Qu'un sang impur...
The Breitner Commando
Režie:
Abdel Raouf DafriScénář:
Abdel Raouf DafriKamera:
Michel AmathieuHudba:
Eric NeveuxHrají:
Linh Dan Pham, Johan Heldenbergh, Salim Kechiouche, Lyna Khoudri, Olivier Gourmet, Hassam Ghancy, Hichem Yacoubi, Pierre Lottin, Steve Tientcheu (více)Obsahy(1)
Francie, 1959. Plukovník Breitner je vyslán na tajnou misi - musí najít tělo bývalého vyššího důstojníka, plukovníka Delignierese, který zmizel ve francouzském Alžírsku ještě předtím, než francouzská armáda srovnala tohle místo se zemí. Breitner sestavuje tým pěti psanců, kterým je slíbena svoboda, pokud bude mise úspěšná. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
Tak to ti Francúzi s tým kolonializmom dotiahli ďaleko. Vo vojne spred 60 rokov bolo ešte vidieť, kto je Francúz a kto ich údajný nepriateľ. Dnes to už nerozpoznáme ani v ich armáde, ani v uliciach Paríža, ani vo futbalovej reprezentácii. Filmu ale kvitujem, že ho točil pôvodom Alžírčan, ktorý však neukázal jednostranné zlo, no zlo na oboch stranách bojovej línie. Vlastne aj na konci je venovanie padlým na oboch stranách. A zaujala aj Marseillaise po arabsky. ()
Francouzská varianta Tuctu špinavců o komandu složená z problémových vojáků, které pátrá po jednom důstojníkovi během války v Alžírsku roku 1959. Tucet není tucet, ale jeden psychicky narušený velitel, jedna Indočíňanka , jeden černoch, který nemá rád násilí na dětech ( což dává najevo jednou za minutu ), jeden šašo s potetovanou polovinou obličeje a jedna pěkná Arabka od nepřítele, která musí pomáhat. Těžko věřit, že by takovou partu člověk potkal v Alžíru, leda v Euro Disney . Námět, lokace za dvě hvězdy, ale zbytek je marná naivita, která se ráda dojímá jakože francouzská sebereflexe na koloniální války. Film z říše mimo realističnost. Škoda. ()
Válečný snímek šmrncnutý náměty z počinů ´Zachraňte vojína Ryana´ (1998) a ´Tucet špinavců´ (1967). Tentokrát v tzv. alžírské válce byla sestavena jednotka z psanců a kriminálních živlů, kterým byla jak známo pod záštitou úspěchu smrtící mise slíbena svoboda, s úkolem najít tělo zřejmě mrtvého vojenského důstojníka a to jenom proto, aby byl řádně pohřben. A to namístě, neb zpět domů ho po nalezení převést nemusí. Jedná se o celovečerní debut režiséra a scénáristy Abdala Raoufa Dafriho, který tímto snímkem svým způsobem vstoupil do politické jámy lvové. Kdo zná alžírskou válku, a na to, že se jedná o francouzský snímek, ví o čem je řeč. A to i přesto, že s historií příběh nemá nic společného. Moralizování o zbytečném zabíjení však obsaženo je. To francouzská politika nerada vidí, proto se o alžírské válce takřka filmy netočí a když přeci jen nějaký vznikne, je francouzskou cenzurou okamžitě zatracen. Dějová linka je tedy jasná, takže nic nového pod sluncem. Zpracování už je docela okázalé a vizuálně jakoby hodně známé. Aby ne. Dafri celý koncept pojal na bázi spaghetti westernů, takže se tu setkáme nejen s přílišnou brutalitou, někdo dokonce mluví i o grindhouse verzi z tohoto historického období, ale i dlouhých scén a emočně šokujících situací. Zkrátka a dobře, mexická revoluce byla zaměněna za alžírskou válku a to je v podstatě vše. Ohromným plusem jsou neznámí herci, takže se tím zvyšuje autenticita. Prý se natáčelo v Maroku, takže prostředí vyvolává až epický design. Snímek se může pro někoho stát krapet těžkopádnější, ale to je jen vlivem dějové struktury propojené s neobvyklým prostředím. Vlivem námětu se může zdát děj předvídatelný, ale místy určitě překvapí. ()
