skutečné události, kdy se v roce 1998 mladí mniši zbláznili do MS ve fotbale. (Cheeker)

  • - Ceny (výběr): MFF Amiens 1999: Zvláštní cena poroty, MFF Pusan 1999: Cena FIPRESCI. [LFŠ 2010] (Jeremy.jk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace