Ratu Ilmu Hitam

Vlastně je to remake nějakýho "asia-black-magic-braku" z roku 1981, který jsem ani já (!!!) neviděl (ale napravím to...). Fotky z původní verze příjdou se závěrečnými titulky. Ale to není moc důležité. Důležité je to, že jsem z toho byl úplně přikovanej od začátku do konce. Na film jsem se hrozně těšil a radši ho chvíli odkládal, než na něj koukat v ne úplně top chvíli. A fakt jsem si ho užil! Pecka!! Je to vlastně tak, aspoň já to tak vidím, že jeden z režisérů, který na točil atmosférický asijský peklo Rumah Dara/Macabre, vzal podobný herce, nahnal je do stejnýho baráku, ve kterým se odehrávalo Macabre, a začal je tam postupně kydlit, jen tentokrát ne pomatenou sadistickou familií, ale černou asijsou magií o nic méně sadističtější. Feeling, kamera, vizual a hlavně zvukový a "hudební" podkres, který celou stopáž filmu jako by stále mírně graduje, s varovnými sirénami v pozadí, připravuje diváka na peklo, které příjde v závěru filmu. Dost mi to připomínalo remake Evil Dead (který zbožňuju), akorát po Asijsku. Brutální, zvrácené a nechutné, nikdo není ušetřen, ani děti (klasika už u asiatů...). Spolu s 80.kovou WTF zvráceností Red Spells Spells Red (1981) nejlepší black magic asia horor ... (08.05.2020)

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. (13.10.2020)

Dej aj jeho vyústenie je dosť riedky. Pritom často filmovo i žánrovo recyklovaný. Konkrétne ide o návrat dospelých (a ich potomkov) do miest traumatizujúceho detstva a vysporiadanie si nedoriešených záležitostí. Tentoraz cez horor. Drobné lesklé chrobáčiky, pripomínajúce mini kovové guľôčky ukrutnou rýchlosťou zaliezajúce do hrdla a spôsobujúce krvácanie očí úst a žíl sú mega. Rovnako tak kadejaké húsenice a stonožky ktorými sa nedobrovoľne či očarovane kŕmia hrdinovia a následne sa im vlnia pod kožou. Zvyšok tvorí všedný hororový štandard, snažiaci sa obohatiť tému čiernou mágiou a nejakými tými náhlymi odhaleniami temnej minulosti. Ale to tu už predsa toľkokrát bolo. Napriek tomu udeľujem Indonézanom za exotický príspevok do žánru silné tri (šestky). (10.06.2020)

Sirotčinec se už v několika filmech ukázal jako vhodný adept pro horor. Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít o duchařinu, což já fakt nemusím.Jakmile se ale začalo mluvit o černé magii, bylo jasné, že nepůjde o bubáky, nýbrž čarodějnice! A návrat ztracených synů nebude milým rozloučením s otčímem ze sirotčince, nýbrž bojem o holý život. A protože dorazily i jejich manželky a též pár dětí, je jasné, že adeptů na smrt bude dostatek. Poměrně nevyvážený příběh, kde se zkraje více tlachá, než dělá, se rozjíždí pomaleji. Jakmile dojde na inferno, snímek dostane konečně šťávu. Stonožky jednoznačně vedou! Autobus smrti, pomsta, dávení nejen krve, procvakaná ústa a postřelený spratek (ten mi fakt lezl krkem). Strašidelné ne, pár napínavějších scén ano. Solidní průměr...3,5* (22.08.2020)

Delší expozice s více postavami, ale vyplatí se ji přečkat - černá magie to pak rozjede ve velkém. Digitální stonožky a brouci filmu sice ubírají na vážnosti, ale démonické síly, které dokáží sprchovat vřící vodou anebo přinutit střílet do končetin dítěte spolehlivě probudí vaši pozornost. Hororová divočina po indonésku. (11.10.2020)