Skin Walker

Tohle je pro mě fakt škoda komentovat, ale ráda bych začla s pozitivy. Řemeslné zpracování, kamera, kostýmy. Toť vše. To ostatní, co dělá z filmu dobrý film, jako plnohodnotný scénář a děj, to tady moc nepohledáte. Zezačátku jsem tomu dávala ještě šanci, ale jakmile začlo všem jebat a pořád tam problikávaly nějaké halucinace aka flashbacky, už jsem to začínala vzdávat. Pak už jsem akorát čekala na konec. Tohle mě nepřinutilo se ani zamýšlet nad tím bordelem co nám pan Christian Neuman naservíroval, protože to byl evidentně jen výplod choré mysli. Vyhněte se obloukem. (30.09.2020)

V noci ze soboty na neděli byl turnaj UFC a my se s přítelem rozhodli, že si zkrátíme čekání a pustíme si, než ta rubanice začne, horor. Kamarádi řeknu vám, to byl ale vypíčenej nápad. K mé neskonalé ostudě se musím přiznat, že sem tuto infantilní, nelogickou, stupidní, idiotskou, nedomrlou sračku navrhla já a tak veškerá vina a způsobená traumata padají čistě na mou žlutou hlavu. Ráda bych vám k "filmu" napsala pár vět, ale ono se vážně blbě píše o něčem, co ve mně celej film budilo dojem, že sem to opět přehnala s drogama. Po ubezpečení mé maličkosti, že sem si nic nešlehla tak můžu s klidem napsat, že si něco šlehnul Kristiján Nojmík, protože takovejhle scénář nemoh psát střízlivej a při plným vědomí. Tohle je mix houbiček, LSD a hodně dobrý trávy, kdy to Nojmík musel zapít litrem lihu, jinak se nedá vysvětlit co se na plátně děje. A co se tam vlastně děje? Pyčo to sama doteď nechápu, ale pokusím se. Hlavní "hrdinka" má jako herečka moje sympatie, protože věrohodně zahrát takovou óbrpíču na to musí člověk hrát minimálně Oscarově a rozhodně by měla být nominována v nové kategorii - Největší píča v hlavní roli - neměla by konkurenci. Každopádně naše borka je vylízaná jak pekáč, halušky má tak často, že člověk neví co je haluška a co se jako, že fuck děje, umí se teleportovat a jako bonus se celej film dostává do situací, kdy jde například k sobě do pokoje a najednou je venku vedle psychiatra, kterej jí nahání po temným hvozdu, aby se následně topila ve vodě a chvíli na to nakupovala v Albertu nebo co se tam dělo. To vše v jedný scéně, kdy buď mrdalo střihači, rejžovi bo úplně všem. Děj je díky tomu pestrej, jenom nevíte co za kokotinu je real a co ne. Scéna kdy Udo Killer sedí naproti svojí manželce a kamera se kolem nich točí asi dvě minuty dokola, přiměla našeho psa vrhnout a já se pak motala ještě dvě hodiny po filmu víc, než když mě jako malou zapomněli na řetízkáči. Infantilní pazvuky jako hudební doprovod, zkriplenej bratr s hlasem dítěte, co si sedlo na koule, Udo a jeho jeden výraz, absence gore, absence logiky a celkově hromada nebetyčných píčovin tak tento kolosální průjem zcela bezkonkurenčně posílá do odpadu a "film" se hrdě hlásí k jasnému vítězství v kategorii "Největší kundovina, co sem letos viděla" (rok sice ještě nekončí, ale tohle už snad nic nemůže trumfnout). Když vidím průjemné hovnocení 38% tak mám strach kolik lidí to nedalo, zhroutilo se a momentálně jim tečou sliny po tlamě a se skelným výrazem a žvatláním batolete retardovaně mačkají jakýkoli obrázek s hvězdičkou. Snad se časem všichni zasažení uzdraví a pokud se jim to fuck líbilo, tak je opravdu vidět rozdíl vnímání snímku mezi evropany a rákoskou. (31.08.2020)

Studie šílenství. Robert navštíví mladou ženu, Reginu, a vyzve ji, aby se vrátila domů. Její matka je v blázinci a její bratr Isaac zabil babičku. Jenže Isaac by měl být podle všeho mrtvý již dávno, což Regině řekl otec. Ona má však tušení, že bratr žije, a tak se neprodleně vrací do rozsáhlého domu, kde otec, od něhož utekla, aby si zařídila vlastní život, přebývá. Postupně se ale zdá, že Regina trpí stejně jako matka duševní poruchou. V jejích vzpomínkách se dozvídáme o minulosti, v jejích představách vystupují rozličné postavy. Zpočátku není jasné, zda bratr zemřel, a nebo znetvořený žije ve sklepení domu, kde představuje nekontrolovatelnou hrozbu. Vynikající kamera, atmosferická hudba, závěrečná skladba i mně připomněla Joy Division, solidní výkon Andersonové, která dokáže být současně krásná i odpudivá, a ikona hororů a divných filmů Udo Kier. Snímek pro menšinové publikum zajisté zklame ty, co by rádi přímočarý příběh, neřkuli prvoplánový horor. Typický představitel zvláštních evropských filmů, zdráhám se přímo napsat artových. Já byl spokojen. (04.09.2020)

Film je plný vizuálne podmanivých a vypiplaných scén, ktoré samé o sebe pôsobia vysoko profesionálne a je radosť sa na ne pozerať, bohužiaľ už ako celok vo filme nefungujú, na čom má najväčší podiel dosť zmätočný scenár s množstvom nezodpovedaných otázok a nevýrazné tempo filmu, ktoré je od začiatku dosť pomalé aj keď s prísľubom riadnych jatok na konci. Tie však nikdy neprídu, čo je škoda, lebo nábeh na to bol. (20.08.2020)

Příběh obecně je v rámci žánru "psychologizující thriller" vcelku dobrý, i když nepříliš originální. Ale protože naschválnický a elitářský rejža zvolil k jeho vyprávění evropskou krkolomnost a chaotický střih (snad aby se odlišil od zaoceánské přímočaré jednoduchosti), leckterý ubohý lopaťák z něho možná bude mít trochu zamotanou kedlubnu (pokud se tedy k filmu vůbec dostane). Já osobně bych tedy určitě uvítal aspoň méně exaltovanou formu. K plusům patří zajímavá hlavní představitelka, podivínský otec Udo, maska brášky a závěrečný titulkový song, který mi připomněl moje oblíbené Joy Division. (18.08.2020)