poster

Cyklo

  • český

    Rikša

  • francouzský

    Cyclo

  • vietnamština

    Xich lo

  • Cyclo

  • anglický

    Cyclo

Krimi / Drama

Vietnam / Francie / Hong Kong, 1995, 120 min

Režie:

Anh Hung Tran

Scénář:

Anh Hung Tran

Producenti:

Christophe Rossignon

Scénografie:

Benoît Barouh
(další profese)
  • kaylin
    ****

    Když nic nevíte o vietnamském filmu, je celkem milé se nechat překvapit, hlavně když je to pozitivním směrem. Snímek "Cyklo" nebo také "Rikša" je přesně tou ukázkou kvalitní filmařiny, který bych z Vietnamu nečekal. Možná je to místy trochu samoúčelně drsné, ale výsledku to rozhodně přispívá, i když možná budete mít pocit, že jste něco podobného viděli. Ale určitě ne z Vietnamu.(21.3.2016)

  • Arkanoid
    *****

    S týmto turistickým sprievodcom z roku 1995 by som sa do Vietnamu nevybral. Nerobí mu totiž dobré meno. Bál by som sa nielen v úzkych uličkách, ale ja na námestiach, lebo nikdy neviete, kam až siaha moc gangov. Mafia ponúkne dvom súrodencom kvôli splateniu dlhu profesie náročné na psychiku, pri ktorých musia neustále meniť svoju morálku a kúsok po kúsku obetovať svoje svedomie. Kam až je človek schopný zájsť? Kde má svoj limit? Anh Hung Tran nemoralizuje, len pozoruje a necháva diváka vychutnávať si všetky jeho obsahové aj vizuálne skvosty. Tranovi sa podarilo dať do filmu mnoho, no chýbali mi tam bežné rodinné scény súrodencov, z ktorých by sa dalo ťažiť napätie a čierny humor, ktoré by boli už len čerešničkou na torte. Vo filme vychádzajú tiché scény bez hudby rovnako ako scény s hudbou. Creep od Radiohead pôsobí rovnako ako songy v Trainspottingu alebo Drive. Vo filme sa striedajú krásna lyrika, surová brutalita aj poetika násilia, aby efektívnejšie zobrazili pád do čierno-čiernej priepasti ničoty. Ak si hovoríte, že máte chuť na lyrický film z Vietnamu s paralelami, autentickým násilím a neustálym zaťažovaním psychiky postáv, toto je ten pravý.(15.9.2015)

  • LeoH
    ***

    Normálně bych byl zaujat postupným přechodem od počátečního realismu k čím dál větší subjektivitě až psychedelii v závěru, tím, jak vizuálně přeplněné záběry reflektují přelidněnost města a jak ze začátku obtížně vstřebatelné dlouhé bezdějové scény (prvních deset minut je nekonečných) pomalu získávají obsah a dynamiku, potěšen básničkami a emocionálně silnou exotickou muzikou i třeba krásně barevnými a členitými ruchovými plochami, zkrátka po prvotních rozpacích (daných mj. tím, že jsem byl kvůli všude omílanému přirovnávání ke Zlodějům kol přednaladěný na úplně jiný film) bych se měl nechat tím vším unést a vysolit poctivé čtyři hvězdičky, jenže on se mě – přes momenty silného uchvácení – celek zas tak nedotkl, estétství bylo nakonec malinko přes čáru (vč. mého nepříliš oblíbeného estetizovaného násilí) a sdělení nakonec přece jen pomálu. Ale docela mám chuť se k tomu ještě někdy vrátit, nechat se víc vcucnout atmosférou a nečíhat pořád na sociální poselství, pustit si víc do hlavy slova básniček a písniček a míň řešit děj, dost možná bych pak Rikšu docenil líp.(14.3.2017)

