Ztraceno v překladu
-
Lost in Translation
-
ロスト・イン・トランスレーション
-
Stratené v preklade
Drama
USA / Japonsko, 2003, 102 min
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Lance AcordHudba:
Kevin Shields, Brian ReitzellHrají:
Bill Murray, Scarlett Johansson, Akiko Takešita, Anna Faris, Giovanni Ribisi, Takaši Fudžii, Nancy SteinerProducenti:
Ross Katz, Sofia CoppolaStřih:
Sarah FlackScénografie:
K.K. Barrett, Anne RossKostýmy:
Nancy SteinerHodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
25.03.2004 |
|---|---|
V kinech
od:
|
24.06.2004 |
V kinech
od:
|
12.09.2003 Focus Features |
|
Na DVD
od:
|
04.10.2004 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
11.05.2006 FilmX |
Jeanne
Nevidět ho, snad bych ani nevěřila, že i dnes lze natočit film v první řadě o pocitech a to s takovou lehkostí. Ty staré snímky (např. Hnus, Pohrdání) navíc překračuje už v tom, že emoce nejen zobrazuje, ale navozuje. Ve svém průběhu nadnese řadu situací, otázek, ale přímo na ně neodpoví... a tím prostorem, který divákovi dává k přemýšlení je užasný. Možná až příliš. Vlastně, začátek mě příliš nezaujal, ale od druhé poloviny jsem se v něm dokonale ztrácela a znovu zažívala pocity, které má člověk v cizí zemi, kultuře, jazyce. To, že na jedné straně jinou zemi obdivuje, chce ji poznávat a na druhé straně je v ní ztracený. Tyhle pocity (myslím, že asi zvlášť nám, co jsme se nějaký ten čas někde ztráceli) film skutečně skvěle evokuje. Problém byl v tom, že jsem se myšlenkám o samotě začala oddávat už v polovině filmu a konec mi "téměř unikl". :) To se mi opravdu často nestává, ale kolik filmů nám dává tolik možností a podnětů...aniž by hraničily s citovým týráním a vydíráním diváka? Ztraceno v překladu totiž vůbec není smutný příběh, je jen melancholickým rozjímáním o samotě. Nedají se přejít ani další úvahy o tom, že kolem sebe můžeme mít řadu lidí, kteří mluví stejným jazykem, na základě nejrůznějších podobností by nám měli být blízcí, a přesto se mezi nimi cítíme sami... O tom všem a o mnoha dlších problémech Ztraceno v překladu jakoby vypráví. Avšak nikdy ne doslova, to je až na nás, dává nám možnost uvažovat, rozjímat snad si i něco líp utřídit, znovu prožít a pochopit... Krásný je řadou detailů - scénami, kde se přidá situace v němčině, francouzštině. Stejně tak tím, že si příběh zachovává platonickou podstatu a ani v nejmenším se nesnaží splňovat za každou cenu "kritéria úspěšného filmu dnešní doby" (na druhou stranu některé vtipy byly použity až zbytečně). Taky hudbou v tu pravou chvíli, pohledy na velké "prázdné" město, vůbec zařazením děje do Japonska, které se stalo dokonalým výchozím pozadím příběhu, ačkoli se mohl odehrát v kterékoli jiné zemi a kterýmkoli jiným lidem. Výborné postavy Billa Murrayho a Scarlett Johansson, kteří zůstávají obyčejnými lidmi a s nimiž se může kdokoli ztotožnit. Mají své chyby, ale v podstatě zůstávají kladnými, což ani v nejmenším neubírá na jejich zajímavosti a hloubce. Nesetkáme se tu s tradičně napsanou postavou muže středního věku, co v boji se svojí krizí na cestách vyhledává mladé dívky, aby uniknul ze svého života. Ani s mladou vypočítavou mrchou, co rozbíjí zase jednu rodinu. Vůbec ne. Všechno je jinak! Asi bude třeba vidět ho víckrát, a možná přinese ještě další pocity. Takže, asi tak. Tolik první dojmy ze Ztraceno v překladu, dva dny poté. Další poznámka: až se v hlavě naleží, je ještě lepší, než když právě skončil aneb ještě víc se mi líbí až dnes. :)(29.3.2004)
