Kdo to klepe na moje dveře

Martin Scorsese už na začátku své kariéry pochopil jednu zásadní věc. Film je obrazové i zvukové médium, ale to neznamená, že musejí být v naprostém souladu. Film nemusí zachycovat realitu tak, jak bychom ji vnímali vlastníma očima a ušima. Film má ty možnosti, že může realitu zachytit novým, neotřelý způsobem. "Kdo to klepe na moje dveře" je toho krásnou ukázkou. Jsou zde scény, kdy obrazová složka něco prezentuje, ale reálné zvuky jsou naprosto zrušeny a nahrazeny hudbou. Já vím, že to ve filmu není nic nového, ale Scorsese to používá v takovém množství a na takovém místě, kde by si to jiný tvůrce nedovolil. Tady se ukazuje, jak si s filmem hrál, jak zkoušel a dovoloval si víc než jiní.Částečně se asi hledal, ale právě v tomhle hledání je krása jeho filmů. Vždy vás dokáže překvapit nějakým technickým prvkem, formou, který není úplně standardní. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/kdo-to-klepe-na-moje-dvere-1967-70.html (10.04.2013)

Budoucí režisérský maestro si cvičí styl na banálním příběhu-nepříběhu z ulic, které dobře zná. Část svého já jakoby promítnul do postavy (rovněž debutujícího) Harveyho Keitela, velkého fandy filmů Johna Waynea a propagátora klasických westernů. Experimentální pojetí některých scén – nejvíce sexuální koláže, přidané jen aby nalákala distributora – ani výrok Johna Cassavetese „Ten film je lepší než Občan Kane“ nemohou příliš vylepšit můj neblahý dojem z celkové samoúčelnosti a povrchnosti. Ale jako všechny Scorseseho filmy to má parádní spád. 70% Zajímavé komentáře: Silas, liborek_, Haluzz, JohnFarst (18.11.2011)

Scorseseho celovečerní debut není žádná pecka - příběh jednoho Taliána, který kvůli „mužské hrdosti“ a náboženské morálce ztratí to nejlepší, co ho v životě potkalo. Najde se tu pár velice silných momentů, ale jako celek to nepůsobí nijak oslnivě. Scorsese ovšem už zde ukazuje směr, kterým se bude v budoucnu ubírat a nechá vzniknout svým gangsterským perlám. (20.08.2011)

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. (15.07.2023)

Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. (09.02.2011)