Provinční městečko E

V 90. letech prováděl Boris Jelcin v post-sovětském prostoru reformy, které - viděno zpětně - Rusko nenasměřovaly k dohnání vyspělého a bohatého Západu, ale vedly na zkorumpovanou periférii Latinské Ameriky. Země s tak dlouhou militaristickou tradicí tehdy měla tak podvyživenou armádu, že se nedala brát vážně. V první rusko-čečenské válce plně vyzbrojená ruská divize řadu dní marně dobývala vesnici hájenou několika desítkami čečenských povstalců. S příchodem Putina nastaly v mnoha ohledech jiné časy a nejpozději od roku 2013 se dá mluvit o intenzivní přípravě na budoucí válku, která zahrnuje nejen modernizaci, nákup zbraní a velké opakované manévry, ale komplexní přípravu společnosti na válečný konflikt. To se nedá přehlédnout a žádným způsobem okecat, stejně jako to, že s Ruskem nemáme společné zájmy a ruská vláda se rozhodla proti Evropské unii politicky i vojensky vymezit. Můj vztah k Rusku je ambivalentní. Na jedné straně jsem se intenzivně zajímal o ruskou kulturu a historii, na straně druhé je mi blízký přístup našeho Karla Havlíčka. Zkrátka s Ruskem a jeho stavem společnosti opatrně. Rozumím tomu, co chce svým dokumentem Bogolyubov vyjádřit, ale přijde mi filmařsky těžkopádný a nezajímavý. Po větší část stopáže jsem se v podstatě nudil. Celkový dojem: 45 %. (23.05.2021)

Rusko putinské doby je tu představeno jako chudá zem s řadou bolestných problémů, ale také jako země vlastenecká, až chorobně založená na úctě k smrtelnému člověku Putinovi. Válka tam skutečně byla, padlé si nikdo nevymyslel a politické neobratnosti Západu pochopitelně nacházejí svou odezvu. Rusko musíme brát takové, jaké je. To je přirozený základ rozumné politiky vůči němu. Vůči zemi, často problematické, ale také zemi našich slovanských bratrů. V duchu Havlíčkově, Palackého, Masarykova, Benešova. (05.05.2021)

Tak jsem pořád čekal, kdy jako že začne odhalování přetvářky, ukazování pravdy a jiné podobné kejkle. A ono nějak, já nevím, co vlastně že jako. Jistě, německá koprodukce vzbuzuje otázky, zda nejde o kyselé hrozny z toho, že slovanský untermenš si dovolil pokořit germánského nadčlověka a dokonce si připomínat, že ten zápas o vlastní přežití vyhrál. Když babka se slzami v očích vzpomíná, jak byla jako dítě nahnaná Němci do koncentráku a co pro ni znamenalo uvidět prvního ruského vojáka v bráně, když byl tábor osvobozen, tak nevím proč bych ji měl za to odsuzovat. A ožralu, co žije vlastním přičiněním ve sračkách, mám zase asi obdivovat čistě jen proto, že nadává na Putina. Naopak. Že jsou tam vidět kuriózní věci typu pop takřka nábožně svírající kalacha či recitační soutěže dětí o vlastenectví, které je do nich napchaté dospělými? Mno a co. Zrovna jsem viděl spot s českými dětmi, jak vehementně odsuzují komunismus. Ať mi nikdo netvrdí, že ti naši malí špunti na rozdíl od těch, co jsem viděl tady, jsou opravdu uvědomělí a mají to čistě ze své vlastní hlavy. No a že se tam rýpe do NATO. No, kdo upřímně věří, že my pro Rusko chceme jen dobro a demokracii. NATO není armáda spásy, je to agresivní válečný pakt, který sice mele o obraně, ale nikdy se v reálu nebránil, vždycky útočil v zájmu svých členů. Kol a kolem celkem demagogická sranděra. (04.05.2021)

Samozřejně ruská širá duše je nepochopitelné a stále se nepostavili čelem k vyvražďování milionů vlastních obyvatel Stalinem, který se stal nepochopitelně nedávno v Rusku v anketě nejpopulárnější postavou. Pro mě, který se zajímá o druhou světovou válku ale dokument nepůsobí vůbec komicky z pohledu nejmladší generace tzv. sněhových vloček, kteří rezignovali na pojmy jako národ, vlast, tradice nebo rodina. Jen v Bělorusku během války zahynul každý čtvrtý obyvatel, tedy každá rodina o někoho příšla. Ruský národ jen těsně unikl genocidnímu vyhlazení od Němců. Proto se zde udržují tyto tradice. Slovo tradice pochází z latinského slova Tradere, něco pěstovat. Pokud něco nepěstujete, zanikne to. Nabízí se srovnání s Jungem, který po příjezdu do Německa, nacistickou ideologií zmítané země měl pocit, že je v obrovském ústavu pro choromyslné a že zde nevydrží ani den. Za nějakou dobu si zvykl a po několika dnech se všeobecnou psychózou "nadchl". Když se pak vrátil do rodného Švýcarska musel se opět na pár dní adaptovat. Jak říká biolog a pedagog Vladimír Komárek, tento jev je zejména patrný na myšlenkové a pocitové atmosféře velkých měst, jejichž génius loci je kondenzací vědomých i nevědomých nálad lidí. O existenci lokálních pravd se může přesvědčit každý, kdo hodně cestoval. (11.02.2024)

E jako Jelňa, název v češtině prostě nefunguje. Dokument o tom, že ruské vlastenectví je stále zaseknuté na slávě Rudé armády a ve městech, kde nezbyl žádný průmysl, je armáda v současnosti jediná šance pro mladé. A o stále stejné komunistické rétorice, podle které jsem fašista, jelikož neuznávám Putina za spirituálního vůdce. Jelikož Rusko není tak daleko, je to dost znepokojivý obraz. (05.05.2021)