Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Carmela Sazio, Robert Van Loon, Maria Michi, Harriet Medin, Renzo Avanzo, William Tubbs, Gar Moore, Dots Johnson, Alfonsino Pasca, Giulietta Masina (více)Obsahy(1)
Paisá představuje jedno z vrcholných děl italského neorealismu, směru, který se postavil proti oficiální a lehce schematické podobě filmové tvorby válečného období. Rossellini opustil svět nablýskaných atelierů a filmových hvězd a přivedl na plátno neherce i skutečný svět ulice. Paisá v šesti obrazech zachycuje cestu amerických a britských vojáků od jejich vylodění na Sicílii až po závěrečné boje v Pádské nížině. Jednotlivé povídky - samostatné příběhy - spojuje kontrast staré a nové Itálie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
6 svižných epizód z bojov v Taliansku a sledujúce postup americkej armády. Každá z nich je odlišná a ukazuje, ako všelijako možno zobraziť vojnu. Z každej by sa dal urobiť dlhometrážny film, ale práve toto rozhodnutie obdivujem na filme najviac. Za dve hodiny sa Rossellinimu takto totiž darí zobraziť omnoho viac a nemám pocit, že by epizódam niečo chýbalo. Pozor, sú to vojnové historky a happy end tu nemá miesto. Prevláda krutosť a vraždenie, ale cítiť tu ten pocit, že je proste už po a Taliani mohli sledovať tento film na jednej strane s hrôzou v očiach, spôsobeným pripomínaním udalostí, ktoré sa im zjavovali čerstvo vo snoch, na strane druhej s určitou úľavou, že toto je už minulosť. ()
Neorealismus nemusí sednout každému, ale prostě mu nejde upřít, že v tom, co zobrazuje a jak to zobrazuje, je síla. Když Američané ve snímku "Nejlepší léta našeho života" dali jednu z hlavních roli muži, který skutečně přišel o ruce, bylo to kritizováno. Není se čemu divit, protože to v hollywoodském stylu vypadá jako přetvářka. V případě neorealismu tohle nehrozí. Ten počítá s neherci a tím i silným dopadem na emoce diváka. A zde jsou scény, které tenhle dopad mají. ()
Realistický pohled na osvobozování Itálie s působivým využitím lokací poničených válkou, největší míry neorealismu je dosaženo v poslední povídce z pádské delty. První a třetí povídka jsou pro mě nejpůsobivější, druhá polovina snímku je však trochu zdlouhavější, hlavně povídka z kláštera vystavěná kolem jednoduché myšlenky. ()
gudaulin ***** případně říká, že "jednotlivé epizody vypadají hodně nahodile, ale dohromady tvoří působivý celek." Je to asi proto, že válka se dá popsat i smrtí, byť jediného člověka; pak už je to jen násobení, případně mocnění. A možná i proto se právě tady jeví skvělý Roberto Rossellini spíš jako dirigent než direktor, a to spíš při zkoušce než při koncertu. Těžko říct, zda víc než o válku, nešlo Rossellinimu o střet dvou, mentálně nekompatibilních světů, (staro)italského a (novo)amerického, prostého a sofistikovaného, chaotického a uspořádaného. Pomohlo by nám, kdybychom věděli, v jakém smyslu slovo "paisá/ paisano" používá. Pokud si jej osvěžíme: 1. civilista, 2. sedlák, 3. krajan, 4. soudruh, 5, kamarád, pak asi musíme dojít k závěru, že jde o všechny uvedené (Podobně i SoolenJV ****: "Válka je sice všudypřítomná, ale film se více soustředí na obyčejné lidi – partyzány, chudé rybáře, mnichy v klášteře..." - tento výčet je ovšem třeba ještě značně rozšířit...). ()
Ďalší z vrcholov talianskeho neorealizmu od R.Rosselliniho. Film rozoberá v 6 epizódach vojnový dopad na ľudí - rozpráva príbehy vojakov, detí, partizánov, pouličných dievčat, mníchov či bežných ľudí. S nehercami, bez zbytočného pátosu sleduje film postupujúci front v Taliansku každý na inom príbehu z iných končín. Na mňa zapôsobil ešte viac ako daľšia slávna snímka od RR - Rím, otvorené mesto. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (5)
- Původně se měl film jmenovat Sedm američanů a místo šesti měl obsahovat sedm příběhů. (Cherish)
- „Paisà“ je vokativ pro slovo „paesano“, což znamená vesničan nebo krajan (angl. fellow) a obvykle je chápáno v souvislosti s příchodem Američanů do Itálie během 2. sv. války a v kontextu vztahů, které s tímto jevem vznikaly. (HanaSolo)
Reklama