Chytač krys

Podobný štýl som zažil začiatkom 90.rokov v jednom slovenskom meste. Okrajovú časť tvorila skupina bytoviek. Z nich vybiehali von deti vo veku hrdinov filmu. Radostne sa čvachtali v absolútnej stoke - ževraj potoku. Do neho vtedy každý vypúšťal, čo sa mu chcelo. Okolo potoka húfy potkanov. Farba vody mala podobu šedivo mliečnej, odporne páchnucej brečky. Deťom nevadilo tráviť všetok svoj voľný čas v bezprostrednom okolí malebnej vodnej plochy. Hrali sa s voľne pohodenými odpadkami (často nafukovali použité šprcky; na železnici si nechávali lisovať menšie kovové pliešky a skrutky). Prírodovedným predmetom záujmu bolo mučenie chytených, voľne žijúcich mačiek a potkanov. Sexuálne začínali žiť okolo 13-14. Aktívne, nie jednorazovky. Všetko toto sa nejako odráža aj v Chytačovi potkanov.Na rozdiel od porovnateľnej sociálnej situácie, tá slovenská nevyznievala tak fatálne a tragicky. (04.11.2020)

Tohle byl pro mě jeden z těch uvědomovacích filmů při kterým jsem si uvědomil, že některý věci by člověk neměl brát jako samozřejmost a vážit si toho co má ikdyž vždycky může bejt líp, nicméně na druhou stranu ve mě vyvolal brutální vzpomínky na to jak jsme na konci 90. let s mým kamarádem hromotlukem ty krysy několikrát chytali taky.. Britové tyhle syrový dramata umí, filmařsky je to spíš na poctivý 4, ale za tu nostalgii musim dát slabších pět.. (02.06.2022)

Krysy, vši, topící se děti, hromady plastových pytlů s odpadky, zvláštní vztah postpubertální holky s ranně pubertálním hochem, opresivní atmosféra bytovek, dusno v rodinných vztazích, pokus vytěsnit pocit viny... Při sledování jsem chvílemi moc nadšený nebyl, film ale má dost silných momentů. Odpůrci artovek by to s tímto snímkem neměli ani zkoušet. (24.08.2011)

Moc hezky zpracovaná beznaděj a nuda. Jakmile se člověk smíří s tím že se v tomhle filmu vlastně nic nestane, může na sebe nechat tenhle záběr na všechny ty chyby o skrývaný omyly současnýho systemu klidnou, mírumilovně depresivní formou působit a unášet se v jemných náznacích až k další smrti na konci. Jsem rád že tuhle pravdu někdo ukazuje. (04.04.2012)

Prvotina Lynne Ramsay (We Need to Talk About Kevin, You Were Never Really Here) je na to, aby se to dalo nazvat socíální drama, asi moc observační a temně poetická. Chudá dělnická čtvrť v Glasgowě 70tých let plná odpadků, protože popeláři stávkovali. A mezi nimi se motají děcka, který se většinu času nudí nebo se navzájem šikanují, zatímco jejich rodiče se uchlastávají. Hezky to pracuje s kontrastem zmaru a příležitostných světlých chvil naděje (první dětská láska, sen o stěhování do lepšího), který o to víc vyniknou. (31.12.2021)