,,Tahle válka nikdy nezemře'' ---- Jsem fakt naštvanej. Začátel sliboval parádní válečnou akcičku z Alžíru těsně před tím, že se odtamtud Frantíci stáhli z války a zem ponechali místním aby si tam tedy žili ve svobodě a míru bez bílých kolonistů. Já tohle období dekolonizací rád. Hned v prvních minutách jsem si chrochtal, ne kvůli té losovačce, ale kvůli prostředí, výstroji, kameře... Prostě paráda. Že se dělo lecos šíleného nejen v Alžíru, ale i v Indočíně samozřejmě vím. A týká se to samozřejmě obou stran, ne jen Francouzů. Kdo kouká na takovýhle film, musí mu být jasné, že při výslechu Francouzi nenabídnou Alžířanům sklenku božolé a těm co nechtějí mluvit dvě... Řada tehdejších vojáků na obou stranách prošla druhou světovou (po hříchu leckdy ve stejné armádě) a tak kucí dobře věděli, kde co nejvíc bolí a jak lámat vůli nepřítele. Zjednodušeně řečeno, byli otupělí vůči všemu a slovo soucit skoro neznali. Po efektním začátku se na scéně objevuje podivná figura plukovníka Breitnera a jeho paní domácí. A pak už se člověk nestíhá divit. Absolutně nechápu výběr členů teamu. To fakt neměl kam jinam sáhnout? Jako nic proti, ty postavy byly super ať už válkou lehce traumatizovaný Senegalec, či super sniper s drsnou kérkou na tváři. Že si sebou plukovník vzal paní domácí dost překvapilo, stejně tak nábor domordkyně specialistky na výbušniny. Rasově dokonale vyvážený tým podle nejpřísnějších soudobých filmových měřítek ! Nejsem válkou protřelý plukovník francouzské armády, ale jít hluboko do týlu nepřítele, kde mi v lepším případě hrozí uříznutí kebule alžírskou rybičkou, pak bych si asi team sestavil jinak... Zprvu se partička chová celkem profesionálně, ale poté co nakráčí do úzkého koryta s potůčkem jeden za druhým jak velbloudi v karavaně, to už jsem zatínal pěsti. Pak se stane mnohé zvláštní a neříkám, že se mi z toho něco nelíbilo. Hlavně setkání s velitelem povstalců mi trochu připomnělo Waltera E. Kurtze a jeho vlastní království tam ve vietnamské džungli. To už jsem tušil, že sleduji spíše dobrodružný film než nějakou echt válečnou krutopřísnou akci, něco jako Divokým Kurdistánem nebo Žut ... Závěr byl úplně divný včetně odfláklého náletu ve stylu bum ohnivá koule nic, bum ohnivá koule nic, bum ohnivá kole hoří panenka... Napalm, když už byl zmíněn, to je panečku jiná paseka páni filmaři... U závěrečného návratu z dovči, jsem už jen čekal, že výletníci začnou zalévat kytky a dojdou k hodnému sousedovi pro klec s andulkou... Obrovská škoda, mohlo to bejt hodně dobré a stačilo tak málo. Přemýšlím co vedlo ke vniku filmu, snad snaha zahladit dávné jizvy na obou stranách konfliktu....Myslím, že se zhojily dobře. Teď se Alžír přestěhoval do Francie a nikdo kvůli tomu (kupodivu) neválčí. Naopak, všici jsou vítáni s otevřenou náručí. A to nepočítám ty co tam už jsou od Alžíru. Jasně občas někomu bouchnou saze a vystřílí klub, či noviny, ale stačí se semknout, zapálit svíčky, zazpívat si na náměstí Svornosti pár pěkných písniček a nasvítit Eifelku (ta na rozdíl od kostelů a katedrál nemůže sama od sebe chytnout a tak Frantíkům vydrží nejdéle). Škoda, přeškoda, na začátku jsem si fakt říkal, je to dobré... ale... Dávám tedy za tři mísy naplněné TNT. * * * () (méně) (více)
„NAJDĚTE TĚLO PLUKOVNÍKA SIMONA DELIGNIERESE A PŘINESTE MI NĚCO OSOBNÍHO, CO MŮŽU DÁT DO RAKVE.…“ /// Tak se nám plukovník B. vydal zabíjet Arabáky. Pečlivě si vybral několik spolubojovníků… Ale jo. Proč ne. Žádná druhá světová (– i když by klidně mohla), ale Alžír, šedesátý léta, takže pro našince celkem neprobádaná oblast. Stejně tak se mi líbí, že se se spoustou věcí neserou. Prostě vytáhnou mačetu… nebo palici… ale bohužel nám krvavou podívanou moc nedopřejou. Je tady i dost filozofování. Na který straně je dobrý stát… kdo je větší svině. Takže takový netradiční válečný vykecávání. Rozhodně nejde o žádnou dech beroucí válečnou podívanou. Spíš jednodušší, držící se osvědčenejch válečnejch pravidel. Ani mrtvejch není moc. Hodně se to podobá filmům z Afghánistánu. Takový sporý… žádnej přetlak. Prostě Alžír. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem už v Indočíně. Za Francii! 2.) Vždycky mě baví, když se vybíraj lidi do komanda. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- Obe strany používajú aj nemecké zbrane z druhej svetovej vojny, ako napríklad MP 40 alebo Luger P.08. (Johnny.ARN)
Reklama