Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (99)
Je mi vlastne hrozne ľúto, čo teraz poviem, ale mňa už to nebaví. Možno som urobila veľkú chybu, že som si nedala medzi poslednými trabantami a pioniermi väčšiu pauzu, ale príde mi to už len ako pokus o rekapituláciu toho, čo sa stalo. Vykradnuté svojim spôsobom. Na druhú stranu som rada, že je tento seriál/film tak úspešný, chlapci si zaslúžia veľký rešpekt a obdiv. Tuná kokot drevený, plechom pobitý je stále výborný chalanisko so skvelým humorom a odhodlaním. Je to mnou, a preto sama pre seba po nejakej tej pol hodinke uzatváram pioniera, a možno sa k nemu raz, v lepšej nálade, vrátim. ()
Pekné, ale nie až tak originálne, zmenila sa len národnosť a mašina a potom už je to cesta po africkom vidieku, mestá sa obišli schválne, tie nemajú taký šmrnc. Ale tak jeden cestovateľ sa zahral aj na hudobníka, dokonca priviedol k Afričanom aj cigánske pesničky, takže veľký multikultúrny úspech. Inak také neúplné, skôr taká zmes záberov a skečov, tu sme zažili toto, tu nás trocha potrápila malária, zaujímavý bol ale rozhovor s pánom zo Somálska, ktorý popísal, ako on a jeho súkmeňovci chodia po známych trasách smerom do Germánie, kde idú začať nový život. Určite plný pracovitosti, prispôsobivosti a obohatenia, zvyčajne mačetového, lebo správny inžinier sa bez rezného nástroja nezaobíde. Avšak žiadnu vojnu nespomínal, ani žeby utekal kvôli nebezpečiu. Zvláštne. Veď tie mimovládky tvrdia, že v tých gumených člnoch to je samý vojnový utečenec, čo pri ostreľovaní svojej dediny nestihol vziať pas, tak má len mobil, no a tak narýchlo utekal, že tam nechal bojovať len svoju ženu a deti. Hm, tak asi len výnimka, čo potvrdzuje pravidlo, ale dokument úplne výnimočný nebol, tak ako aj čudný komentár s hlasom Kemku, ktorý celý koncept trocha ruší. ()
Partia z Banskej Bystrica zažíva podobný tip "dobrodruženia" ako českí kolegovia s ich Trabantem. Aj koncepčne to stavajú na podobných základoch, akurát konkrétne výstupy sú jedinečné a originálne. Otázka však znie, či trucovaním a zámerným vyhýbaním sa "ľudnatejšími a komerčnejšie dostupnými miestami" si odvážlivci nevytvárajú rovnako sebestredný kult ako ľudia, ktorí cestujú kvôli fyzickému oddychu na tzv. bezpečnejšie a stavanejšie miesta. Uvidíme, predpokladám, že vyjde niekoľko volumes a pokračovaní, rozpočty sa budú zvyšovať, takisto fanbase a povedomie okolo partie. Trend je jasne nastavený a len dúfajme, že aj ďalšie časti budú svieže na historky, techniku spracovania a samotný elán. ()
Záběry jsou na úrovni profesionální práce což je rozdíl od "trabantů". Ty točili také hádky, ale zde vládne slunečná nálada. Jeto až uvěřitelné. Po cestě vidíme Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, všude mouchy , Pijonýr uveze stopaře, místní školu tvoří kus plachty, samoléčba zanícení popálené nohy, vězení je jen pár kůlů, Somálec jede s dalšími Afričany za fuhrer mom Merkel do Německa. Bezstarostnost protagonistů je úplně klukovská až dětinská. , Navštívíme neblaze proslulý slum, kde dobrovolničí slovenský kněz, vidíme obchodní zdatnosti domorodců, kteří chtějí poplatek za focení , nebo za vrácení ukradeného mobilu. Milá nálada končí s nákazou malárie v přímém přenou z nemocnice. Křeče, třes, boj o život a téměř smrt. Slunná ležérnost se po tomto hrozném hraničním zážitku nanahodí. V době koronavirovépandemie se to nesleduje snadno. Nicméně do cíle tito stateční cestovatelé dojeli. ()
na úvod treba zdôrazniť, že sa nejedná o žiadny spin off - vedľajší produkt dokumentárnych seriálov "žltého cirkusu páně Přibáně" Je to úplne autonómne cestopisné dielo, oslavujúce ľudské nadšenie a vášeň pre extrémne dobrodružstvo...Marek Slobodník svoju prvú cestovateľskú expedíciu absolvoval už v roku 2010 k Aralskému jazeru v Kazachstane z ktorej nakrútil krátky 13 minútový amatérsky film a samozrejme, bol účastníkom ciest s "žltým cirkusom"...je ale zaujímavé sledovať zásadné odlišnosti týchto výborných dokumentárnych filmov - v "žltom cirkuse" jasne dominuje dominantný a niekedy cholerický Přibáň a v "pionierskom" flegmatický salámista Slobodník. V zásade sa ale jedná o výborné dokumenty, ktoré sa sledujú zatajeným dychom - technicky a kompozične je lepšie zvládnutý slovenský dokument, ale to nie je pre mňa vôbec rozhodujúce, každý z tých seriálov či Přibáňov alebo Slobodníkov som si užil a tak trocha i závidel, že na to nemám... ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- V Keni navštívili chlapci najväčší africký mestský slum Kibera, kde žije väčšina obyvateľov v extrémnej chudobe a zarába menej ako 1 dolár za deň. Väčšina ľudí je drogovo závislá a mnohí žijú s výrusom HIV. Prípady napadnutia a znásilnenia sú tu bežné. (ČSFD)
- Marek Slobodník prezradil počas diskusii v Trnave, že natočený materiál mal približne 7 terabajtov. (CroSsicek)
- Píseň „Je to vo sviečkách“, která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovi cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov (2011). Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu, ve které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tématikou, která vznikla pro cestu do Afriky. (sator)
Reklama