Podzemka

Takový příjemný malý film zaplňený sympaticky praštěnými postavičkami obydlujícími podzemní chodby metra, který neskonale kazí hlavní dvojice a zápletka, točící se okolo jakýchsi ukradených dokumentů. Jak Lambert, tak Adjani jsou otravní až to není hezký a úplně tak kazí celkový dojem. Za plus bych ještě považoval slušnou, rockově znějící hudbu a závěr snímku, pročež tak musí člověk litovat toho, kam se po povedeném startu své kariéry a skvělých dalších filmech nakonec Besson ve svojí tvorbě dostal... (20.08.2009)

Diskopříběh v akčnějším balení. Soukup a Bessonem si mohou podat ruce, protože oba natočili ve stejný čas sobě podobné zrůdnosti, jen u nás jsou hrdiny učňové a ve Francii nezávislí umělci. Besson má větší rozpočet a tak si může dovolit zobrazit umělce jako "action heroes" v čele s Bessonovou personifikací jeho duše na plátně Lambertem. Scénář je v podstatě snůška těch neotřepanějších kliše poskladaných halabala dohoromady (krásná dívka milující peníze, avšak v srdci pořád čistá, smrt jako dovršení uměleckého díla - to daleko lépe využil Aronofsky v Černé labuti), Serra si může podat ruce s Michalem Davidem, co se týče hudby... (23.05.2011)

...na mňa ten film nečakane zapôsobil. Pri jeho sledovaní mi napadali myšlienky podobné komentárom od POMO a DDT, záver ma však dostal a čo je najzaujímavejšie, nosil som potom v hlave Podzemku ešte také dva týždne. V tom finále akoby niečo nedefinovateľné kliklo, pekne do seba zapadlo a spätne to bol už úplne iný film. Lepší, než aký som dovtedy s občasným premáhaním sa sledoval. Skúste. (13.07.2005)

Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. (11.12.2013)

Podivný, ale podmanivý příběh o "obyvatelích" katakomb a temných zákoutí pařížského metra, kteří si žijí svým vlastním životem ve svém vlastním světě. Při automobilové honičce zaparkuje hlavní hrdina své auto u brány do podzemky (jak nám napovídá název filmu) a tak se mu tam zalíbí, že tam společně s ním strávíme celý film. Ještěže nám to temné prostředí, kam nepronikne ani paprsek slunce, zpříjemní svými půvaby Isabelle Adjani, v roli flegmatického policejního šéfa se opět (po kolikáté už) představí Michel Galabru a celému tomu kolotoči udává rytmus za bicími sedící Jean Reno. (26.05.2011)