Papírové hlavy

No, hodnotiť Papierové hlavy nebudem, pretože hodnotenie dokumentárnych filmov spoločne s hranými nepovažujem za správne. Vyjadriť sa však musím, pretože ide o mimoriadne závažný dokument s vysokou vypovedacou schopnosťou. Nielen pre pamätníkov, ale najmä pre tých, ktorým už zobrazované udalosti nič nehovoria, pretože nepoznanie tejto, nie príliš vzdialenej histórie, môže ľahko viesť k jej repríze. To je asi najdôležitejší odkaz Hanákovho filmu generácii, ktorá otcom vyčíta nečinnosť neuvedomujúc si ich vlastnú aktuálnu pasivitu voči totalitným pokračovateľom. (27.12.2010)

První půlka uchopená líp, než druhá. A prorocké finále. Ale mělo by to mít aspoň dvojnásobnou stopáž, divák se neubrání pocitu jistého "nevytěžení". A pokud to v dnešní době připadne někomu příliš jednostranné, černobílé či očerňující - vnímám to jako dílo vzniklé v době, kdy se běžný Čech a Slovák stále ještě teprve pomalu dozvídal, co se to tady v těch 50. a následujících letech vůbec dělo. (09.08.2015)

Nevtíravý dokument bez komentáře, který nechává hovořit jen dobové záběry a pozdější výpovědi obětí bolševického režimu. Původně bych hodnotil jen 4*, ale plnou palbou hodnotím fakt, že celovečerních bijáků o tom, čeho je bolševik schopen, není nikdy dost (z těch nejmenších nespravedlností se připomíná například to, jak někdo dostal nařezáno jen za to, že čekal na Václaváku na tramvaj). Geniálně zvolená hudba (zvláště Mozartovo Requiem se skvěle hodí k záběrům zmlácených dětí). (24.09.2012)

Zneklidňující dokument o komunistické totalitě, založený na vnímavém (sdělujícím a interpretujícím) spojení archivních záběrů se svědectvími pamětníků. Jako starší Hanákovy filmy se i tento snaží syntetizovat a zbytečně neinstruovat: předkládá nestrojeně exponovaný obraz a upřímné slovo, bolestně těžené z hloubi lidské paměti (mysli i těla, kdysi zkoušených ponížením, nyní lhostejností), a umožňuje tak divákovi čistou, ideologicky nezatěžovanou konfrontaci vlastní životní zkušenosti s empirií člověka, národa a státu. Trefně zvolený obraz papírových hlav, zároveň směšné i hrůzné metafory, připomíná moc anonymity a anonymitu moci, dvě etické zrůdy, které mohou povstat kdykoliv – uniformou a zákonem, davem a vládcem. (23.12.2013)

Legendárny film od Dušana Hanáka spracováva dejiny Československa od konca 2. svetovej vojny až po november 1989. Samotné Slovensko sa nedokázalo vyrovnať so svojou minulosťou a film Papierové hlavy sú reflexiou o slobode v neslobode. Nedostatkom dokumentu je, že slovo dostala iba jedna strana mince, čím mi trocha chýba konfrontácia. Ani záverečné paralely nie sú jednoznačné. Je rozdiel v totalitnej minulosti a súčasnosti na Slovensku?? Neviem, z dokumentu mám zmiešané pocity je veľmi tendenčný a jednostranný. (01.11.2015)