Díra

Díra mi udělala velikou radost. Neotřelý jednoduchý nápad převeden do filmu celkem naturalistickou podobou, který navíc koupil Netflix a minimálně v celé Evropě dosti zviditelnil. 90 minut uteklo jako voda a musím přiznat, že jsem dlouho nic tak originálního neviděl. Ano, vzpomenete si na Saw, Kostku a další, ale španělské Díře dejte šanci...9,5/10 (30.08.2020)

Mě ten systém se žrádlem, připoměl EU, tam taky nejluxusnější jídlo má Macron a Merkelová, pak tzv Evropa první kategorie a my češi a slováci jsme to dno kam se dostanou leda taky zbytky co nikdo nechce,. takže ten vertikální žrádlovej systém mě naprosto fascinoval. Jinak je to hodně chtyrej biják, to se musí nechat, koncem se teda na to hodil trošku bobek, ale ten zbylej čas je v richtigu. (25.03.2020)

Myšlenka vertikálního vězení je jedna z nejoriginálnějších, které jsem za poslední dobu víděl, a když se k ní přidá podmanivý vizuál, všudypřítomná znepokojující hudba, španělský dabing a pěkně drsné, syrové a místy nečekaně brutální (kanibalismus, vytrhané střeva..) scény, je vyhráno. Pěkná dystopická alegorie na společnost, kdy snaha jednoho "dobrého" člověka v prostředí vrahů a násilníků o změnu systému (v tomto případě rozdělení jídla mezi jednotlivá patra) může mít smysluplný výsledek. Za originalitu, poutavost a přesvědčivé herecké výkony si snímek zaslouží čtvrtou hvězdičku, ale co je největší mínus The Platform je nedotažený a nevysvětlený konec (vlastně nevysvětlená celá pointa filmu), který se snaží dívákovi ukázat filmové "poselství", ale pořád si nedokážu spojit, co tím chce tvůrce ve finále říct... (22.03.2020)

Tam by se koronavirus šířil jedna báseň, brrr. Na jednu stranu je to relativně doslovné společensko kritické podobenství s možná trochu moc do abstraktna ujetou koncovkou, na stranu druhou je to zároveň i dost brutální a výživnej masakr, kterej se nebojí jít lehce za hranu diváckého komfortu a být drsnější než drtivá většina Netflix produkce. Výslednej tvar sice není úplně neprůstřelnej, role některých vedlejších postav zůstane mlhavá, ale kolem a kolem má El hoyo takový švih, tempo a koule, že bezesporu zůstane v paměti jako ten film "o tom divným vertikálním vězení s plošinou plnou jídla", o kterém se bude vyprávět. (20.03.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)