Gunda

Veganský wanna-be art o tom, že i průmyslové zvířata mají osobnost a emoce (wanna-be taky proto, že když mám rád zvířata a přírodu, nenatočím je proboha černobíle!). Nejlepší scénou filmu je opatrný, zkoumavý výlez klecových slepic do trávy ve volné přírodě, jejich vnímání zvuků a různorodosti otevřeného prostoru. Brilantní psychologická momentka. Epické spomalené záběry na krávy zase hezky zvýrazňují jejich majestátnost a v portrétových záběrech individualitu jejich tváří. Obsahově je ale jejich výstup v rámci filmu bezkoncepční. Nejméně zajímavé a místama až nudné je sledování Gondy a jejích selat, které však vyústí v nejsilnější moment filmu, konečně vyjadřující jeho myšlenku. Být kratších záběrů na prasata a smyslupnějšího “příběhu” krav, dal bych 4*. (11.08.2021)

Zajímavý dokument, v něčem asi drsný jako příroda sama. Sledování geneze prasečí rodinky, občas se do toho připlete slípka nebo krafka. Tam se nemohu zbavit dojmu, že tam jsou jen tak a aby se neřeklo. Do počtu v rámci délky. Záběry jsou famózní, podobně s atmosférou. Jen je to jako kdyby o ničem. Jasně, chápu tu myšlenku, ale nic moc víc si z toho člověk vzít nemůže než hezké záběry a to jak to chodí u prasátek. (10.08.2022)

Když se lidé dívají na přírodopisné dokumenty o, já nevím, ledních medvědech, nudím se, ale chápu to, protože se jim v reálném životě asi nenaskytne jen tak příležitost honit se za ledním medvědem. Když ale koukám na to jak žijí domácí zvířata v jejich podnebném pásu, pravděpodobně nejvíce 5 kilometrů od nejbližšího žijícího prasete, připadám si trochu šosácky. Jakoby mi někdo připomínal, že bych měl mít vegan, aniž bych se u toho nutně musel umazat a usmradit blízkostí skutečného prasečího chlívku. Nekonečné scény ze selátky mi připomínaly momenty, kdy vám někdo začne ukazovat fotky svých dětí.  Umělecky tam toho totiž jinak moc není, jen slušná kamera s obrovským rozlišením, přizpůsobující se sympatické fauně. Každopádně chválím dlouhý temný konec a rozhodnutí ponechat film bez hudby i jakéhokoli doprovodného slova. (15.08.2021)

Musím tedy uznat, že kameramanská práce nemá sebemenší chybičku. Ale teď už něco málo k obsahu tohoto netradičního dokumentu. Pohnutý životní úděl mohutné prasnice Gundy mě opravdu dojal, ovšem než její srdceryvný příběh dospěl k nevyhnutelnému konci, tak jsem se místy trochu nudila. Zaujala mě však dějová odbočka k jednonohé slepici. (70%) (09.01.2024)

Gunda je občerstvující časosběr, protože protilehle k tomu à la Helena Třeštíková není jeho ústředníkem hominidní disharmonik (i když i ten se na plátno vlomí), ale matka chrochtalka se selečí suitou (plus dvě intermezza, kvokavé a bučivé, zpestřující a prohlubující témata filmu). Pozorovat prasečí selanku – obě slova jsme si prosířili, takže… - pozorovat harmonii inteligentního savce znamená přijmout lekci z jednoduchosti, z života napájeného tím, co je přirozeně k mání, z nekomplikovanosti, byť ani ta nezamezí všem karambolům. Gunda je masterclass pro druh, který si touhou po sebestředně sebeuspokojivém životě vytvořil z nejen svého životního prostoru výrobní linku na škály složitostí, omezení, újem, srážek…; teď se somnambulně mátoží mezi zašmodrchanými motouzy, a místo aby restauroval moudrou elementární jednoduchost, kvaziuniká z labyrintů, které si sám zbudoval, tím nejnebezpečnějším přemostěním - jednoduchou zkratkou. // Z obsahu multioborových skript psaných jinými živočišnými druhy se měl homo sapiens začít učit už dávno. (23.08.2021)