Dokud se tančí

Sexualita patrí do súkromia, to sa týka heterákov aj úchylov. To je môj názor a preto požiadavka nadpráv pre nejakú sexuálnu menšinu je pre mňa absolútne odpadovou pozíciou a tlačenka LGBT vo filmoch je už neúnosná. Ak sa väčšiny ľudí spýtate kým ste, tak odpovie ja som spisovateľ, ja som opravár, ja som predavač, moderné deti už hovoria ja som youtuber či influencer. Ale len homoši budú hovoriť, že ja som buzerant prípadne ja som lesba. Ako by to niekoho zaujímalo a ako by to bolo to najdôležitejšie v jeho živote. Aktivisti LGBT nech si idú brániť svoje deviantské pozície niekde do Afriky alebo Ázie, kde je úchylnosť ešte trestná. U nás to tak nie je, tak nás neotravujte pochodmi, z ktorých zdravý človek len grcá. Niektorí sa tu ale chorobne rozplývajú, že videli ako si ho dvaja teploši navzájom pri ohníku honia. Wow, to je už romantika! (08.06.2020)

Je k tomu asi potřeba znát kulturní souvislosti, ale nic to nemění na tom, že Dokud se tančí je strhující dílo, které z hlavy jen tak nevyprchá. Navíc oba hlavní představitelé tu tvoří fantastický pár plný neotřelé chemie. Takové filmy jsou potřeba, zvláště v zemích, kde homofobie je součástí tzv. kulturní tradice. (11.11.2019)

Levan Akin natočil zajímavý vhled do kultury, která má svoje kouzlo, ale také striktní pravidla nedovolující jakoukoli odchylku. Zápletka filmu je vlastně velmi prostá. Hlavní hrdina Merab se už od dětství věnuje národním tancům, bojuje s chudobou celé rodiny a pohrdá nezodpovědným bratrem. Do tanečního souboru přichází nový mladík, Merab ho nejdřív vnímá jako konkurenta, postupně se s ním ale sbližuje. Homosexualita se ale v Gruzii vůbec nenosí... Upřímně si myslím, že z tak přitažlivého námětu šlo vydolovat o něco více, působivějších filmů s coming out tematikou jsem viděla hned několik. Minimálně jako seznámení s jinou kulturou na východě Evropy (tradiční jídlo, svatební obřady, všudypřítomný tanec) je to ale drama velmi slušné. (01.05.2020)

O tradičním gruzínském tanci jsem doposud vůbec nic nevěděla, ovšem po zhlédnutí kontroverzního dramatu s poněkud dvojsmyslným názvem Dokud se tančí musím s respektem uznat, že má něco do sebe. Stejně tak jako představitel hlavní role Levan Gelbakhiani, ten nejenže je typově velmi zajímavý, ale jakožto původně tanečník navíc oplývá i výrazným hereckým talentem, což tady dává okázale najevo. Švédský rodák z gruzínskými kořeny Levan Akin natočil křehký a přitom neobyčejně silný příběh s gay tematikou, který mě svým způsobem okouzlil a dojal zároveň. Jedinou výtku bych měla k nasnímání tanečních scén. Kdyby kameraman častěji zabíral celé postavy a ne pouze jejich torza, mnohem lépe by vynikla estetika pohybu. (80%) (22.02.2023)

Natočený je to sice na levačku (zejména kamera a střih při tanečních scénách), ale potěší sledovat to rozjařený mládí posedávající bez koruny venku s cigaretou v povědomé pospolitosti. Navíc mě bavilo koukat na to, jak gruzínský hoši jedou stejný jakoby nenápadný fígle jako jsme zkoušeli s holkama, když nám bylo šestnáct. Univerzálnost lásky no. Bod navíc za ty skvělý zpanikařený komentáře tady od chábrů, který to zjevně nemaj se sebou ještě úplně vyjasněný. (05.08.2020)