poster

Ztraceno v překladu

  • USA

    Lost in Translation

  • Japonsko

    ロスト・イン・トランスレーション

  • Slovensko

    Stratené v preklade

Drama

USA / Japonsko, 2003, 102 min

Režie:

Sofia Coppola

Scénář:

Sofia Coppola

Kamera:

Lance Acord

Producenti:

Ross Katz, Sofia Coppola

Střih:

Sarah Flack

Scénografie:

K.K. Barrett, Anne Ross

Kostýmy:

Nancy Steiner
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kleopatra
    ****

    Bez dlouhého okecávání: skvělý film, opravdu skvělý, ale ruku na srdce: je to opravdu tak dobré, protože to JE! výjimečně dobré nebo v tom hraje roli jméno paní režisérky a modní vlna, na které se, přiznejme si to upřímně, teď firma "Coppola" veze? Je spousta filmů, které jsou točeny velmi podobným nenásilným kultivovaným stylem, ale nemají v zádech jméno, takže zabodují leda na nějakých nezávislých filmových festivalech, pokud je někdo hodný neprotlačí do širší distribuce. Jméno Coppola je kreditem a reklamou samo o sobě a já nejsem schopná si ho při sledování filmu z hlavy vygumovat a zatímco pro někoho je to plus, pro mě paradoxně mínus. Bill Murray a Scarlett Johansson jsou ale dva, u kterých tento problém naprosto nemám.(15.2.2005)

  • Dadel
    *****

    Žánrově těžko zařaditelný film. Trochu mi připomněl Strach a chvění, nejen svým námětem, ale i atmosférou - také jsem se skoro po celý film usmíval. Bill Murray má po deseti letech konečně roli, ve které mohl ukázat své kvality. Scarlett Johansson je podobně zasněná a elegantní jako v Muži který nebyl. A režisérka je zřejmě po tátovi:)(27.1.2004)

  • Gemini
    *****

    Sofia Coppola je čarodějka. Jinak si nelze vysvětlit jak můžu mít po nějaké hodině a půl tak pesimistického až depresivního filmu zakončeného několika minutami především obsahově nádherných scén tak intenzivní pozitivní pocity. Lost In Translation není jednoduše sledovatelný film, po první dvacetiminutovce mě držel nad vodou jen Bill Murray (chápu proč by do toho Sofia bez něj nešla), který si z toho babylónu okolo sebe dokázal dělat legraci a tím zachránit ztracenou (a nádhernou) Scarlett před sebevraždou. Just kidding...nebýt tohohle úvodu, nemělo by to o čem být. Vytrvejte a budete bohatě odměněni hereckým koncertem pro duo On a Ona. Karaoke a Scarlettina rafinovaná gesta, probdělá postelová noc, šepot a slzy... Sofia Coppola prostě naprosto přesně věděla, co chce říct. A jelikož nejsem přítelem filozofování a odkrývání toho, jak kterému momentu rozumím, budete mi to buď muset věřit nebo se se mnou opít, až budu mít nějakou slabou životně bilanční chvilku:) Dávám magických 90% a tleskám jedné z nejvýraznějších režisérek naší doby. PS: Tím, že jsem Tokio označil za babylón jsem vám toho spoustu zamlčel, ale to nevadí, ostatní o tom píšou dost zevrubně. Já osobně se tam ale po tomhle filmu budu ochoten podívat jenom, když se mnou bude v hotelu bydlet Scarlett. Na růžových kalhotkách netrvám;) Což mě vede k PPS: Giovanniho Ribisi jsem měl za inteligentního mladíka a on se zatím chová jako idiot:)(13.10.2007)

  • Nathalie
    *****

    Sometimes you have to go halfway around the world to come full circle...Šeptání na světle, mlčení ve tmě, cizí lidé v cizím městě. Sofia Coppola je bohyní nevyřčených tajemství a podivuhodné mnohoznačnosti. Tragiku odcizení a kouzlo sblížení vyjadřuje tak úsporně, civilně a pravdivě, že máte pocit, jako kdyby scénář utkala z vašich zavřených zásuvek a gesta okopírovala se zavřenýma očima. Mezi mladou dívkou Charlotte, která ještě neví, kudy kam, a hvězdným padesátníkem Bobem stojícím na kolejích, které nikam nevedou, vlastně nevzniká křehká lovestory... Jde o poetické setkání dvou spřízněných duší. Malý zázrak ve velkém Tokiu. Meditativní bloudění na prostoru hotelového mikrosvěta. Na počátku byla letmá náhoda a na konci poutě subtilní city, které vypadávají z každé zavedené škatulky. Jeden z mých nejintimnějších filmových prožitků. Nejzásadnější film mého krátkého života. Lost in description. Grazia, Sofia. TOP1.(13.8.2007)

  • monolog
    *****

    Aby si tenhle film člověk užil, musí sám být asi smutný klaun(bílý obličej), osamělý a zdeptaný životem, trpící splínem. Pak se tam uvidí a možná mu to ukáže, že zas tak sám není. jméno Sophia Coppola jsem slyšel poprvé v životě, a kromě toho, že je to z japonska a je tam Bill Murray jsem věděl jen to, že to není komedie, takže jsem přistupoval se smíšenými pocity, protože bill je sice dobrej herec, ale trpí podobným prokletím jako poslední dobou Leslie Nielsen. Když ho lidi vidí, čekají srandu a ta tady není. spíš jen jemnější a hořký humor. Ale příjemně mě to překvapilo a musím říct, že to nebyl ztracený čas.(9.12.2005)

  • - Sofie Coppola chtěla natáčet v tokijském hotelu Park Hyatt již v devadesátých letech. Nicméně se jí to podařilo až během natáčení Ztraceno v překladu, i přes to vedení hotelu nebylo příliš nadšené z natáčení a nechalo štáb natáčet v brzkých hodinách, aby nerušili hosty. Po uvedení filmu do kin ale hotel začal přijímat daleko více hostů, za což vděčí právě tomuto filmu. (dan4815)

  • - Spoiler: Speciální zvukové zařízení po letech rekonstruovalo, co Bob říká v závěrečné scéně filmu: "I love you. Don't forget to always tell the truth." (Kulmon)

  • - Název filmu je narážkou na slavnou báseň Lost in Translation Jamese Merrilla. (gjjm)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace