Portrét dívky v plamenech

Portrét dívky v plamenech je velice ženský a pozvolně natočený film o krátkodobé, ale o to více spalující vášni mezi dvěma ženami, které svedl dohromady obyčejný portrét. I když je dějové tempo pomalejšího rázu, film nenudí a vedle milostné linie nabízí exkurz do technik malby a tehdejšího vypořádávání se s typicky ženskými problémy, což mně přišlo nadmíru zajímavé. Nesmím opomenout zmínit pěknou práci s kamerou - mnoho záběrů tamní přírody a obyvatel bylo tak esteticky nasmímaných, že připomínaly samotné malby. Vizuálně podmanivý, místy ba dokonce poeticky laděný filmový zážitek. (04.02.2020)

Merci Céline Sciamma za tu vrchovatou porci ženství a rovnocennosti v dokonalé symbióze s uměním. Merci Claire Mathon za ty skvostné obrazy, nabité energickou souhrou světel a stínů a výrazným charismatem ústřední dvojice. Merci Noémie Merlant za ten uhrančivý pohled, který obsahuje pestrou paletu emocí a přitahuje jak magnet. Merci beaucoup za tento nejen esteticky přenádherný film. (14.02.2022)

Skvělý scénář a adekvátní dialogy. Odmítám tvrzení, že se jedná o ženský film. Přece není možné takto dělit film podle hereckého obsazení. Je Četa tedy mužský film? Je to nesmysl. Někdo tu píše - nádhené kostýmy, výprava...a asi byl na jiném filmu. Vše je velmi prosté a podřízené příběhu. Na tomhle film rozhodně nestaví. Je vlastně velmi smutné, jak málo lidí vnímá jemné nuance příběhu a kolik tu čteme nářků nad tím, že film nemá děj, že je nudný, že se vleče. Je to asi podobné jako s hudebním sluchem. Někomu prostě není dáno vychutnat služitou skladbu nástrojů a když to není jednoduchý pop, přeladí na jinou stanici. Fascinovalo mě propojování různých literárně hudebních odkazů. Brilantní záležitost. (14.06.2020)

Ne, nefunguje to. To vzplanutí jsem jim nevěřil ani na vteřinu. Děvčata jsou krásná a snaží se, ale ta chemie je tam uměle naroubovaná a nezachraňuje to ani oslnivý vizuál 8K kamery. Je s podivem, že zrovna toto (spolu s podobně problematickou Carol) bývá citováno jako nejzdařilejší představitel subžánru, přestože takový Ammonite a The World to Come jsou úplně, ale úplně jinde. ___ edit 2023: Nedalo mi to a ke snímku se opakovaně vracím. Po několika dalších projekcích dojem postupně sílí a zraje, podmaňuje si mě to víc a víc. Začínám už snad lépe rozumět, o co Sciammaové šlo. Opatrně a nesměle přihazuji čtvrtou hvězdičku a těším se na příští setkání v soustředěném pohroužení, které už téměř jistě vyústí v plné souznění. (05.06.2021)

Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% (15.06.2020)