Ztraceno v překladu
-
Lost in Translation
-
ロスト・イン・トランスレーション
-
Stratené v preklade
Drama
USA / Japonsko, 2003, 102 min
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Lance AcordHudba:
Kevin Shields, Brian ReitzellHrají:
Bill Murray, Scarlett Johansson, Akiko Takešita, Anna Faris, Giovanni Ribisi, Takaši Fudžii, Nancy SteinerProducenti:
Ross Katz, Sofia CoppolaStřih:
Sarah FlackScénografie:
K.K. Barrett, Anne RossKostýmy:
Nancy SteinerHodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
25.03.2004 |
|---|---|
V kinech
od:
|
24.06.2004 |
V kinech
od:
|
12.09.2003 Focus Features |
|
Na DVD
od:
|
04.10.2004 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
11.05.2006 FilmX |
KevSpa
Když Sophia Coppola v roce 1999 natočila svůj první celovečerní film, drama Smrt panen, byl to příslib, že se zrodila nová režisérská osobnost s citem pro strhující komorní příběhy, které dokážou takřka v každém divákovi vyvolat mocné emoce. Trvalo celé čtyři roky, než režisérka natočila svůj další snímek, ale to čekání stálo za to. Ztraceno v překladu je velmi citlivý a krásný snímek, který se vymyká klasickému zaškatulkování, i když by se nabízel žánr romantické komedie. Příběh nás zavede do Japonska, konkrétně do Tokia, které Sophia Coppola vykresluje s neskrývaným obdivem, stejně jako tamní lidi i kulturu. Zaměřuje se však na dva Američany (stárnoucího herce a mladou dívku), kteří se „ztratili“ v dosud nepoznané kultuře a našli k sobě cestu, přestože jsou si věkově vzdálení. Jejich přátelství se postupně rozvíjí a divák je zcela vtažen do jejich nenápadného příběhu, jenž je Sophií Coppolovou bravurně zpracován. Pomalé tempo nechává diváka „vdechovat“ příjemnou atmosféru a prožívat s hrdiny jejich sžívání se s novou kulturou i se sebou samými. Díky úchvatným hereckým výkonům obou představitelů to jde velmi snadno. Bill Murray ve své životní roli ukazuje, že není jen skvostným komikem a vy si ho prostě zamilujete a má velká oblíbenkyně Scarlett Johansson opět dokazuje, jak velká herečka z ní roste. Ztraceno v překladu je velmi příjemný, krásný a dojemný snímek, kterým Sophia Coppola potvrdila, že je talentovanou režisérkou. Rodinné geny se zkrátka nezapřou. Musím přiznat, že po druhém zhlédnutí jsem se do tohoto filmu absolutně zamilovala, což se mi nestalo už asi rok a půl (tehdy to bylo Road to Perdition). Je to krásný pocit... akorát teď na Ztraceno v překladu budu muset chodit znovu a znovu. A abych nezapomněla - Bill Murray je bůh!:-)(5.3.2004)
kOCOUR
Ztraceno v překladu se zpočátku tváří jako tuctová záležitost - potkají se a divák čeká klasickou hollywoodskou šablonu o smutku, štěstí a vlastním životním rozhodnutí. Sofia Coppola se jí však umně vyhne, stejně jako neustálému omílání jednoho schematického vtipu plynoucího ze střetu americké a japonské kultury (což byl hlavní problém v mnoha ohledech podobného Strachu a chvění). Svojí love story pojímá tak netradičně, že se vlastně úplně vymyká označení love story, přesto po vhodnějším označení vztahu Charlotte a Boba budete pátrat naprosto marně. Film je především komedií s inteligentním a určitě nakažlivým humorem, plyne pomalu, přemýšlí sám nad sebou, přemýšlí v tichosti a upřímně. Bill Murray podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a střihne si určitě takových pět šest scén, u kterých hrozí, že se prostě zadusíte bonbónem. Až vyjdete z kina, bude se vám chtít plakat a zároveň strašně moc žít, objevovat nové a nové, zajet si do Tokia... a potkat někoho mladého a moc krásného.(5.3.2004)
B!shop
No po pravde receno, cekal jsem vic. Prvnich zhruba 30 minut, nez se Murray potka s Johansson, je film vyborna, i kdyz trosku horka komedie, ale od jejich setkani se film zacne ubirat trosku jinym smerem. Ubyva komickejch situaci, i kdyz se tu najdou a film je spis smutnejsi, ale je podavan velice citlive, bez nejakejch ubrecenejch nebo sentimentalnich scen. Jedinej problem je, ze to cele trva trochu moc dlouho. Tokio je nasnimany paradne, ale uz po chvily mi prislo jako naprosto sileny mesto. Scarlett Johansson je tady fakt krasna a hraje perfektne, ale na Billa Murraye nema, ten si tu roli fakt vychutnal a hlavne zabery, kdy meni obliceje kuli reklame, ukazujou, jak vybornej je herec a narozdil od Dereka Zoolandera umi vic nez jeden vyraz. I kdyz jsem se nenudil, presto to na plny hodnoceni nebude.(21.8.2006)
Galadriel
Musím souhlasit s Pedrem v tom, že jsem od filmu čekala hrozně moc, ale bohužel moje očekávání nebyla splněna. Ano, film je ze života, staví na výborných hereckých výkonech Billa Murraye a Scarlett Johansson, plyne prostě tak jako život, ale opravdu se v něm bohužel nic moc neděje. Rozhodně ten film není špatný (a ani bych neřekla, že by mě zastihl ve špatném rozpoložení), některá místa měl velmi dobrá, ale jako celek na mě opravdu moc nezapůsobil. Každopádně si ale myslím, že Sofia Coppola má talent a doufám že mě svým příštím filmem zaujme o něco víc...(29.7.2005)
Radek99
Překrásný komorní příběh Sofie Coppolové a úžasný minimalistický herecký výraz Billa Murrayho. Jak může vzniknout postava s tak redukovaným hereckým výrazivem, jak může herec pouhým katatonickým výrazem tváře uhrát celou tak náročnou roli, jak mohou stažené mimické svaly vyjádřit existenciální prázdnotu života? Je to malý zázrak, ale v podání Billa Murrayho mohou. Jeho strnulý výraz podobně jako v Jarmuschových Zlomených květinách mluví více než herecké kreace mnohých jiných hereckých velikánů. Bill Murray má ten DAR. Zdatně mu sekunduje i čím dál lepší Scarlett Johansson. A třetí, možná nejdůležitější herec - neznámý a exotický svět současné japonské megapole, svět neznámé řeči, kultury, neznámých znaků, zvyklostí, tradic, svět úplně jiné dimenze, ač na povrchu stejný jak ten náš, západní, v hloubce kořeny sahající mimo náš rámec porozumění a chápání. A právě v takovémhle světě, na takovémhle místě se potkávají dva lidé, oba ve fázi hlubokého odcizení, frustrovaní životem své civilizace, ztrácející chuť žít život sice materiálně bohatý, ale bez obsahu a smyslu, a jelikož jsou oba vykolejení a neschopní prožitku štěští (motiv smutku je asi stěžejní v pocitové rovině), oba outsideři právě k sobě nacházejí cestu. V sémantické rovině filmu hraje významnou roli neschopnost dorozumět se (mýtus Babylonu), porozumět, a to nejenom napříč jazyky a kulturami (Ztraceno v překladu), ale i uvnitř kutury a jazyka vlastního (a možná i uvnitř sebe sama)... Motiv ,,ztracení se" je tu velmi akcentován a není to žádné bombastické ztracení typu seriálu Lost, ale ztracení se ve vlastním životě, ztráta orientace ve vlastním světě, ztráta motivu proč vlastně žít? Je to jakási metafyzická záležitost a tak se v jednom japonském anonymním hotelu potkávají spíše než dva lidé dvě duše... Tohle je absolutní film postihující fenomén dnešní společnosti, určitý stav mysli a podpovrchové pnutí, které nám materiálně založená západní civilizace přináší... Podobné filmy: Zlomené květiny(30.5.2007)