Hlídač

Pan Vildomec je v práci oblíben, má domácí zázemí a pravidelně chodí venčit pejska. Kde by mohl být základ nějakého dramatu ? Psychologicky silná role vybočující z Hrzánovy filmografie, vystižení prostorové a časové neurčitosti, ale vypravěčsky nevyužitý potenciál napětí. Přesto cenná kapitolka českého filmu. (01.03.2012)

Srovnání se Spalovačem nechápu. Dost průměrný pokus o drama bachaře, který se z nejmírnějšího stane nejbrutálnějším. Ano, uznávám, Hrzán hraje skvěle (byť ho jinak nesnáším) a mnoho scén je vynikajících, nicméně děj je podán tak neobratně, je tak zmatený, vyšumí tak moc do ztracena a ostatní herci tak příšerní, že se nemůžu donutit dát tomu vyšší hodnocení. (30.04.2009)

Neidylicky stylizovaný psychologický příběh z na první pohled idylických časů, kdy policisté ještě nosili "anglické" helmy. Děj je jednoduše - či spíše přehledně - strukturován, příčiny a následky jasně pojmenovány, což však dílu neubírá na intenzitě. Výrazný výkon Jiřího Hrzána pokrývá bohatou výrazovou škálu - od pokorného syna, přes rozpačitého manžela, po (zdánlivě) spokojeného suveréna a kruťase. Rozpolcené, ale scenáristicky jasně pojmenované jsou i další postavy: matka - vdova, dozorce Pěnkava. Právě ujasněnost v předloze i režii činí z tohoto díla mimořádně intenzivní zážitek. Ivan Renč prokazuje mimořádný cit pro načasování. V roli "tety" Maškové poznáme prvorepublikovou hvězdu Natašu Gollovou. Jako vězeň Červenka se představí Karel Mareš, hudební skladatel (Hoří, má panenko, O slavnosti a hostech, Ecce Homo Homolka, autor písně "Oliver Twist") a příležitostný filmový herec (Farářův konec, Nevěsta Jiřího Suchého). Přímořské exteriéry vznikly v Chorvatské Pule. (26.09.2005)

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. (05.11.2011)

Pan Hrzán se zde zaskvěl a předvedl něco, co bych od něj nikdy nečekal. To "něco" mám na mysli roli, kterou zvládl opravdu bravůrně. Vyšinutí zahrál skvěle. Tohoto herce jsem měl spojeného s komediálními rolemi, ale zde ukázal, že dokázal zahrát vlastně cokoliv. Je vás škoda pane Hrzán. Odešel jste velmi mladý. Mohl jste předvést spoustu dalších skvělých hereckých výkonů a lidé by vás milovali. (15.01.2012)