Milda

Já bych tomu dal klidně kategorii horor. Sondáž do mysli komunisty není zrovna lehkovážná komedie, ačkoliv co vás nutně nenasere, to vás zase pobaví. Milda ale ve své chýši (později v novém bytě opět vybaveným normalizačním nábytkem) se svými knedlíky, pro které má značnou slabost, vypadá děsivě. Pozorný divák pochopí, že Milda není klasický komunista, měl větší ideály, které ve stáří slouží spíše ke škodě, protože pro jeho představy tu není na tomto světě místo. Milda je takový hodný komunistický dědeček soudruh, kterého byste v rodině opravdu nechtěli mít, protože s hlubším poznáním jeho ideologie přemýšlíte, kde se stala chyba. I jeho vnuk vypadá, jako kdyby raději byl potrat, než pocházet ze socialistického sémě. Milda ví jak mluvit, ale stáří a afektovanost ho nutí občas říkat to, co si opravdu myslí. Režisér krásně nakousl témata, která Mildu ukázala v jiném světle - procesy v 50. letech, na to Milda nemá odpověď, on moc dobře ví, že dnes se téma velmi diskutované a jeho názor je v rozporu s těmi dnešními. A tak kope kolem sebe a nechce dál natáčet. (19.03.2018)

Kde začít? Popel paní Jakešové v obýváku, napěchovaný mražák švestkovými knedlíky, Mildův bratr hrdě zpívající "Internacionálu" oděn v hodinkách se srpem a kladivem... resumé: tragikomický příběh ze života jednoho rudýho pradědka. UPOZORNĚNÍ: tento komentář může obsahovat antisocialistické prvky, které mají za cíl zesměšnit a pošpinit "pohádkových" 40 let totalitního teroru lidové demokracie. Na závěr se snad sluší citovat jednu z mnoha osobností, které onen režim znemožnil jakoukoli další tvůrčí činnost a zhatil tak velice slibně rozjetou filmařskou kariéru: "Komunismus, to je takové lízátko pro hodné děti, příslib zahalený do tajemné jednoduchosti primitivních představ o štěstí. Problémy, konflikty a nesnáze v něm neexistují. Jenže každý ví, že ta pohádková pohoda je nesmysl, že to je nedůstojné inteligentního člověka, aby to přijal do víry, ale nikoho ani nenapadne dumat, jak to skutečně bude vypadat." (Pavel Juráček, Praha 17. srpna 1959) (23.07.2018)

Fascinující dokument, kterému ovšem chybí nápověda historika. Není zde snaha pochopit Jakešovu zatvrzelost vycházející z naprosto odlišné doby. Zjištění, že se jedná o zatvrzelého komunistu, je banální. Takoví totiž jsou a byli jeho vrstevníci-soudruzi. Přitom v dokumentu se takové pátrání často nabízí - viz např. jak Jakeš říká, že si přečetl Komunistický manifest a okamžitě poznal, že sděluje absolutní pravdu. Paradoxně měl v závěru pravdu on, když řekl, že se jedná o snahu vytvořit z dokumentu o jeho osobě odsudek komunismu. Klidně by se něco takového dalo natočit, ale úplně jinak. (01.08.2018)

Dokument kvalitní navzdory svému režisérovi. S Mildou měl pracovat jinak. Je to starý pán, který na svůj věk funguje/vypadá neuvěřitelně dobře. Křemen chtěl nějaké přiznání, omluvu, zvrat nebo nevím co, což ze své podstaty by Jakeš nikdy neudělal/ neudělá. Měl s ním pracovat psychologičtěji - celkově je to cenný dokument z hlediska psychologie osobnosti. 73%. /Kino Pilotů/ (16.01.2018)

Velmi velmi zajímavý dokument o Milouši Jakešovi - zatvrzelém starém komunistovi, který jen utvrzuje člověka v tom, že rok 1989 a jeho události byly jedině správné. Tedy, ne že bych o tom nebyl naprosto stoprocentně přesvědčen i bez shlédnutí tohoto dokumentu. Nejvtipnější mi přišel názor Jakešova mladého pravnuka, který dostává v dokumentu určitý minimální prostor a říká, že "děda je vcelku dobrý člověk ale ta doba, kterou reprezentuje, mi vůbec není sympatická a nikdy bych ji už nevracel" - no, alespoň někdo u Jakešů má rozum. :-) (21.12.2019)