Výjimeční

O problémech se začleněním autistů do společnosti, očekávaném konfliktu s generální inspekcí, obavách rodičů, kdo se o jejich děti později postará a především o lidech, kteří nezištně žijí svůj život pro druhé. Na rozdíl od Nedotknutelných, a teď si s dovolením půjčím výraz od Faidry, vyvanul puch „navoněné zdechliny“ a stojí za tím větší míra civilnosti a zacílení do společenských vrstev, s kterými se lze lépe ztotožnit. Navíc tradičně perfektní monsieur Cassel a hudba, která umí ve spojení s obrazem vyvolat emoce. Když člověk vidí, jak je toto poslání i u nás státem podhodnoceno a zároveň ví o roční gáži osvětimanského dickheada z Hradu, dělá se mu zle a nejraději by mu nablil do ksichtu (nebo alespoň skartovačky).. (12.01.2023)

Pokud si někdo pustí film proto, že se chce zasmát při další z  francouzských komedií, bude s největší pravděpodobností zklamán. Diváka čeká drsná realita ze života lidí, pečujících o malé, velké i věčné děti s vážným psychickým postižením. To, co měl film sdělit, tedy objasnit problematiku, svízele a těžkosti, s jakými se rodiče a organizace při každodenní práci s těžce hendikepovanými potýkají, se povedlo velmi dobře. S kritikou vůči nechápající společnosti a s laskavým nadhledem ke klientům pečující neziskovky. Všichni herci hrají jako o život a Vincent Cassel tady předvádí zřejmě jeden ze svých nejlepších výkonu. Ta role mu ohromně sedla. (19.06.2021)

Názov filmu je taký občas používaný eufemizmus pre obrovský problém pre človeka, jeho rodinu a aj pre celú spoločnosť. Riešenie problému starostlivosti je ťažké aj pre veľké a bohaté štáty ako Francúzsko a škoda hovoriť, ako je to u nás. Stačí si pozrieť správy, keď sa venujú zdravotníctvu, alebo hoci občas aj Rozborila s jeho reláciami, akokoľvek niekto nemá rád citové vydieranie, aby sa vedelo, ako takíto Výnimoční ľudia žijú. No ale naspäť k filmu, ktorý sa chvíľami tvári, že je autizmus takmer liečiteľný a vylieči ho, keď už nie vľúdny a chápavý prístup, tak pestrá rasová a náboženská zmes ošetrovateľov. No to je novodobé Francúzsko, na to si len treba zvyknúť.  –––– Zase někdo omylem zatáhl záchranní brzdu.  –––– Co s ním bude, až já nebudu? (07.04.2023)

Dobry film s velkym lidskym presahem. Jde videt, ze reziserske duo ma socialni citeni, nikomu nic nevnucuji a zbytecne nikoho nelituji. Nejlepsi byla konfrontace se statni kontrolou. Cassel tradicne dobry herecky vykon, prijemne prekvapil i Reda Kateb, ktereho jsem videl ve filmu poprve. Nez jsem sel na tento film, precetl jsem si pouze obsah na teto strance a zanr. Sliboval jsem si od toho poradnou komedii a ono nic, ciste socialni drama... Nevim, kdo urcuje zanr, ale to kolem komedie ani neslo. Takze klamani zakaznika.-). Jo, kde je konec francouzskym komediim, ktere provazely me detstvi? Bez ohledu na zanr, se jedna o uplne jinou zemi nez pamatuje takovy Funes... Videno v ostravskem Artu, deset divaku. (27.02.2020)

Kdyby tento příběh byl ještě o kapánek slumečnější, tak bych se spálila i přes monitor. Je sice pravdou, že se film zaobírá tématem, kterému nelze nefandit, ale nereálnost chování některých zúčastněných je tristní (a tím nemyslím všechny ty postižené), Tempo příběhu je líné a mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání. Tudíž pominu li fakt, že scénáristická a režijní dvojice Olivier Nakache, Eric Toledano se pokusila o reálné vykreslení nereálného spojení lidí, kterí by se za normálních okolností nejspíše nesešli, což se jimrelativně povedlo a zaměřím se na komediální stránku, tak kde nic, tu nic. Jako klad bych vyzdvihla upozornění na to, že by bylo na místě,kdyby úředníci začali používat zdravý rozum a kdyby se konečně už zákony nemíjely s realitou. Jako film mne to ovšem nebavilo. Za mne max dvě hvězdy. (04.05.2020)