  • JFL
    *****

    Z odstupu doby, kdy filmografie Trana Anh Hung čítá již pět titulů, se jeho druhý snímek ukazuje v novém kontextu. Pokud můžeme z doposud vzniklých titulů vyvodit nějaké zobecnění, pak že Tranh pravidelně střídá až eskapistické okouzlující intimní portréty každodenního života a emocionálních výkyvů obyčejných postav s ponurými a destruktivními reflexemi soudobé společnosti a jejích temných stránek. Přírodními motivy a každodenními rituály protkaná "Vůně zelené papáje" tak souzní s "Na vertikále léta" a principielně i s "Norským dřevem", zatímco urbánní špína, existenční i existenciální marasmus "Rikši" nachází svou mocninu v postkoloniálním eposu "Přicházím s deštěm". V "Rikšovi" Tran předkládá obraz organizovaného zločinu v dobovém Ho Či Minově městě (Saigon), při čemž se zaměřuje na to, jak v daném prostředí berou za své osobnost a emoce jednotlivce. Základem vyprávění jsou dvojice, které se vzájemně doplňují jako dvě strany jedné mince. Hlavní hrdina, mladý rikša, jenž je proti své vůli vtažený do světa kriminality, de facto zosobňuje minulost citově sklíčeného mafiána ztvárněného Tonym Leungem, jenž zase značí hrozbu, kam až by mohlo působení na hraně zákona hrdinu dovést. Podobně hrdinova křehká a nevinná sestra má svůj protipól v šéfce gangu. Tran jakoby mimoděk naznačuje, že základem kariéry v organizovaném zločinu je oproštění se od emocí, ale že současně lidé ze své podstaty toho nejsou schopni. Počínaje šéfkou upínající se ke svému synovi přes likvidátora zpívajícího svým obětem ukolébavky po citlivého básníka delegovaného do role nelítostného pasáka a gaunera, všichni v sobě mají emoce, které ale v jejich prostředí představují slabost, jež jim může být osudná. Film se pak stává metaforickým i přímým svárem o duši hlavního hrdiny, který tomuto prostředí střídavě propadá i odolává. To vše Tran podává ve vizuálně strhujícím zpracování, které ale nesklouzává k prázdné manýře. Plovoucí kamera např. jakoby mimoděk od násilí či kriminálních praktik zahlédne tu z okna či přes hranu střechy, aby ukázala, že vše zobrazované se děje nikoli v nějakém fikčním světě, ale doslova hned vedle rušných ulic a každodenního života.(16.9.2013)

  • Vavča
    ****

    Popravdě řečeno byl jsem připraven tenhle film rozcupovat na kousky v komentáři, ale naštěstí jsem se vydržel dívat do konce a můj negativní dojem zmizel. Je to jednoduchý příběh. Mladému chlapci ukradnou v Saigonu let. 90tých rikšu a je nucen pracovat pro svoji šéfku jako člen gangu. Není to práce pro lidi se slabým žaludkem. Hlavní hrdina pracuje seč mu síly stačí, jeho sestra se nechá dobrovolně zneužívat pasákem, prasákem a morálně rozvrácenou osobností, kterou hraje Tony Leung, jinak šéf sekce prostituce/násilí v gangu. I když se o něm nedá napsat nic dobrého, ke konci ukáže pokud ne svědomí, tak minimálně znechucení svou osobou a to co dělal. Mladík, který přesedlal do gangu, má čím dál těžší úkoly a jeho osud je propleten se šéfkou gangu. Příběh je vylíčen velmi syrově a realisticky, prostředí Saigonu tehdejší a tamější chudoby na Vás doslova dýchá. Hudba se vyskytuje jen v pár scénách přednost má přirozený provozní hluk prostředí. Nicméně, na rozdíl od Kim Ki Dukových filmů, tento snímek ukazuje nejen problémy, bolest, špínu a rány světa, ale nabízí i určitou katarzi. Poetické momenty jako v prvotině režiséra tu moc nehledejte, šel zde za něčím jiným. Chtěl ukázat jak se lidé dají zneužívat, akorát si nejsem jistý zda chtěl ukázat, že za to může prostředí, určitá doba, nebo jsou k tomu chování hrdinové neodvratně předurčeni svou povahou. Poznámka na závěr: Jak rozdílně Saigon vypadal a vypadá teď, to mě ke konci dost šokovalo.(11.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace