Ztraceno v překladu

Jelikož mě první film od Sofie Coppoly (Virgin suicides) dokázal nadchnout, čekal jsem něco podobnýho i v případě tohoto filmu. Začátek sice nebyl špatnej, ale pořád jsem očekával, že musí přijít "něco", kvůli čemu si film vysloužil tak vysoký hodnocení. Jenže asi tak uprostřed se ve filmu odehrála pasáž, kdy hlavní postavy jdou nejdřív do nějakýho klubu a potom následuje asi 10-ti minutová scéna s karaoke a přesně od tý chvíle jsem přestal doufat, že to "něco" ještě přijde. Postupně se dostavila nuda a ta vydržela až do úplnýho konce. Když si tak pročítam komentáře, tak se nestačim divit. Každýmu se zřejmě líbil film, kde se skoro celou dobu nic zajímavýho neděje a hlavní postavy spolu jen tak kecaj o ničem. Ale proti gustu... (30.08.2008)

Ztraceno v překladu je neokázale krásný a křehký příběh o střetnutí dvou spřízněných duší. Pouštím si ho, když je mi smutno a cítím se osaměle, a zabírá stoprocentně. Scarlettin nesmělý úsměv a Billův výraz, když se v hotelové hale až příliš formálně rozloučí, mi zůstanou v paměti navždy. Navrch jeden z nejhezčích filmových konců vůbec. (14.04.2008)

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)

Nemôžem si pomôcť, ale tento film mi vôbec nesadol. Od začiatku som sa veľmi nudil, aj keď som sa hrozne snažil prísť filmu na chuť, jednoducho to nešlo. Jediné čo ma dokázalo pri filme udržať bola Scarlett Johansson a jej ohromná krása..................Soundtrack Kevin Shields: 1. Intro/Tokyo ,2. City Girl - Kevin Shields ,3. Fantino - Sebastian Tellier ,4. Tommib - Squarepusher ,5. Girls - Death In Vegas ,6. Goodbye - Kevin Shields ,7. Too Young - Phoenix ,8. Kaze Wo Atsumete - Happy End ,9. On The Subway - Brian Reitzell & Roger J Manning Jr ,10. Ikebana - Kevin Shields ,11. Sometimes - My Bloody Valentine ,12. Alone In Kyoto - Air ,13. Shibuya - Brian Reitzell & Roger J Manning Jr ,14. Are You Awake? - Kevin Shields ,15. Just Like Honey - The Jesus & Mary Chain , (18.06.2011)

Moc milý film. Jemný. A postavy v něm se nechovají jako vždy, nýbrž se stávají lidmi, skutečnými lidmi. Nechala jsem se vtáhnout mezi ně. Nechtěla jsem být ten, kdo to sleduje. Chtěla jsem se procházet po Tokiu. Po městě, které toužím navštívit. Za to všechno jsem nucena dát plný počet. Prostě to tak chci a basta. Neboť ten film je předvším "lidský". Jediné, co mohu udělat, je doporučit ho ke zhlédnutí. (07.03.2009)