poster

Ztraceno v překladu

  • USA

    Lost in Translation

  • Japonsko

    ロスト・イン・トランスレーション

  • Slovensko

    Stratené v preklade

  • Nový Zéland

    Lost in Translation

Drama

USA / Japonsko, 2003, 102 min

Režie:

Sofia Coppola

Scénář:

Sofia Coppola

Kamera:

Lance Acord

Producenti:

Ross Katz, Sofia Coppola

Střih:

Sarah Flack

Scénografie:

K.K. Barrett, Anne Ross

Kostýmy:

Nancy Steiner
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dobytek
    **

    Jelikož mě první film od Sofie Coppoly (Virgin suicides) dokázal nadchnout, čekal jsem něco podobnýho i v případě tohoto filmu. Začátek sice nebyl špatnej, ale pořád jsem očekával, že musí přijít "něco", kvůli čemu si film vysloužil tak vysoký hodnocení. Jenže asi tak uprostřed se ve filmu odehrála pasáž, kdy hlavní postavy jdou nejdřív do nějakýho klubu a potom následuje asi 10-ti minutová scéna s karaoke a přesně od tý chvíle jsem přestal doufat, že to "něco" ještě přijde. Postupně se dostavila nuda a ta vydržela až do úplnýho konce. Když si tak pročítam komentáře, tak se nestačim divit. Každýmu se zřejmě líbil film, kde se skoro celou dobu nic zajímavýho neděje a hlavní postavy spolu jen tak kecaj o ničem. Ale proti gustu...(30.8.2008)

  • H34D
    ****

    Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10(21.5.2012)

  • Nathalie
    *****

    Sometimes you have to go halfway around the world to come full circle...Šeptání na světle, mlčení ve tmě, cizí lidé v cizím městě. Sofia Coppola je bohyní nevyřčených tajemství a podivuhodné mnohoznačnosti. Tragiku odcizení a kouzlo sblížení vyjadřuje tak úsporně, civilně a pravdivě, že máte pocit, jako kdyby scénář utkala z vašich zavřených zásuvek a gesta okopírovala se zavřenýma očima. Mezi mladou dívkou Charlotte, která ještě neví, kudy kam, a hvězdným padesátníkem Bobem stojícím na kolejích, které nikam nevedou, vlastně nevzniká křehká lovestory... Jde o poetické setkání dvou spřízněných duší. Malý zázrak ve velkém Tokiu. Meditativní bloudění na prostoru hotelového mikrosvěta. Na počátku byla letmá náhoda a na konci poutě subtilní city, které vypadávají z každé zavedené škatulky. Jeden z mých nejintimnějších filmových prožitků. Nejzásadnější film mého krátkého života. Lost in description. Grazia, Sofia. TOP1.(13.8.2007)

  • tron
    ****

    „O čo lepšie vieš, kto si a čo chceš, o to menej ťa všetko hnevá.“ Konečne nehororový film, ako stvorený na hlbokú letnú noc. Romanca, ktorá nie je romanca, komédia, ktorá vás nerozosmeje, dráma, ktorá vám na tvári vykúzli úsmev. Tajomný film s možno životným výkonom životom a Hollywoodom unaveného suchého cynika Billa Murraya (u mňa ale víťazí skôr kpt. Steve Zissou), ktorý na túto serióznu ponuku čakal len dvadsať rokov. Záverečná scéna so šepkaním dokazuje, že sa oplatilo.(11.4.2005)

  • Radek99
    *****

    Překrásný komorní příběh Sofie Coppolové a úžasný minimalistický herecký výraz Billa Murrayho. Jak může vzniknout postava s tak redukovaným hereckým výrazivem, jak může herec pouhým katatonickým výrazem tváře uhrát celou tak náročnou roli, jak mohou stažené mimické svaly vyjádřit existenciální prázdnotu života? Je to malý zázrak, ale v podání Billa Murrayho mohou. Jeho strnulý výraz podobně jako v Jarmuschových Zlomených květinách mluví více než herecké kreace mnohých jiných hereckých velikánů. Bill Murray má ten DAR. Zdatně mu sekunduje i čím dál lepší Scarlett Johansson. A třetí, možná nejdůležitější herec - neznámý a exotický svět současné japonské megapole, svět neznámé řeči, kultury, neznámých znaků, zvyklostí, tradic, svět úplně jiné dimenze, ač na povrchu stejný jak ten náš, západní, v hloubce kořeny sahající mimo náš rámec porozumění a chápání. A právě v takovémhle světě, na takovémhle místě se potkávají dva lidé, oba ve fázi hlubokého odcizení, frustrovaní životem své civilizace, ztrácející chuť žít život sice materiálně bohatý, ale bez obsahu a smyslu, a jelikož jsou oba vykolejení a neschopní prožitku štěští (motiv smutku je asi stěžejní v pocitové rovině), oba outsideři právě k sobě nacházejí cestu. V sémantické rovině filmu hraje významnou roli neschopnost dorozumět se (mýtus Babylonu), porozumět, a to nejenom napříč jazyky a kulturami (Ztraceno v překladu), ale i uvnitř kutury a jazyka vlastního (a možná i uvnitř sebe sama)... Motiv ,,ztracení se" je tu velmi akcentován a není to žádné bombastické ztracení typu seriálu Lost, ale ztracení se ve vlastním životě, ztráta orientace ve vlastním světě, ztráta motivu proč vlastně žít? Je to jakási metafyzická záležitost a tak se v jednom japonském anonymním hotelu potkávají spíše než dva lidé dvě duše... Tohle je absolutní film postihující fenomén dnešní společnosti, určitý stav mysli a podpovrchové pnutí, které nám materiálně založená západní civilizace přináší... Podobné filmy: Zlomené květiny(30.5.2007)

  • - Plastové květiny, které Charlotte zdobí, a poté pověsí v pokoji, se běžně používají na výzdobu obchodů v Tokyu. Růžová barva značí přicházející jaro. (HellFire)

  • - Vyzvánění Bobova telefonu je Chopinova Improvizovaná fantazie. (Kulmon)

  • - Catherine Lambert, rudovlasá zpěvačka v baru, ve skutečnosti není herečka, ale zpěvačka, která zpívala v hotelu, kde byli ubytování herci a štáb. Když ji jednou štáb slyšel zpívat píseň "Scarborough Fair", tak se shodl, že přesně sedí k atmosféře filmu a požádali ji, jestli by si ve filmu nemohla zahrát sama sebe. (viperblade)