Ratu Ilmu Hitam

Indonéská tvorba jde mimo mě, tady jsem šel do neznáma a nechal se zlákat hodnocením a musím říct, že rozhodně nelituju. Z původních obav ohledně "neherectví" tamních herců zbyl jenom dobrý pocit, protože všichni svoje role zahráli až nečekaně dobře, práce s kamerou skvělá a hudební doprovod tady sedl jak prdel na hrnec. Budování atmosféry po celý film se dařilo výborně a zvrat v závěrečné třetině, který zamíchal kartama, film posunul o krok dál. Koncept černé magie tady dlouho nebyl a některé scény byly dost nechutné a často nevídané, i když otrlejší divák je na ně zvyklý a vyloženě nic nového nezažije. Režisér nešetřil ani děti (obrovský plus!!), červi, brouci, stonožky a hektolitry krve tady tekly ze všech otvorů proudem a popravdě si nepamatuju za poslední dobu film, který by byl na nechutné gore právě tak výživný jako tenhle. Přidejte k tomu nepolevující tempo od 30. minuty a je zaděláno na úspěch. Pro mě je to slušná čtyřka, protože tohle jsem od Indonésie rozhodně nečekal a ta si tak připisuje obrovské plusové body, protože tak solidně zkombinovat žánry se nepovede pokaždé. (18.04.2020)

Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy  si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává.  Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf)   A idylický obrázek se vcelku brzy změní  v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí.  Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak.  Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano.  Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor.  Slabší čtyřka. (09.11.2023)

Mé okrajové zkušenosti s jihovýchodní Asijskou kinematografií jsou celkem pozitivní - většinou nejdu naslepo, vybírám si a málokdy jsem zklamán. Akční snímky nebo horory, v tom jsou perfektní, s ničím se neserou, je to živý, horký, zpocený a většinou to bolí. Tohle je přesně ono a jak název napoví, jde o magii a hlavním hrdinům se tu dějí fakt hodně nehezký věci. Oceňuji snahu pracovat na atmosféře, v průběhu děje odhalování historie domu a postav a i když na mě herci často působili nevěrohodně a kamera skoro televizně tak říkám na rovinu, že vidět to jako malej, tak mám snímek v hlavě dodnes. Prostě dobrý strašení, žádný servítky a posledních 10 minut v sirotčinci je fakt hodně hustých. 7.5/10 (13.09.2020)

Kdyby měl někdo náhodou tendenci předem shlížet na indonéský film s předsudky a despektem, po téhle horrorové parádě by mu mohlo sklapnout. Laskavě hřejivý začátek s milou přátelskou atmosférou, milými přátelskými lidmi a jejich milými slušnými dětmi nedává vůbec tušit, jakým směrem a s jakou intenzitou se celý děj postupně vyvrbí. Pravda digitální triky nejsou prvotřídní, scénář je místy trochu kostrbatý a finále se mi zdálo malinko odfláknuté, ale globálně vzato se jedná o plnokrevný krvák na téma strašidelný dům, který ční v současné břečce amerických kvazikrváků o strašidelných domech minimálně o hlavu výš. Nejvýživnější výjevy: autobus plný mrtvých dětí, autoliposukce před zrcadlem, stonožky na všechny způsoby, sešívání pusy sponkovačkou nebo nasazování si uříznuté hlavy zpátky na krk. (24.08.2020)

Ten večer jsem Savem hubil plíseň v koupelně, pak jsem si naložil solidní porci gyrosu s nudlema od Vietnamců a pustil si The Queen of Black Magic. A to prostě nebyla vůbec dobrá kombinace. Jáááj, jak mně pak bylo zle. Pachuť Sava, plnej žaludek na noc a intenzivní démonický peklo z Indonésie prolnuli v opravdu pamětihodnej večer. Ale k filmu. Tohle se moc povedlo, tvůrci fest tlačí na pilu, postupně budují atmosféru absolutního zmaru a pevnou rukou zavedou diváka až do neskutečnýho finále, z kterýho člověku není vůbec dobře. Moc dobrý. (14.04.2021)