Intimní osvětlení

Mé první režijní setkání s Passerem. Typický film české nové vlny, který zaujme. Zaujal i mě, která vždy ve filmu hledá především nosný příběh plný zvratů. Tento snímek totiž žádný děj (ve smyslu vývoj nějakého příběhu, zvraty) vlastně nemá a jedná se spíše o sled různých epizodek. Je to místy hodně vtipné a film nám ukazuje lidské postavy na vesnici v nejryzejší podobě. Mně se to líbilo, akorátní stopáž navíc zajistí, že se nebudete mít čas nudit. (13.05.2012)

Intimní osvětlení je pro mne zajímavým spíše klubovým filmem na půli cesty mezi Formanovým Černým Petrem a Menzelovou Vesničkou mou střediskovou. V zásadě nuda, ale nuda úmyslná a kořeněná desítkami nezapomenutelných sladkokyselých scének: nabízení posledního angreštu, kolování stehýnka dokola nakonec k dědečkovi a Štěpin záchvat smíchu, Jarouš a Š-Š - Štěpa, sledování chrápání, nejsi ženatej - nejsi vyřízenej, fernet - 8 cihel, hraní na pohřbu - 200 cihel, chlapi v průběhu pohřbu močící na zeď hřbitova, zkoušení předválečné drátěnky u postele, později cvičení břišních svalů zvedáním nohou v téže vrzající posteli, Štěpino předvádění krásy koček v okně během hraní Mozarta kvartetem chlapů, defilé vrásčitých žen s hráběmi přísně si prohlížejících mladičkou Štěpu v autě, pití ztuhlého ajrkoňaku ztuhlými protagonisty. Dále je zde nevyřčená ale všudypřítomná rezignace na vysněné kariéry hudebníků doplňovaná všudypřítomnou amatérskou vážnou nebo pohřební hudbou. Takový všední víkend všedních životů v šedi všedního socialismu šedesátých let. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=c3LWEwmjsn8 (28.02.2009)

Film o setkání dvou kamarádů, kteří i když mají různé životy, partnerky a zaměstnání, tak i přesto se cítí se svým životem do jisté míry nespokojení. Intimní osvětlení jsou jak trpkou, tak humornou ukázkou ze života obyčejných lidí, kteří zažívají obyčejné starosti i slasti. Některé scény byly povedené (vaječný koňak, výměna stehýnek, večerní pitka, ...) a jiné mě trochu iritovaly (smích Věry Křesadlové, Jarouš). Zkrátka film, u kterého se člověk zasměje, ale občas i ten smích přejde - stejně jako v životě. (25.04.2013)

Film o ničem, ale zároveň o všem. Film, jehož hrdinové nejsou šťastní, ale ani nešťastní. Film, který je náladotvorný, prakticky bez příběhu, a který je veskrze banální drobnokresbou všednosti a každodennosti, a který vyniká hledáním krásy v obyčejnosti i subtilním objevování jednotlivých nuancí nudy jako takové. Což snímku Intimní osvětlení dodává zvláštní optimistický nadhled, který zcela přirozeně koexistuje s melancholickým tónem, jež je definován všudypřítomným akcentem na vážnou hudbu.... jedno je však jistý: po zhlédnutí bude mít chuť na vaječňák doslova každý. (28.10.2022)

Obecně mám trochu problém s filmy, které byly natočeny dle scénáře Jaroslava Papouška, protože jsou takřka o ničem a málokdy na nich vidím něco kouzelného. Ale v případě Intimního osvětlení jsem byl vcelku mile překvapen. Snesitelná civilnost snímku a několik scén k zasmání (včetně milého konce) povyšují film v mých očích do 4* kategorie. "Dědo, cis!" - "Kde?" - "Tam, kde si hrál to cé." - "Jo!" (15.01.2011)