Režie:
Petr SchulhoffScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustVOD (1)
Obsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(více)Recenze (245)
Zajímavé, že na to, jak tady všichni píší, že to znají ze silvestrovských programů, tak já to doteď nikdy neviděla. Je sice fakt, že posledních 8 let se na televizi na Silvestra nedívám, ale ani předtím jsem na tento skvost nikdy nenarazila. Sovák a Menšík byli páni herci a tady spolu s Bohoušem vytváří humorné trio. Ačkoliv jde o naprostou blbost, tak to neskutečně pobaví. "Tohle není Bohoušek, to je kredenc." K vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=ORcl687smnI ()
No možná jsem divnej, ale dosud mě tento film míjel. Že ho dávali na Silvestra každý rok a v průběhu roku ještě několikrát, to jsem si samozřejmě všiml. Možná proto jsem si na jeho shlédnutí počkal až do dneška - když to dávají tak často, tak mi to přece neuteče... Nyní mohu s klidným srdcem říct, že jsem zase o tolik nepřišel, byť musím uznat, že jde o scénáristicky výborné a nápadité, perfektně zahrané a skvěle zrežírované dílko. Taková kratší roztomilá srandička, kterou si klidně někdy střihnu znovu, třeba až nebude v uvolněné atmosféře plné klidu a hojnosti (žrádla) co dělat. Lepší 3*. ()
"Mám hlad jako bernardýn" Herecká paráda Sováka s Menšíkem a taky Bohouše, o kterým si nejsem jistý, jestli to natáčení, chudák, přežil... Já tuhle žrací etudu každopádně žeru! Tlačenka z hluchýho prasete, becherovčička a chlebíček na závěr. Ale nalačno to sledovat není úplně dobrý;) Jinak to s váma sekne, jak s panem hostinským! ()
Jako "stálý host silvestrovských večerů" pro mě Bohouš skončil cca v roce 1990. Tehdy jsem se na něj koukal jen proto, že nic lepšího v televizi nebývalo. Dnes se na něj nekoukám proto, že v televizi už občas něco lepšího bývá, a také proto, že u mě vyvolává nezřízenou chuť na tlačenku s octem a cibulí. Ani nevím proč. ()
Komedie, která se mnou rostla od malička. Takováhle dílka jsou pro mě výjimečná tím, že jsem z nich nadšený doposud, a to už se blížím věku, kdy jsou bačkory s přezkou a umělé zuby „klapačky“ na dohled. Sice pořád relativně daleko, ale kdo ví :) . Děti na téhle komedii zaujme bláznivá žranice a Menšíkovy hlášky, dospělý si vychutná vybroušené dialogy, především duel Sovák – Hadrbolcová s lechtivým podtextem mně dostane spolehlivě. Prostě chuťovčička, no! ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Vladimír Menšík si natáčení se psem užíval. Měl spoustu prostoru k improvizaci, nikdo mu neskákal do řeči. „Akorát že Bohoušovi strašně smrdělo z huby. Víc než Sovákovi,“ přisadil si na jedné z besed po natáčení. (alonsanfan)
- Veškeré náklady včetně honorářů vyšly na necelých 10 000 Kč. (alonsanfan)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
Reklama