Než skončí léto

Usměvavá a bezprostřední Milla toho musí ještě tolik stihnout Než skončí léto. Nikdo to neřekne úplně otevřeně, nicméně všichni podvědomě tuší, že tahle svým způsobem okouzlující dívka tady s nimi už moc dlouho nebude. Divoce hltá život plnými doušky, nemůže se nabažit tolika pestrých vůní, barev a chutí. Neboť zakoušená bolest dává znamení, jak málo času jí zbývá, než se stane součástí nebe. (85%) (25.09.2022)

Festivalová vzťahovka, u ktorej som dlho zvádzal boj, či sa mi páči alebo nie. Druhá polovica ma však presvedčila: hercami, ktorí zachádzajú pod kožu, symbiózou ľahkosti a vážnosti + skvelou hudbou. Záverečná scéna prináša typickú „guču v hrdle“, ktorá nemôže nikdy na festivale chýbať (a to neskôr nasledovali oveľa ťažšie filmy a „onen“ pocit sa nedostavil). (Cinematik, Korona 2020) (20.09.2020)

Další z příspěvků do „umírajícího subžánru“. Uvědomělý mix romantiky a dramatu Hvězdy nám nepřály sice dál zabírá pomyslné první místo, ale mezi ostatními se už Babyteeth neztratí. Ať je to třebas hrdinčin nefunkční imunitní systém ve Všechno úplně všechno, choroba nedovolující vyjít na slunce v Půlnoční lásce, dva rozdílní lidé, které spojí osud, v Než jsem tě poznala, smrtelně nemocná Dakota Fanning v Teď a tady nebo humorem výrazně ostřejší 50/50. Holt s krutými diagnózami se v posledních letech roztrhl pytel. Většinou s nimi pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. A platí to i tady. Také se totiž zaobíráme neveselými věcmi. Manželský pár se tu snaží dle svých zásad vychovávat dospívající dceru. Té ovšem do života vstoupí bezprostřední hošan, který je noční můrou všech rodičů: je bez domova, občas si něco zobne, výrazněji starší. Když ovšem vidí, jak dcera v mladíkově přítomnosti nachází novou životní sílu, udělají úkrok stranou. Uvědomují si totiž, že dcera tu brzy nebude. Ta se musí vypořádávat s fyzickými a psychickými následky nemoci, o které se vlastně skoro vůbec nemluví. Své prožitky a názory nám ale sdělí. A není jich málo. Tvůrci lpí na zdánlivě nepodstatných detailech, hrají si s barvami, volí delší záběry. Celovečerní debut mladé Australanky Elizy Scanlen stojí za pozornost, stejně jako výraz spolehlivého Bena Mendelsohna jednoho rána, který už „ví“. (08.03.2022)

Možná to měl být existencionalismus, ale většinu filmu to bylo nechutné, vzplanutí lásky k vyfetovanému klučíkovi v minišortkách se špinavým obličejem od holky, co se rozpadá anatomicky, ale taky i psychicky ve vztahu k rodině a k sobě a k okolí. Není to moc ponor, proč věci má tak, jak má. Prostě jen nenávdí všechny a ve fetce spatřuje asi nějaký naturalismus. Otec je poblázněný do těhule od vedle. No. Potěš koště. (13.11.2022)

Babyteeth je přesně prototypem indie festivalovky, která mi absolutně nesedí. Setkání na první pohled spořádané rodiny, která ovšem zápolí s velkou životní událostí, s volnomyšlenkářským živlem ze spodní části společnosti. To sebou nese jisté třecí plochy a naprosto nelogické a podivné chování hlavních postav. Pro mě navíc naprosto nesympatická ústřední dvojice mladých hrdinů, takže celkově docela i bolestná záležitost. Osvěžením je prostředí Austrálie a vždycky charismatický Ben Mendelsohn. (05.05.2021)