KevSpa
Když Sophia Coppola v roce 1999 natočila svůj první celovečerní film, drama Smrt panen, byl to příslib, že se zrodila nová režisérská osobnost s citem pro strhující komorní příběhy, které dokážou takřka v každém divákovi vyvolat mocné emoce. Trvalo celé čtyři roky, než režisérka natočila svůj další snímek, ale to čekání stálo za to. Ztraceno v překladu je velmi citlivý a krásný snímek, který se vymyká klasickému zaškatulkování, i když by se nabízel žánr romantické komedie. Příběh nás zavede do Japonska, konkrétně do Tokia, které Sophia Coppola vykresluje s neskrývaným obdivem, stejně jako tamní lidi i kulturu. Zaměřuje se však na dva Američany (stárnoucího herce a mladou dívku), kteří se „ztratili“ v dosud nepoznané kultuře a našli k sobě cestu, přestože jsou si věkově vzdálení. Jejich přátelství se postupně rozvíjí a divák je zcela vtažen do jejich nenápadného příběhu, jenž je Sophií Coppolovou bravurně zpracován. Pomalé tempo nechává diváka „vdechovat“ příjemnou atmosféru a prožívat s hrdiny jejich sžívání se s novou kulturou i se sebou samými. Díky úchvatným hereckým výkonům obou představitelů to jde velmi snadno. Bill Murray ve své životní roli ukazuje, že není jen skvostným komikem a vy si ho prostě zamilujete a má velká oblíbenkyně Scarlett Johansson opět dokazuje, jak velká herečka z ní roste. Ztraceno v překladu je velmi příjemný, krásný a dojemný snímek, kterým Sophia Coppola potvrdila, že je talentovanou režisérkou. Rodinné geny se zkrátka nezapřou. Musím přiznat, že po druhém zhlédnutí jsem se do tohoto filmu absolutně zamilovala, což se mi nestalo už asi rok a půl (tehdy to bylo Road to Perdition). Je to krásný pocit... akorát teď na Ztraceno v překladu budu muset chodit znovu a znovu. A abych nezapomněla - Bill Murray je bůh!:-)(5.3.2004)
H34D
Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10(21.5.2012)
Gilmour93
From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a soudobé žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..?(14.6.2011)
Lima
Film skončil a zanechal ve mně smíšený pocit naprosté blaženosti a smutku zároveň. Sofia Coppola příběh z Japonska vypráví velmi zvolna, skvěle vykresluje atmosféru země, jazykově a kulturně velmi odlišnou. Zde se v jednom z hotelů setkají dva "ztracenci", kteří se cítí osamoceni a mají potřebu komunikace, potřebu naslouchat jeden druhému. Oba dva cítí k sobě náklonost a oba dva to hrají skvěle, hlavně Bill Murray, jehož výkon je umocněn tím, že jeho role je tak odlišná od jeho předchozích. Vroucných polibků, nebo stékajících slz po tváři se nedočkáte, přesto, nebo právě proto to mezi oběma nebývale jiskří.. Moc se nenasmějete, ani nebudete mít pocit citového vydírání, tenhle film není ani romantický a komedie už vůbec ne. Žánrově se nedá zařadit a nejvhodnější příměr, který mně napadá - je to prostě HEZKÝ FILM. Hezký komorní příběh dvou lidí, místama podbarvený posmutnělou ambientním hudbou. Sofia Coppola ve vztahu ke svému slavnému otci dokazuje platnost úsloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Po druhém zhlédnutí jsem si tenhle film doslova zamiloval.(29.1.2004)